Měla sen, touhu. Zažít být půjčená. Bez citů. Kus masa. Přijet, zašukat si, být použitá a odjet. I mně se ta myšlenka zdála zajímavá. Zažít trojku s cizím, kde ona bude naší děvkou pro ten moment. Chytlavý. Proč si neplnit vzájemně vlastní sny. Byli jsme milenci. Příběh, co začal písmeny, kafem a skončil realitou. Realita, co se časem přesunula do hloubky. Vzájemný city a blízkost, kdy si vzájemně přejete Dobrý ráno a těšíte se na, až se uvidíte. Nebo až napadne první sníh a vyrazíte spolu na lyže. Ne kvůli šukání, ale prostě proto, že si chybíte. Sex je nejlepší, pokud za nimi jsou emoce, city, důvěra. Alespoň tak to mám já.
Dali jsme si inzerát. Zájemců kvanta. Kvantita daleko nad kvalitou. Nakonec z konverzace vyšel jeden finalista. Podobný záliby, smýšlení, perverze. Žádnej einstein, ale na amatéry rozhodně lepší průměr. Neškemral a byl schopnej dát dohromady větu bez hrubek. Lidsky bych našel x výtek, ale nepřišel jsem si hledat novýho kámoše.
Den D se přiblížil. Ona vzrušená, natěšená. Vlastně už to její nadšení mi bylo trochu nepříjemný, upozadilo mě to. Ale bude to fajn zážitek, tak co. Oblíkla se do sexy outfitu, který jsem na ní měl nejradši. Sexy, provokativní, perfektní. Podtrhující její figuru i nápaditost. Měl jsem na ní chuť už cestou k němu, když seděla vedle mě v autě.
„Užijeme si taky spolu pak“, její slova, na který jsem se těšil. A který se nenaplnily.
Borec celkem v pohodě. Na můj vkus trochu moc protřelej co se praktik a pomůcek týče. Ale nepřišli jsme sem na rande. Akce a pryč, žádná další komunikace. Tak jsem to alespoň předpokládal. Lehký pokec, uvolněný seznámení. Ona sama převzala iniciativu. Vstala, přišla k němu, rozepnula mu kalhoty a vzala si ho do pusy. Chtivě, hluboko, parádně. Tak jak to dělala mně. Prvotní pocit nepříjemnosti, ale určitě to přejde, doufal jsem v to. Vzrušující pohled na ní. Užívali si. Líbilo se jí to. Mně až tolik ne. Intenzita rostla.
„Nechám jí, ať si užije ten zážitek, a pak si spolu užijeme my dva sami“, opakoval jsem si pro sebe. Začali se líbat. První větší bodnutí do srdce. „To dám. Musím! Její zážitek.“
Čas plynul, hodina, dvě, tři. Věnovali se stále jeden druhému. Šukali divoce. Poloha za polohou, vycházela mu vstříc. I v čase pauzy se věnovali sami sobě. Pocit zbytečnosti tam a smutku sílil. Snažil jsem se ještě jednou přidat k nim. Stáhnul jsem si kalhoty a dal jí ho k obličeji, zatímco on jí bral zezadu. Lehce si mě vzala do pusy, ale její mozek a chtíč patřil pouze jemu. Další vnitřní bodnutí, pocit debilní bolesti a vlastní zbytečnosti. Natáhnul jsem si kalhoty a šel si zapálit. Další kompenzační cigáro v řadě. „Nejsem schopna dát dva v takový intenzitě“, vysvětlila mi později.
Po víc jak třech hodinách už jsem to nedával. Chtěl jsem jí sebrat a zmizet, vypnout ten zkurvenej pocit a jít už do hajzlu. Ale chápal jsem, že je to její touha a příběh.
„Už půjdu kotě“
„Ok, tak půjdeme“
„Klidně zůstaň, jestli chceš. Hodíš jí pak domů?“, zdvořilostní fráze k oběma. Fráze, který jsem litoval hned, jak jsem jí vyslovil. Debilní šlechetnost. Šlechetnost, co měla následky.
Zůstala tam. Ten pocit, když jsem odcházel, nevymažu. Svíral se mi žaludek, slzy na kraji, sucho v puse. Historický pocity, co už jsem zažil jen jednou v životě a co jsem už zapomněl. Pocity, který jsem si slíbil, že už nikdy nezažiju. Cestou domů jsem dvakrát stavěl, abych si zapálil. Díval jsem si na displej telefonu v naději, že mi napíše, ať se pro ni vrátím. Že chce mě. Že se spolu pomilujeme tak, jak jsme si slíbili ráno. Displej mlčel. Pak se konečně rozsvítil. Po dalších třech hodinách. Věcná zpráva: „Jedeme domů.“
Ten den už jsem nebyl schopnej ničeho. A další dny probíhaly v podobný režii. Zle od žaludku. Napsali jsme si několik zpráv. Hodně zpráv. Byla překvapená z mých pocitů. Mrzelo jí to, omlouvala se. Ale nelitovala. Nebyl důvod, nechtěl jsem to po ní. Nicméně nerozuměl jsem řadě věcí a snažil se to sám v sobě urovnat. Pocity nahoru dolů. Večery nejtěžší, dolehlo to na mě. Občas to vyčítavými zprávami směrem k ní. Nezvládnul jsem to někdy. Párkrát mě to semlelo. A dal jsem jí to občas sežrat. Věděl jsem, že po akci si spolu potřebovali ten zážitek vyříkat, že si vyměnili pár zpráv. Věděl jsem i to, že on chtěl, aby nezůstalo u jednoho setkání. Zval jí na další akci. Napřímo. Nejednou. Řekla mi to. Cajk, šlo mu o jediný. I když jsem to chlapsky chápal, vadilo mi to. Vadilo mi, že tohle někdo zkouší na někoho, kdo mi je blízký.
