Táhne vám na padesát, máte pocit, že už jste všechno zažili a nic vás už nevzruší? Pornofilmy jsou všechny na jedno brdo, sex s manželkou skvělý, ale pořád stejný? Mladý holky vás logicky ignorujou a šlapky si z nějakého absurdního principu mravního nechcete dopřát? Pokud jste alespoň na jednu z předcházejících otázek odpověděli ano, pak je tu pro vás naše agentura Řízená nevěra. Zajistíme vám takové vzrušení, že budete za čas řvát dost, že už to stačilo, ale to bude teprve začátek. Slibujeme vám pekelnou jízdu!
Čtu tenhle šílenej inzerát na inernetu a nechápu, o co jde. Nepochybně splňuju podmínky – je mi sedmačtyřicet a vlastně bych kladně odpověděl na většinu otázek (upřímně, úplně na všecky). Pak kliknu na jinou stránku a rychle zapomenu, co se tam psalo, protože si hodlám pustit nějaký porno.
V noci se probudím s utkvělou myšlenkou, že jsem něco měl nebo chtěl udělat, ale zaboha si nemůžu vzpomenout, o co jde. Až do rána se v posteli převaluju a ráno vstávám nevyspalej a nevrlej. Ranní kafe mi náladu nespraví. Moje krásná žena mi dělá snídani a pak oba vypadnem do práce. V kanclu se moc nepředřu a stejně prosurfuju půl směny na internetu. Erotickej obsah je zakázanej, takže se ani nesnažim lézt, kam nemam, ale v mobilu mam data a tam si můžu dopřát, co chci.
Cestou z práce zahlídnu billboard s obrovským nápisem ŘÍZENÁ NEVĚRA a dojde mi, že to je to, co mi celou dobu leží v hlavě. Jasně, ta agentura z internetu. Ještě v tramvaji si je vyhledám na síti a jsem ještě zmatenější než před tím. Nabízí nevšední zážitky, ale musíte si sjednat osobní schůzku. Zase to hážu za hlavu a už podruhý to pouštim ze zřetele.
Na dnešek spim celou noc, ale zase se mi zdají erotický sny. Poslední dobou vzácná věc. Ráno se probudim s tvrdym ptákem (to už se mi fakt dlouho nestalo), ale pěkně vyspalej a uvolněnej. Chci se po ránu pomilovat s ženou, ale odstrčí mě, že musíme do práce. Tak zase ranní kafe, snídaně a do rachoty.
Ranní nadrženost se mě drží celou šichtu, ale není příležitost si ho ani vyhonit, natož narazit na nějaký řezivo. Po obědě už zbytek dne proflákám a v tramvaji si vzpomenu na billboard a celou cestu ho vyhlížim. Vidim mraky jinejch, ale ten na ŘÍZENOU NEVĚRU zmizel. Museli ho dneska nahradit jinym, mrzí mě, ale držim v ruce mobil a jsem zase na stránkách tajemné agentury.
„Někdo to má jako formu párové terapie, pro jiné je to vzrušující dobrodružství,“ sděluje mi příjemný pán v moderně zařízené kanceláři. Zvědavost zvítězila a já si objednal schůzku v agentuře ŘÍZENÁ NEVĚRA. Teď sedim naproti chlapíkovi v obleku a posloucham, co všechno tu lze zažít. Zjišťuju, že fantazii se meze nekladou a co neporušuje zákon, jde zařídit.
„Ideální je, když můžeme pracovat s párem,“ pokračuje pan Novák, jak se mi představil, „pak je zážitek mnohem intenzivnější, a tím pádem lepší.“ Poslouchám a v ruce držim leták, kde je v podstatě napsáno, že dokážou zrealizovat jakoukoli mou fantazii. Že je jejich specializací erotika je jasný z názvu jejich společnosti.
„Děkuji, rozmyslím si to a taky to budu muset probrat s manželkou,“ leze ze mě jak z chlupatý deky. Pan Novák nasadí širokej americkej úsměv: „To je samozřejmé, budeme se těšit, že se nám ozvete.“
Když vylezu z kanceláře, jsem rozhodnutej, že leták zmuchlam a zahodim do prvního odpadkovýho koše, na kterej cestou narazim, ale samozřejmě to neudělam. Zastrčim ho do kapsy kabátu a sunu se domů.
„Lásko, měl bych pro tebe překvapení,“ zkoušim na manželku dělat cukrbliky. „Překvapení já ráda, to ty víš,“ hladí mě po vlasech žena. „Objednal bych pro nás překvapení v jedný agentuře.“ „Jako ňáký zážitkový agentuře?“ vyzvídá žena. „No, něco takovýho,“ bručim. „Super, už jsme dlouho nic nezažili,“ plácne mě po hlavě a sklízí nádobí od večeře.
V posteli se jí snažim vysvětlit, o co jde, ale nejdřív nechápe. Pak jí to dojde a chvíli vypadá, že je naštvaná, ale nakonec prohodí: „Proč ne.“ Nevim, jestli se mam radovat, nebo si nadávat, ale nakonec usnu, a tak se to vyřeší.
Agenturu jsem kontaktoval hned druhej den a domluvil si další schůzku. Vysvětlil jsem, že do toho jdeme a dal jim kontakt na manželku. Pak mě odvedli do jiný místnosti, kde jsem u počítače dělal test, aby mi po vyhodnocení byli schopni udělat zážitek na míru. Teda, takovou dřinu jsem nezažil u maturity ani u státnic. Tolik otázek, kontrolních otázek a možností na odpověď jsem teda fakt ještě neviděl. Po dokončení testu mě odvlekli do kanceláře k panu Novákovi, kde mi udělali kafe a dali napít vody.
„My jsme schopni zrealizovat téměř cokoli, ale dovolte nám, abychom vám jako ochutnávku nabídli první zážitek, který připravíme my na základě vámi vyplněného dotazníku. Samozřejmě za zvýhodněnou cenu,“ nabízí mi pan Novák a jeho úsměv je ještě širší než obvykle.
Přijímám nabídku, protože chci odtud co nejdřív vypadnout, jelikož jsem vycucanej jako citron. Do našeho baráku se doplazim a padnu do postele. Naštěstí neni nikdo doma, a tak usnu a probudim se až za dvě hodiny. Žena cvičí jógu a během roztodivných poloh na mě houkne: „Tak se mi ozvali z tý agentury, vypadá to zajímavě, zítra mám s nima schůzku.“ „Super,“ zamručim a jdu si dát něco k jídlu.
„Tak jaká byla schůzka?“ vyzvídám netrpělivě druhý den. „Jo, dobrý.“ „Jak dobrý? Co jste řešili?“ naléham. „Tak to ti právě nesmim říct,“ políbí mě žena na čelo a nechá mě o samotě. Začínam si v duchu nadávat, že jsem do toho vůbec šel.
Pak se tejden nic neděje, manželka nic neřiká a z agentury se taky nikdo neozval. Když už jsem to skoro vypustil z hlavy, přišel mi mail – Tuhle sobotu v 15,00 na této adrese, potvrďte prosím účast, vaše agentura ŘÍZENÁ NEVĚRA. Pod mailem adresa na druhym konci Prahy. Chvíli váhám, ale pak odpovídám a potvrzuju účast.
„Tak tuhle sobotu ve tři,“ vybafnu na ženu. „Jasně, já vim,“ zamrká a já už se radši dál neptám, stejně by mi nic neřekla.
Stojim před starym barákem už v půl třetí, netrpělivě přešlapuju a v duchu popoháním čas. Ve tři čtvrtě se otevřou vchodový dveře a v nich se objeví hezká žena středního věku: „Dobrý den pane Kučero, vítám vás, pojďte prosím dál.“ Pozdravím a vejdu dovnitř. Elegantní dáma za námi zase zamkne vchodové dveře a pokyne mi, abych ji následoval. Vnitřek rozhodně nevypadá tak omšele jako fasáda. Jdeme dlouhou chodbou a pak stoupáme po schodech do prvního patra.
Zjišťuju, že uprostřed domu se nachází malý dvorek. Prvním patrem se vine prosklená chodba podél celého obvodu budovy, z níž vedou dveře do jednotlivých místností. Jedny jsou otevřené a do nich pomalu vplujem. Vejdeme do moderně zařízené místnosti s kuchyňským koutem, jídelním stolem se židlemi, konferenčním stolkem a pohovkou a křesly.
„Prosím, posaďte se,“ vybízí mě má průvodkyně. Odkládám kabát a sedám si na pohovku. „Máme pro vás připravený zážitek, který jsme nachystali na základě vašeho dotazníku. Za chvíli přijde náš asistent Petr, který vám vše vysvětlí a doprovodí vás. Já se s vámi rozloučím, bylo mi potěšením.“ Podala mi ruku, já vyskočil z pohovky, jemně ji stiskl a pak si zase dřepl zpátky. Dáma vytancovala z pokoje a já na chvíli osaměl. Rozhlížím se po pokoji a čekam, co bude dál. Asi za pět minut se ozve zaklepání, otevřou se dveře a vejde dvoumetrovej chlap, na němž je vidět, že v posilovně i spí. „Dobrý den pane Kučero, já jsem Petr,“ podává mi ruku a já podle stisku poznam, že tohle je Rambo kříženej s Terminátorem. „Vladimír, těší mě,“ soukam ze sebe a poočku sleduju tu horu svalů. Tohle bude asistent a bodyguard v jednom, říkam si a čekam, co z něj vypadne.
„Po vyhodnocení vašeho dotazníku máme pro vás váš první zážitek,“ říká a sedá si proti mně do křesla. „Je to takový úkol s hádankou, dalo by se říct,“ pokračuje, „Já vás provedu chodbou a za třemi dveřmi uslyšíte souložit tři různé dvojice, vaším úkolem je poznat, za kterými souloží vaše žena. Máte pouze jeden pokus. Dveře, které označíte, otevřeme a vy můžete jít dovnitř. Pokud tam ovšem bude vaše žena, jinak máte smůlu a musíte odejít.“ „Chcete mi říct, že tam někde teď šuká moje manželka?“ vyvalim na něj voči. „No, existuje možnost, že manželka na vás čeká ve čtvrtém pokoji, ale musíte jasně říct, že ani jedna ze souložících žen není vaše žena, ale i to musíte pochopitelně uhodnout. A sex začne za deset minut, takže vaše žena zatím nikde nesouloží a možná ani souložit nebude, ale to vše je součástí vašeho zážitku.“
„A když se trefim?“ ptam se blbě, ale úplně logicky. „Pak se můžete dívat, fotit, natáčet, přidat se, cokoli budete chtít,“ teď už se mi vysloveně chechtá do ksichtu. Právě mi došlo, proč mě bude doprovázet takováhle vazba. Kdybych se vzpouzel nebo byl agresivní, tak mě jednou ranou umlčí. „Můžu odejít a neúčastnit se?“ „Samozřejmě, ale to byla škoda, nemyslíte?“ rozhodí rukama a mně je jasný, že nevodejdu, protože už teď mě ta představa tak rajcuje, že se nemůžu dočkat. Co jsem to proboha všechno v tom dotazníku zaškrt!
Pak se Petr zvedne a lehce se ukloní: „Já vás teď na chvíli opustím a vyzvednu si vás, až bude všechno připravené.“ Pak odkráčí a nechá mě samotného jen s mými hříšnými myšlenkami. Odhadli mě dobře. Tohle je fakt vzrušující, něco jako Šrédingerova kočka, akorát s lidma. Chvíli bloumám očima po místnosti, pak vytáhnu mobil a čtu si zprávy, abych se uklidnil, ptotože se přistihnu, že dejcham jako maratónec a tlak musim mít vysokej jak blázen.
Opět se ozve zaklepání a ve dveřích se zjeví Petr: „Vše je nachystané, pojďte prosím se mnou.“ Zvednu se a vyjdu na chodbu. Petr mi naznačí, abych šel před nim. Jasně, abych ho nemohl zákeřně přepadnout zezadu, ale chodba je stejně úzká, dva lidi by se vedle sebe vešli jen stěží.
Téměř obejdeme celou budovu a pak mě Petr zarazí: „Zastavit prosím, po pravé straně teď jsou vedle sebe troje dveře a za nimi se odehrává, no už jsem vám to říkal. Váš úkol je jasný. Označte, za kterými dveřmi je vaše žena, nebo řekněte, že se nenachází ani za jedněmi.“
Lehce se pootočim, usměju se jako debil a pak přejdu před první dveře. Mam pocit, že nic neslyšim, tak na ně přiložim ucho. Teď jasně slyším ženský hlas. Žena vzdychá a je evidentně vzrušená. Pokračuju dál a snažim se vybavit, jak u toho heká moje žena. U druhých dveří není nutné přikládat ucho, tady ňáká ženská řve jak na lesy, evidentně dostává do těla, ale nemyslim si, že by to byl Karolínin hlas. U třetích dveří slyším takové kňourání a spíš slastné oddychování, ale nejsem si jistej ničim. Moje lepší já chce, aby manželka nebyla ani jedna z nich, prasák ve mně si přeje, aby si tam žena užívala, co to dá.
Ještě jednou poslouchám za všemi dveřmi, jen teď v opačnym pořadí. Petr mě pozoruje zpovzdálí a musí se určitě náramně bavit. Jak starej šmírák posloucham za všemi dveřmi a mam pocit, že za těma prvníma si to skutečně s někym rozdává moje Karolína. „Tady,“ vypadne ze mě najednou a pro jistotu na první dveře ještě ukážu prstem.
„Nechci na vás spěchat, Vladimíre. Máte to dobře rozmyšlené?“ táže se Petr. „Jo,“ kejvu hlavou. Petr ke mně tedy dojde, z kapsy vytáhne klíč (asi univerzální), odemkne a otevře dveře. Pak poodstoupí a pokyne mi rukou. Vejdu mezi futra a kouknu dovnitř.
(Pokračování příště)
