Kapitola 11, Zpět doma

Když mi ráno zazvoní budík, skoro to ani nezaregistruji, dlouhý let udělal svoje. S námahou rozlepím oči a pomalu přicházím k sobě. Co je? Podívám se na hodiny. Aha, už je ráno, dochází mi, jak mozek pomalu začíná pracovat. Už je osm? Teda, to snad není možné. Chvíli se zabývám myšlenkou, že zavolám do práce a dám si den volna, nebyl by to problém. Docela bych si ještě poležel a po týdnu v Mexiku bych si udělal lenošivý den pro sebe. Nicméně, takhle myšlenka rychle zapadne, když si vzpomenu na tmavovlásku, která bude snad v práci. Celý týden jsem se na ní těšil. Sice jsme si vyměnili pár zpráv, ale to žádostivé rozechvění když jí mám před očima a v nose cítím její parfém to nenahradí. Copak asi dnes bude mít na sobě? Jak bude vonět? Před návratem domů jsem ji psal, že dnes přijdu do práce, takže ví, že se objevím. Trochu napjatě se opájím představou, jestli si oblékne něco sexy pro mě na uvítanou. Vlastně to bude takové znamení, jak si u ní stojím. Takže žádné lenošení, jde se do práce!! Tmavovláska za to určitě stojí! Vstanu z postele a rozespale se došourám do koupelny. Pustím sprchu a proud vlažné vody mě probírá k životu. Zakloním hlavu a užívám si osvěžující proud vody. Vybírám si košili, volba nakonec padne na modrou, s jemnými proužky. Obléknu si ji, ale ještě s rozepnutou se před zrcadlem češu a upravím si vousy. Potom parfém, dneska nový, kupoval jsem ho na letišti. Svěží citrusová vůně, chci udělat dojem. V zrcadle vidím svůj obraz, zkontroluji účes, vousy a když sjedu pohledem dolů přes rozepnutou košili, mezi stehny mi visí hladce oholený penis. Natáhnu si boxerky a když si ho v nich rukou rovnám, cítím trochu napětí. Stačilo by málo a byl by tvrdý. Ale ne, teď ne, pomyslím si a chtivé myšlenky zaplaším. Obléknu si kalhoty, uvážu kravatu, do ruky beru beru sako. Poslední pohled do zrcadla. To by šlo, tak jedeme.
Za pár desítek minut už parkuji před firmou. Otevírám dveře, na terminálu si pípnu příchod a jdu do kanceláře. Cestou pozdravím Radka. Pokecáme za chvíli, křiknu na něj, musím za chvíli k řediteli. Tak strávím víc než hodinu. Referuji o služební cestě, co jsem dojednal, dokládám to zápisy z meetingů. Dobrá práce, pochválí mě. Potom zpět do kanceláře. Celou dobu myslím na to, jak si vybalím věci a zajdu za tmavovláskou. Nedokážu přestat myslet na to, že ji konečně po dlouhé době uvidím. Ale v kanceláři už sedí Radek. Tak povídej, jak bylo? Co Mexiko? A co místní krásky? Vyzvídá. No, tak jo, zklamaně si pomyslím, Martina musí bohužel ještě chvilku počkat. Z té chvilky nakonec skoro hodina, ale potom se za Radkem zavřou dveře. Prý to stejně budeme muset probrat někde v klidu u piva. Kouknu na hodinky, už je skoro čas oběda, ale já už to nevydržím ani minutu. Beru do ruky telefon a píšu Martině. Ahoj, copak děláš? Něco jsem ti přivezl, jsi zvědavá? Odpověď přichází skoro hned. Jasně, že jsem, co kdybychom si dali kávu nahoře? Wau, tahle odpověď se mi líbí! Beru krabičku bonbonů a když jdu po schodech, přemáhám se abych nezrychloval krok.
Otevřu dveře do kuchyňky a skoro se mi zastaví dech. Ona už tam stojí, zády ke mně kouká na nástěnku, v ruce kávu. Na sobě má červené šaty, které končí těsně nad koleny. Krásně ji obepínají ten její nádherný zadek. Na nohou šedivé punčochy a černé lodičky. Vlasy stažené do culíku. Pomalu zavírám dveře a přicházím k ní, ona ani neotočí hlavu. Třeba si mě nevšimla. Postavím se těsně za ní, mezi námi je jen pár centimetrů. Ahoj, řeknu potichu, jak jsi se tu měla? V nose cítím vůni jejího parfému a jejích vlasů, skoro cítím teplo jejího těla. Když promluvím, musí cítit můj dech na svém krku. Vidím jak se zachvěje a na krku se jí zježí chloupky. Jen trochu natočí hlavu, ale nepodívá se na mě. Jak jsem se měla? Někdo ani pořádně nedal vědět a zmizel si na celý týden, odpoví. Její hlas je podbarvený vzrušením. Nebo se mi to jen zdá? Musí cítit, že stojím kousíček za ní, ale neustoupí ani o krok. Ve spáncích mi buší vzrušení. Ruce mě úplně svědí pokušením se jí dotknout, pohladit ji zadek a přitáhnout si ji k sobě. Ne, to nemůžeš, přemlouvám sám sebe. Co když si to vše jen vykládáš trochu jinak, než ona? Zkazíš to a navíc budeš za vola, a to v tom lepším případě, pokouším se myslet alespoň trochu racionálně. Ale nedokážu to v sobě přemoct, ne úplně. Udělám ten malý krůček dopředu. Nedotknu se jí rukama, to ne. I když se úplně klepu chtíčem a ptáka mám jako kámen. Ale ten malý krůček stačí na to, abych se tou boulí v rozkroku dotkl jejího zadku. Zatajím dech, chtíčem se mi skoro motá hlava, a čekám co se stane. Už pro mě není cesty zpět. Martina jen vydechne, trochu zakloní hlavu, ale neotočí se na mě, oči pořád na nástěnce. Žádná facka, žádné ucuknutí. Naopak, trochu se ke mně zadkem přitiskne. Snad se mi to jen nezdá. Cítím jak se jí ptákem tlačím na její nádherný zadek, chvěje se vzrušením, rychle dýchá. A já svádím nelidský boj sám se sebou, abych ji nesáhl rukama na stehna a nevyhrnul šaty k pasu. Takhle stojíme snad minutu, i když já jsem ztratil pojem o čase. Potom trochu poodstoupí a konečně se na mě otočí. Tak jak jsi se měl? Zblízka koukám do jejích modrých očí, které se lesknou vzrušením. Dýcháme jako šelmy, jen se na sebe vrhnout. Ale nemluvíme o tom, i když oba víme co se nám honí v hlavách. To napětí a chtíč je mezi námi úplně elektrizující. Sedneme si ke stolu, vyprávím jak jsem se měl, ptám se co dělala ona. Bavíme se takhle skoro hodinu, ale oba víme, že máme v hlavách něco úplně jiného. To, co nikdo z nás ten den nevysloví, ale oba víme, že se to tam je. Něco jsem ti přivezl, dávám ji krabičku bonbonu, snad ti budou chutnat. Usměje se na mě, a já se ztrácím v jejích hlubokých očích. No a potom jsem slyšet hlasy na schodech, čas oběda. Poslední úsměv a vstáváme. Podívám se jak se za ní zavřou dveře do chodby a pomalu odcházím dolů. Do kanceláře ale nedojdu, ve spáncích mi buší krev a ptáka mám tak tvrdého, že se skoro udělám, než dojdu na záchod. Zavírám se v kabince, stáhnu kalhoty a penis mi vystřelí ven, jako pružina. Chytám ho do ruky, před očima Martinu v těch červených šatech, v nose její vůni. Představuji si jaké má asi kalhotky, její mokrou kundu. Rukou si ho stisknu, přetáhnu předkožku. Stačí pár pohybů a do záchodu stříká proud semena. Kousnu se do rtů, abych nevykřikl.
V kanceláři už přicházím k sobě, zkouším udělat něco do práce a na oběd jdu později. Potom káva, ještě nějaká práce, utřídit dokumenty ze služební cesty a po šesté domů. Dneska půjdu spát brzy. Ale téměř určitě vím, co se mi bude zdát.