Stalo se to kdysi dávno v jedné horské chatě. Byl jsem tenkrát mladý kluk – tak sedmnáct, možná víc. Zelenáč, ucho. A dobře, přiznám to - také panic.
Chtěl jsem tenkrát dvojče a starší ročníky ví, že tím nemyslím zbouchnout nějakou buchtu a užívat si dvou dárečků. Na ty jsem tenkrát fakt připravený nebyl. Bydlel jsem s rodiči v podhůří v jedné malé vesnici a tak, když jsem si chtěl trochu přivydělat, možností nebylo mnoho. Pročítal jsem inzeráty v novinách a ozval se na práci pingla v jednom horském penzionu. Potřebovali výpomoc na víkendy, což bylo přesně pro mě. Jeden telefonát, domluva pětatřicet korun na ruku a příští pátek jsem už nastupoval do staré Karosy, která mě klikatými silničkami dovezla z našeho zapadákova, kde lišky dávaly dobrou noc, na místo, kam se večer neodvážily ani ty lišky.
Řidič mi zastavil na jedné Bohem zapomenuté křižovatce a jak se zvuk motoru ztrácel v horských lesích, touha po dvojčeti mě přecházela. Tváře a nos mi mrzly a kam jsem se podíval, byly jen metrové závěje.
Tenkrát nebyly žádné mobily ani „internety“ v mobilu, ale protože jsem nebyl hlupák, bral jsem si s sebou do hor mapu. Klasickou, papírovou. Po chvíli luštění jsem určil směr a našel zasněženou asfaltku, která mě po dvaceti minutách chůze dovedla na místo.
Přivítala mě paní majitelka, starší prsatá blondýna, vysvětlila pár provozních věcí a ukázala malý půdní pokojík, kde jsem měl spát, až se poslední opilí hosté odvalí do svých postelí.
Kolem šesté se začala restaurace plnit. Ze stop a sjezdovek se vraceli první lyžaři, mokří a zasněžení a po chvíli seděli kolem stolů a pivo teklo proudem. Lítal jsem po lokále jak hadr na holi.
Majitelka, paní Stanislava, stála většinu doby za pípou a když doba pokročila, neuniklo mně, že si rozepnula knoflíček na halence a odhalila trochu ze svého poprsí, ohromného a kyprého. Lehce laškovala s některými hosty, zábava se rozjela a já nestačil roznášet. V duchu jsem se smál tomu, jak snadno paní Stáně ta hra fungovala, jak se jí chlapi podbízeli, s každým pivem nemotorněji a trapněji, zvali ji na panáka, utráceli, rozhazovali. Nechápal jsem, proč to dělají. Holky z naší třídy byly v mých očích jiná liga. Pevná štíhlá tělíčka, tvářičky bez vrásek, prdelky k nakousnutí. Oproti tomu paní Stáňa byla oplácaná čtyřicítka (nebo těsně pod čtyřicítkou) s vráskami kolem očí, plnějšími tvářemi a velkým zadkem. Měla ohromná prsa, na která se docela dobře koukalo. Drala se jí z výstřihu a při každém pohybu se houpala jak pytlíky s mlékem (pamatujete si je, ne?). Nepochyboval jsem, že bez podprsenky by se zhoupla a zastavila kdesi těsně nad pupíkem. Prostě nic oproti sic menším, ale krásně esteticky tvarovaným kozičkám mých kamarádek. Ne že bych je někdy zahlédl jinak než ve výstřihu, ale vzal to ďas. Má fantazie bývala v mých očích dostatečně přesná.
Když se lokál konečně vyprázdnil, uklidili jsme stoly a chtěl jsem jít nahoru.
„Dobrá práce, Štěpáne,“ pochválila mě paní Stanislava a já se na ni vděčně usmál. „Ale dobře vím,“ dodala náhle a lehce se přitom zamračila „že jsi mi celý večer koukal do výstřihu!“
Nevěděl jsem, zda se zlobí nebo si se mnou hraje, neboť tón, jakým to řekla, byl podivný. Pro jistotu jsem se začal omlouvat a obhajovat, neboť mě i trochu naštvalo, že si myslí, že bych ji očumoval stejně, jako ti uslintaní dědci. Já jsem mladej kluk a nezblbne mě ženská ve věku téměř mojí mámi, ne? Beztak ve svým věku už ani nešuká, říkal jsem si a v tu chvíli mě napadlo, zda lidé končí se sexem po padesátce nebo už dřív.
Paní Stáňa zavrtěla hlavou, přitočila se ke mně a tiše řekla, ať se neomlouvám, že jí to nevadilo. „Vlastně jsem doufala, že si všimneš,“ řekla a v tu chvíli jsem nevěděl, co mám odpovědět. Podíval jsem se jí do očí a hledal jsem tam odpověď na to, zda chápu správně, že po mně právě vyjela, i když skutečnost byla až tuze jasná. Snad si můj pátravý pohled vyložila jako výzvu, protože si bez jediného uzardění rozepla další dva knoflíčky a mně se naskytl pohled na bílou podprsenku, objemné krajkové košíčky zakrývající hebkou bělostnou kůži jejích ňader.
Polkl jsem. A zaváhal. Já blázen jsem si říkal, že je na mě stará a hlavou mi blesklo, že jestli se to dozví kámoši, budou se mi smát. Stál jsem tam nerozhodně a jistě na mě byl legrační pohled. Paní Stáňa mi rozepla kalhoty a vsunula dovnitř ruku. Jakmile jsem ucítil její dotek tam dole, měla mě v hrsti. Hlava se mi točila. Opřel jsem se o hranu baru a rukama za zády hledal desku, ale nahmatal jsem prázdno a propadl se dlaněmi na dno dřezu.
Paní Stáňa se jen laskavě usmála a řekla, ať nejsem nervózní. Sundala si halenku i bílou podprsenku a poprvé jsem spatřil ženská prsa jinak než na lesklém papíru tátova Playboye. Byla vážně velká a překvapilo mě, že jsou stále poměrně pevná. Dnes vím, že to byla ta nejkrásnější prsa, jaká jsem v životě spatřil, ale jako mladý cucák jsem svět viděl jinak.
Sundala mi kalhoty a můj penis hned vystřelil do pozoru. Sjela dlaní na koule a lehce mě několikrát pohladila po spodní straně údu směrem k žaludu. Něžně, trochu to šimralo. Roztřásla se mi kolena. Rty jsem měl pevně sevřené a dýchal jak o závod. Potom si přede mě klekla a já ucítil na žaludu její horký dech, teplo a vlhký dotek jazyku. Zavřel jsem oči a mé mladé tělo bouřilo pod náporem hormonů. Několik dnů jsem si to neudělal a tak byl můj penis bolestivě naběhlý a nesnesitelně tvrdý.
Zdálo se mi, že to dělá dobře, ale v té době jsem neměl srovnání. Když jsem pak příští léto začal chodit se svojí první holkou, začal jsem tušit, že paní Stáňa byla skvělá a dnes mohu zodpovědně prohlásit, že ta ženská kouřila naprosto perfektně. Ostatně si to myslelo i mé mladé vzrušené tělo, neboť po půl minutě toho úžasného kouření se ve mně všechno vzpěnilo, ve spáncích mi začalo bušit a já bez jediného varování vystřelil svoji dávku do zkušených úst paní Stáni. Zakřičel jsem při tom jak bizoní mládě a křečovitě svíral hranu baru.
Už tenkrát mi bylo jasné, že to bylo směšně brzo a že to je tak trochu trapas. Začal jsem koktat nějakou omluvu, ale paní Stanislava se strašně smála, nahlas a od srdce, až se zakuckala a ohodila mi stehno mým vlastním semenem.
„Nic se neděje,“ přerušila mé omluvy a bylo vidět, že ji celá situace upřímně pobavila. Nabídl jsem jí, že jí to nějak oplatím, ale odmítla. Byl jsem tak trochu rád, protože jsem měl v té době jen matnou představu o tom, jak se vlastně žena líže nebo dráždí prsty. Oblékla se, pohladila mě po vlasech a zmizela na temných schodech.
Druhý den ráno jsem ji potkal v lokálu a vůbec jsem nevěděl, jak se k ní mám chovat. Ten včerejšek mě zcela rozhodil. Bylo to pro mě něco tak nového a velkého, že pohled na její oblečený hrudník mi okamžitě vracel vzpomínky s obrazy tak živými, až se mi točila hlava. Nevím, zda si všimla mého váhání, ale obdivoval jsem s jakou lhostejností ke mně přišla a rozdala mi denní úkoly. Pochopil jsem, že budeme dělat, že se nic nestalo a trápila mě představa, že důvod je ten, že jsem ji zklamal. V hlavě jsem slyšel její smích, když jí moje předčasně vypuštěná dávka naplnila pusu.
Před obědem jsem uslyšel skřípání štěrku a po čerstvě prohrnuté silničce přijela stará dodávka. Když jsem pochopil, že přijel pan manžel, nejraději bych se vypařil. Ale nemohl jsem. Pomáhal jsem mu vykládat bedny s jídlem a nosil je do kuchyně. Byl to divný pocit. Pokaždé, když se na mě podíval, cítil jsem se nejistě, jako bych měl na čele napsáno, že jeho žena mě vykouřila. Odjel, když se začalo šeřit.
Další večer s hosty probíhal podobně jak předchozího dne a když všichni odešli, čekal jsem, zda se bude zážitek opakovat. Srdce mi v hrudi bušilo a byl jsem pln očekávání. Přece jen se mi otevřely dveře do nového světa, do světa velkých mužů, jak jsem to tenkrát cítil. A otevřela mi je žena na hony vzdálena mé tehdejší představě o ženském těle, představě veskrze nereálné, postavené na ideálních fotkách mladých žen nasvícených v krajkovém prádle i bez něho. K tomu to byla žena zralejšího věku. Ale i přes tyto protichůdné pocity jsem po ní začal nesnesitelně toužit.
Ten večer jsem odcházel zklamaně do svého pokoje. Nestalo se nic a já byl příliš nesmělý, abych to změnil. Prošel jsem temnou chodbou a vystoupal po příkrých schodech do půdního pokoje stranou od pokojů hostů. Dal jsem si sprchu a vlezl do postele.
Ležel jsem sotva pár vteřin, když jsem zaslechl vrzání na schodech a zaklepání na dveře. Objevila se v nich paní Stáňa. Na sobě měla teplý župan a pod ním jen spodní prádlo. Vlezla ke mně pod peřinu a po mých neohrabaných pokusech se chopila iniciativy. Ten večer mě naplno zasvětila do tajů milování a dnes si říkám, že to od ní byla hrozná řehole. Někdy mi až profesorsky radila a ukazovala všechny ty věci, které by podle ní měl muž znát a vědět o ženském těle, dotecích, milování. Nebylo to jako když učitelka učí žáčka, byla to hra mezi náma dvěma, ve které ona mimoděk rozdávala rady a já je přijímal jako světaznalý proutník, navenek téměř uražen z toho, jak jsou jeho zkušenosti podceňovány. Oba jsme věděli, jak se věci mají, ale nevadilo to.
A dokonce si myslím, že po několika večerních návštěvách jsem jí začal splácet její trpělivost svojí mladistvou výdrží a nadšením. Nezřídka ode mě odcházela až k ránu a já hrdě usínal s vědomím, že jsem ji dokázal uspokojit i několikrát za sebou.
Nemusím říkat, že to byla nejlepší brigáda, jakou jsem kdy zažil. Snad bych i nechal školy, kdybych si práci v té malé horské chatě mohl prodloužit. Ale paní Stáňa mi řekla, že až sezóna skončí, žádná práce tam pro mě nebude. „Krom toho,“ řekla s dávkou životního nadhledu „pořád jde jen o sex. Nedopusť, aby ti pitomý šukání zkazilo život.“
Slíbila mi však, že příští rok mi tam bude držet místo. A když jsem poslední den nastupoval do hekající Karosy, nemohl jsem se dočkat, až se tam znovu vrátím.
Nemusím popisovat, jak pomalu se ty měsíce táhly. Nové dvojče od Toshiby hrálo skvěle a já si ho polepil samolepkami, které jsem koupil na pouti za pár kaček. Madonna, Jackson, Sandra. Od kámoše jsem si přehrál kazetu Orlíků a při každém zamotání ji tužkou natáčel zpátky.
Když jsem konečně zvedl sluchátko a zavolal na stejné číslo, jako před rokem, uslyšel jsem hlas, který jsem neznal. Nový vedoucí, nový majitel. Zajímalo mě, co se stalo a abych se něco dozvěděl, tvrdil jsem, že jsem dřívější majitele dobře znal.
„Prodali to,“ sděloval mi ochotný hlas na druhé straně. „Prý se rozváděli. Manžel přišel na to, že mu tu šukala s nějakým pinglem. Pitomý šukání a jak může zkazit život, co?“ řekl pán pobaveně a rychle dodal: „A co jste vlastně potřeboval?“
Nejdříve jsem mlčel a pak beze slova zavěsil.
Tušil jsem, že paní Stáňu už nikdy nespatřím.
Slovo autora:
Povídku jsem napsal pro změnu v "ich" formě. Není to žádné veledílo, ale chtěl jsem si tuto formu po letech opět vyzkoušet. Snad alespoň potěší fantazii místních čtenářů.
Jedná se o fikci a jakákoli podobnost s osobami žijícími či mrtvými je čistě náhodná. Nicméně se přiznám, že nějak takto bych si přál přijít o panictví... :-)
