Pouze jedna noc 6

„Tuli, něco takového bych ti nikdy neudělal“, vydechl jsem. Plně jsem jí ale chápal. Ale než jsem stačil vyslat prosebný pohled o podporu na ostatní, začali jednat oni. Přesněji řečeno, Petr.

Obecně impulzivnější povaha, už byl na nohou a se slovy „Kurnik, Tuli, věř tomu. Správně sis myslela, že Kuba by ti v něčem takovém nikdy nelhal“, se ke mně řítil.

Když zaklekl před mým pasem, dodal „A já už to ostatně také nevydržím“, a hbitými prsty se rychle dobýval do mého poklopce. Má chlouba vyskočila ven jak čertík z krabičky. Dlouho tam ale na odiv nevydržela, protože byla rychle uschována v Petrových ústech.

Blanka následovala příkladu, přemístila se k Tuli, přisedla si k ní z boku, ruku jí dala kolem ramen, a když jí ujistila „Nevím, jak ty, drahá, ale já jsem nadržená jak stepní koza“ ji zase dala dolů, aby si mohla vyhrnout sukni nad pás, strčit ruku dovnitř černých, saténových, průsvitných kalhotek a každému, kdo se chtěl dívat, začala ihned dokazovat, že rozhodně hodlá dosáhnout orgasmu dříve, než se udělám do Petrových úst.

Pozorně jsem je sledoval, Petrovu hlavu míhající se vpřed a vzad po mé délce jsme vnímal jen rozmazaně, na samém spektru dosahu zraku. A jelikož Tuli těkala zrakem od mé tváře k mým bokům, uvažoval jsem, jestli a jak dobře vnímá Blančinu aktivitu. Zda by jí mohla uniknout Blančina ruka, která se vrátila na její rameno, aby po něm putovala dál a pokusila se zezadu sevřít její vzdálenější ňadro.

Tuli byla očividně stále dosti nadržená. Naše přesvědčovací metody ji nutily k tomu vrátit ruce tam, kde je měla ještě nedávno. Přemýšlel jsem o tom, jak ji podpořit, a po rychlé úvaze jsem vyhodnotil, že upřímnost bude i nadále prostě nejlepší.

„Být tebou, Tuli, tak se to opravdu v sobě nesnažím držet“.

Její ruce se jaksi neochotně rozpojily, sukně opět byla pomalu, trhaně, po kouskách, narašplována výš na boky, ruce pak zmizely mezi stehny pod ní.

Pozoroval jsem, jak pravou pracně dostala pod elastický okraj kamašů, vnikla za něj, dovnitř, a než jsme se kdo nadáli, otřásla se mohutným orgasmem. Protočily se jí panenky, celé tělo se jí roztřáslo nekontrolovatelným třesem, z úst jí uniklo nezadržitelné zaúpění. Úplně jí asi uniklo, že Blanka toho využila a pevně ji sevřela za ňadro, pomáhajíc tak stabilizovat obě dvě.

Byla to poslední kapka, kterou jsem potřeboval.

Pustil jsem to jako pravý rek do Petrových úst, které držel pevně kolem mé pulzující trubice, aby ani ždibeček nepřišel nazmar. Blanka nebyla o nic pozadu a obě dívky na gauči se změnily ve vzpouzející se klubko rosolovité hmoty.

Petr vzorně počkal, natočený už k nim, až zase obě získají trochu pevné půdy pod nohama, než se opět zvedl do stoje. K oběma dívkám, čerstvě vonících sexem, pak vyslal nabídku, jejíž srozumitelnost byla decentně zmírněna kvůli jeho plným ústům.

„Mám plnou pusu. Kdo chce část?“.

Blance zasvítily v radostném očekávání oči, brada se nadšeně pozvedla. Ihned také vypálila pozitivní odpověď. „Já, rozhodně“. A jedním dechem se vzápětí obrátila i na Tuli. „Co ty?“.

Bylo to poprvé, kdy jsem Tuli viděl v rozpacích. V realitě života. Upřímně překvapenou takovou nabídkou. Nad kterou ihned velmi vážně uvažovala. Očima mě žádající o souhlas. Souhlas, který by jí poskytl potřebné ujištění, že bych na tom neshledával nic nemístného, nevhodného, s čím bych měl mít nějaký problém.

Snažil jsem se jí pomoci hlavně očima, protože slovy jsem ji nechtěl do ničeho tlačit, takže jsem se omezil na pouhé „Tvoje volba, Tuli“.

Udělala mi tak obrovskou radost, když v sobě našla tu odvahu vyslovit to, co si přála.

„Ano, Petře. Také si dám ráda“, vylezlo z ní nakonec. Ruměnec ve tváři byl jen velmi lehký. V jejím případě se ale jednalo o megaúspěch jasně svědčící o tom, jak hluboko jsme se jí vryly pod kůži.

Petr, soudě jeho radostného vykračování značně potěšený, se vydal k oběma čekajícím dívkám. Nejprve se sklonil k Blance. K Tuli, s mírnou omluvou, zvládl utrousit, „Byla první“.

Blanka se k němu přisála jako mozkomor. Rukama si hladově sevřela jeho tvář a využivše toho, že zemská přitažlivost pomáhala přesunu hmoty, vycucla od něj celý obsah jako malinu. Lehce pak odstrčila Petra stranou a v otevřených ústech ukázala Tuli, že se opravdu má na co těšit. Polibek, který pak sdílely obě ženy, byl neskutečně vzrušující, a kdybych tak měl hádat, nelíbaly se rozhodně poprvé. Bylo nepřehlédnutelné, jak vydatně obě polknuly po ukončení vášnivého sdílení, hledíce si do očí sotva z pár centimetrů.

Stál mě už zase jako sloup a trochu jsem litoval Petra, že zatím pouze „sloužil“.

Upravovat se, schovávat, to teď nemělo smysl. Byli jsme teprve na začátku toho, proč jsme se tu vlastně sešli.

Po potřebných chvílích ticha, kdy jsme si srovnávaly myšlenkové pochody, jsem tak znovu oslovil přímo Tuli.

„Pořád máš na výběr. Byli bychom rádi, kdy ses k nám přidala. A opravdu myslím „MY“. Pokud budeš souhlasit, tak do rána si užiješ spoustu sexu s každým z nás. Mezi námi navzájem.“

Už když jsem odečítal z jejích očí během této nabídky, věřil jsem, že máme vyhráno. A nebyl jsem v tom zjevně sám. Protože Blanka se k Tuli bez váhání přitočila, byla to nyní její tvář, kterou vzala do svých dlaní, ale než zaútočila jazýčkem dovnitř jejích úst, ujistila ji „Nyní jsme trojice. Jsem Petrova milenka. Ale stejně tak Kubova milenka. A když budeš souhlasit, stanu se automaticky i tvojí milenkou.“

Vášnivá hra dvou růžových jazýčků a rukou putujících po protějších tělech, byla zřetelnou odpovědí pro nás pro všechny. Petr intermezza využil k tomu, že i on obnažil svoji železnou erekci, a já k tomu, že jsem se přidal po jeho bok a společně jsme si před oběma líbajícími se dívkami honili své ptáky.

A když jsme měli jejich plnou pozornost, zatímco se tvářemi tulily k sobě, beze spěchu, ale hbitě, jsem si odložil. Tričko letělo přes hlavu a kamsi na podlahu za nás, rifle spadly ke kotníkům, od kterých pak byly odhozeny stranou. A pak jsem líbal Petra. Stejně vášnivě, stejně neodbytně, jako předtím ony sebe navzájem. Z jazyku mu stíral chuť svého semene, kterého měl nedávno plnou pusu.

Pak jsem se stejně vzorně věnoval i Blance a kromě jiného si užíval masáže mého čuráka její rukou, kterou bez kompromisů nahradila moji. Když jsem se pak skláněl k Tuli, proběhla mezi námi myriáda informací, které tak již nebylo potřeba více vyslovit. Její dlaň na mém obdaření byla stejně hebká jako Blančina a jen o trochu za ní zaostávala v jistotě, plynulosti, ladnosti, síle úchopu. Neměl jsem však žádné pochybnosti o tom, že rozdíl bude velmi brzy navždy smyt.

Její jazýček byl špičatější i než ten Blančin. I přes patrnou příchuť mého výronuchutnala po jahodách (teď, v zimě?) a překvapila mě tím, že zdrženlivostí či submisivitou rozhodně neoplývala. Dotírala na má ústa jak křižáci na vozovou hradbu. Oproti nim ale byla nesrovnatelně úspěšnější a prozkoumala má ústa odshora až dolů. Špičku jejího jazýčku jsem snad cítil skoro až na mandlích.

Koutkem oka jsem vnímal, že Petr i Blanka se rychle svlékají. Když pak vstali, aniž bych přerušil náš polibek s Tuli, pomohl jsem i jí na nohy. Petr byl za jejími zády natotata. Jeho silné ruce nejdříve hnětly její prsa, takže mě její ústa skoro odtrhl od mých, ale než by k tomu mohlo dojít, přesunul se níže a jedním plynulým pohybem jí stáhnul spodní část oděvu ke kotníkům. Když z něj Tuli vystoupila, začal jí tahat tričko nahoru, aby jí ho mohl přetáhnout přes hlavu. Využil jsem tohoto momentu a rekognoskoval okolní terén.

Tuli byla od pasu dolů nahá. Její kundička byla dohladka vyholená a zřetelně se leskla krůpějemi její touhy. Růžové okvětní plátky byly naprosto rozkošné. Z hromádky šatstva odkopnuté stranou jsem přitom nebyl schopen rozeznat, zda čirou náhodou (čtěte záměrně) nedorazila na návštěvu bez kalhotek.
Podprsenku neměla určitě, o čemž jsme se vzápětí napevno přesvědčili, ale to jsme už všichni dobře tušili podle zřetelných terčíků a nemodifikovaných obrysů jejích pevných, drobnějších prsou.

Odstoupil jsem od ní. A složil se na pohovku na záda. Připravený nástroj čněl výhružně vzhůru, neboť jsem ho k tomu nutil uchopením u kořene. Blanka s Petrem se mezitím prohodili, a tak to byla její ruka, který zamířila mezi Tuliny závojíčky, druhá kolem jednoho jejího ňadra a horký dech k drobnému oušku.

„Už se nemůžu dočkat, až tě budu moci konečně ochutnat. A ty si pak konečně dovolíš ochutnat mě. Zaplavím ti tvář svými šťávami, zatímco si budu sedlat tvoje ústa.“

Tuli se roztřásla jako osika.

Nepotřebovali jsem nikdo zkoumat, jak to, že se holky takto daleko ještě nedostaly, když pro obě dvě to byla zřejmě velmi usilovná tužba. Místo toho se k Tuli z druhé strany přitulil Petr a ujistil ji o tom, že „Jakmile si osedláš Kubu, vstoupím do tvého zadku. Říkám ti to rovnou, abys tím pak nebyla překvapena a nedošlo k nějakému nepochopení. Neskončím, dokud se ti do něj nevystříkám.“

Kývli jsme na sebe, takže Petr vzápětí poskytl Tuli poslední možnost úniku.

„Máš poslední šanci z toho vycouvat. Nebudeme se na tebe nijak zlobit“.

Byl jsem na něj pyšný. Bylo prakticky neznatelné, jak neochotně s touto nabídkou přišel a jak z hloubi duše doufal, že taková varianta nehrozí.

Tuli náš naštěstí nezklamala ani v nejmenším.

Petr ještě nestihl doříct naši nabídku k úniku a Tuli se již skláněla k mému připravenému kopí. Že by slyšela a vnímala, co jí bylo nabídnuto, nebylo možné na ní poznat. Nezastavila se ani na okamžik. Rychlý, děkovný pohled směrem k Blance, která jí přidržela za ruku, aby se mohla pohodlně usadit nad mým bokem, řekl vše podstatné. Stále se předržujíc její ruky sáhla pravačkou pod sebe, napřímila si železobetonový nástroj, který jsem nechal padnout k pupíku, abych vše mohl nechat na ní, a posunula své tělo vpřed, aby vrchol hlavice směřoval tam, kde se nalézal její vstup.

Kratičké zahnízdění se a vršek mého razidla byl obepnut horkým a těsným sevřením, přestože mezi svrchní vrstvy pronikl jako nůž máslem. Dokonale se kolem něj rozestoupily, vtáhly jej do sebe.

Když ho cítila uvnitř, zlehka zatlačila dolů, až se zarazil o neviditelnou překážku. Než jsem stihl zareagovat, lehoučce si nadsedla a pak již hnala tělo plnou váhou dolů. Oční kontakt se ztratil, hlava vedená bradou vystřelila do stropu. Z úst se jí vydal slyšitelný sten, ve kterém bylo ale jen minimum bolesti.

Její ruka se mi zaryla do ramene a já s nadzvednutou hlavou zíral na naše spojení, kde mezi mým břichem a jejím tělem nebyla žádná viditelná mezera. Jen chvějící se břišní svaly, jejichž kmitočet se zvyšoval, až se na mě úplně rozpadla. Její prsty mi v rameni musely vypálit díry, jak křečovitě se do něj zaťaly, ale nikdy bych neměnil. První průnik byl téměř naprosto hladký, odpor přirozené zábrany prakticky neznatelný.

Bez dechu jsme čekali. Naprosto strženi tím, co nám právě darovala.

Konečně se její pohled zase ustálil na mých očích, na rty jí pronikl lehký, nesmělý úsměv.

„Tak to bylo moje panenství“, prohodila pak odlehčeně.

„A první orgasmus díky čurákovi jednoho z vás dvou“, přidala informativně.

Ale to se již obracela na Petra s výtkou, že někde mešká.

„Nuže, čekám.“

Petr jí dal načas. Než přijal z Blančiných rukou nabízenou lahvičku, jejíž obsahem si pořádně obalil svoji traverzu, měli jsme s Tuli čas a prostor pro první tóny její symfonie „Na koníčka“. Ale byly to skutečně jen takové první, preludové tóny, kdy se nedostala přes první neumělé krůčky dříve, než raději zase úplně ustrnula, aby se do ní Petr mohl zdárně napasovat.

Bylo to poprvé stejně neumělé jako s Blankou. Ale ten příslib věcí příštích nahradil, ba co více převrstvil, naprosto vše. Petr dokonce projevil poměrně značnou výdrž, když i bez předchozího uvolnění vydržel tak dlouho, že bez úhony přestal další Tuliny orgasmy, vybuzené přílišnou rozechvělostí jejích pohlavních orgánů a dychtivostí, natěšeností celého jejího bytí, a koneckonců i drobné pomoci Blančiných hbitých prstů, které ji ve správných momentech hnaly ještě k vyšším vrcholům.

Když už to pak Petr na konci dalšího z nich nevydržel a dosti vokálně doprovodil svůj nekonečný výtrysk, nedělalo mi už žádný problém se k němu se svým rychle přidat. Když pak Tuli konečně uvolnil ze svých spárů, padla na moji hruď jako podťatá. Mokrá jako myš tímto stavem vřele konkurovala povodni, která se prohnala povodím jejího řečiště.

Než ranní slunce vyšlo nad horizont, ukázalo se naštěstí, že její schopnost rekonvalescence je stejně obdivuhodná, jako byla ta naše. Dočkali jsme se tak nejenom dechberoucího představení holky na holku ve všech možných podobách (to si jako Blanka sebou fakt přitáhla ke mně na Vánoce uměláka?), ale my kluci jsme opakovaně navštívili všechny jejich otvůrky a zanechali v nich přechodnou paseku. Vždy se totiž našel nejeden hladový jazýček, který pak poctivě bezezbytku uklidil.

A já si udělal rychlý závěr, který jsem nikdy nemusel upravovat, že zadeček Tuli byl pro mě naprosto jedinečné, kouzelné místo. Kór když mé návštěvy vždy doprovázela nádherně smyslným sténáním.

„Myslím, že si teď vezmu týden dovolenou, protože se nebudu schopná hnout“, prohlásila malátná Blanka s Tuli v náručí. My dva s Petrem válející se opodál jsem s ní i beze slov naprosto souhlasili.

Ne tak Tuli.

Obrátila se k Blance čelem a než ji začala líbat, prohodila „Nemyslím“.

Zrodili jsme monstrum.