Knižní hrátky

Byl to jeden z těch deštivých jarních dnů. Rád se za takového počasí potuloval po knihovně. Obzvlášť v téhle. Měla spousty vzácných knih, takových, co se nesmí vynášet. Zrovna procházel kolem Sigmunda Freuda a jeho Psychopatologii všedního života a v tom jí zřel.

Zrovna si z poličky vytahovala Carla Gustava Junga a jemu probesklo hlavou, zda má zdravý vztah s otcem, ale také vycítil příležitost. Konečně se mu posunul pohled od knížky na ní. Měla dlouhé černé vlasy padající téměr k pasu, rudé sepjaté tenké rty, uhrančivé oči a to vše zasazené do drobného sněhově bílého obličeje. Oči mu začaly klouzat níž po jejím ladném krčku, který měla jako laň, dál k jejím ramenům, kde si hrálo pár pramínků jejich vlasů, které občas dopadaly až k jejím prsům. Na tom místě se chvíli pohledem zastavil. Byla to krásně tvarovaná a pevná prsa. Měla podprsenku? Blesklo mu hlavou a měl chuť jít otevřít okno, ale udržel se. Pohled mu začal klouzat dále přes její utlý pas k štavnatým stehnům, které doplňovaly zadek k nakousnutí, jenž byl schovaný pod zelenočernou kostkovanou sukní, která akorát sahla nadkolena. Znovu se mu rozjela trochu fantazie a přemýšlel, zda má dolíčky nad zadkem. To už se kousal do rtu, protože oči mu klouzali dál a dál po jejích dlouých nohách, které obepínaly silonky černé barvy.

Osmělil se a vydal se k ní. V hlavě měl trochu vygumováno a tak ho v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než se jí zeptat na: "Jsi studentka psychologie? Hledám jednu specifickou knihu a nevím si rady, kde jí najít. Nebo zda vůbec taková kniha existuje. Je to poněkud zapeklité téma, nevím ani jak to podat," prohrábl si rukou vlasy, kousl se rtu a po jejím vyzvání, ať pokračuje, znovu spustil: "...no víš, um, je mi to trapné, ale nevíš kde bych našel knihu, jak začít konverzaci s pěknou dívkou pro hlupáky?" Vážně si v té chvíli připadal jako hlupák, dalo by se říct jako Peregrin Bral protože tady holku nepozvete na knížku jako v baru na panáka. Pokud ano, je s váma něco hluboce špatně.

Naštěstí se neznámá pousmála a rozezněl se její hlas. Byl to krásný mezzosoprán.
"O takové knize nevím, ale možná bych našla nějakou pěknou dívku a můžeš se zeptat jí, jak na to." Tentokrát si zkousla ret ona. "Obávám se však, že taková dívka je zvyklá na oslovení od sedmikrásko po kotě až děvku." Už se nadechoval, že něco řekne se zmateným výrazem v tváři, ale v tom ho plácla po rameni, čímž jeho nadechování ukončila. "Ale možná by stačilo ahoj, nechceš zajít na kávu do kampusu?"

Stále trošku zaskočený ze sebe začal soukat: "Jo, jo, jasně, promiň. Uhmmm, ahoj, nezašla bys na kávu do kampusu? Studuješ tu? Máš to poblíž?" Rukou ho vybídla, aby vedl cestu, ale vzápětí ho zastavila. "Počkej, počkej. Jsme v knihovně, kde máš svou knihu?" Znovu ho zaskočila, připadal si jako hlupák už potřetí za krátkou dobu. Popadl Freuda, kterého viděl ještě krátce před ní a vydal se ke knihovnickému pultíku. Se zaujatím výrazem, jako by něco měla na jazyku ho následovala, ale vypadalo to, že se tentokrát kousla do jazyku.

Vyšli spolu z knihovny a ona neměla deštník. "Ale né, když jsem do té knihovny šla, tak nepršelo!" Nad tím se tentokrát pozastavil on, protože pršelo celý den, ale popadl příležitost za pačesy a vytáhl deštník ze svého batohu. Ale než to stihl udělat, bežela už napřed. Rozběhl se za ní s deštníkem, který ještě nebyl otevřený a poklepal jí na rameno. "Nedělej hlouposti a pojď se schovat," jeho oči sklouzli k jejímu hrudníku. Měla podprsenku k jeho mírnému zklamání. Ale ladila jí k sukni. Přemýšlel, zda ladí i ke kalhotkám. Nechal jí, aby podržela na chvíli deštník a podal jí svou bundu. Sice s menšími námitkami, ale přece jenom si jí vzala.

Došli do kampusu, kde se ona rozešla k pultíku, ale ještě předtím se ho zeptala, jakou kávu by si dal. "Obyčejnou, takovou černou, že by mohla sbírat bavlnu." Zasmála se a šla. Usadil se a rozhlížel se. Nádech a výdech, oči mu začaly tikat mezi knihami v plátové tašce, byla tam jeho i její. Došla s kávou a pěkným úsměvem. "Myslím, že tomu baristovi se ten vtip moc nelíbil. Ale je dle tvého přání, jako kdyby se na ní díval Stevie Wonder." Chtěl už něco namítnout, ale pak si to uvědomil a začal se smát. "Myslím, že Stevie Wonder by měl celkem problém rozeznat černou kávu od jiný."

Popíjeli své kafe, tlachali o knihách, o škole, o zkouškách, než přišla ta jedna zpropadená otázka: "Jsi zadaná?" Sklopila své uhrančivé oči a kousla se do rtu. Znal tu odpověď už dopředu, ale přece jen jí nechal to říct. "Ano... Ale s tím, jaký tlak na něj vyvijí tatínek, jsme se viděli naposledy asi před měsícem. Vlastně to je teď poslední rok takhle často, už ani nevím, jestli spolu chodíme..." Kousla se o něco silněji. "Promiň, měla jsem ti to říct, že ano? Ale nechtěla jsem být jedna z těch pipek, co místo ahoj řeknou, že mají přítele. Vypadal si tak ztraceně..."

Hlavou mu lítalo milion myšlenek, jestli by měl hrát uraženého, nebo jí začít utěšovat, že se nic neděje, nebo snad říct, že je to debil, když si neváží něčeho tak pěkného. Nakonec se zmohl na: "Možná, když zaplatíš to kafe, tak ti to odpustím... A taky mi slíbíš, že si zajdeme na druhé." Přikývla a zase měla na tváři úsměv, ale tenhe na jejím obličeji ještě neviděl... Byl tak... jiný a a vyzívavý. "Jedině... neměla bys chuť si dát jedno kafe ještě u mě?" Nevěděl, jestli tímhle nezabije všechno, o co se doteď snažil, ale pevně držel pěsti pod stolem a modlil se. "Ale já bych měla," věděl to, posral to, "ale víš co, ráda."

Nevěřil tomu, jaké měl štěstí, taková krásná dívka s ním kráčela k němu domů. Přemýšlel zda doma uklidil a byl rád, že si ten den převlékl postel. Jasně, stále to neznamená, že se něco stane, tak hlavně klid - říkal si v duchu.

Vyšli do nejvyššího patra jeho bytovky. Nebyl to zrovna největší byt, ale měl krásný výhled na hory a lesy a skrýval ne jedno překvapení. Ukázal jí, kde je koupelna, kdyby si potřebovala odskočit a také se jí zeptal, zda chce skutečně druhou kávu nebo si dá čaj s medem. Tentokrát si vybrala čaj a se zvonivým úsměvem dodala: "A... kdybys měl náhodou kakao a tabulku čokolády, možná bych si později dala horkou čokoládu. Takovou tu, co dělal Flanders Bartovi. Akorát mi tam nemusíš dávat sušenku, marshmallow a šlehačku.." Později? Jeho tělem se prolila vlna vzrušení. Když za ní došel do místnosti, která sloužila jako obývák a ložnice zároveň, stála u jeho knihovny a prohlížela si její obsah. Když slyšela za sebou kroky, otočila se na něj a vzala si šálek čaje. Na chvíli k němu zabořila nos a nasála jeho vůni, pak zvedla oči k němu. "Máš tam dost komiksů i těch japonských. Baví tě to číst pozpátku? Mně to vždycky přišlo trochu nepřirozené." Pousmál se a jednu vytáhl, rozevřel a chvíli se do ní zadíval. "Ono záleží asi na zvyku. Protože tohle mi už mi nedělá problém," a prstem ukazoval jak jdou bubliny po sobě.

Šli se usadit na gauč a po nějakém tom dalším tlachání si nohy hodila přes jeho. "Nevadí ti to? Celkem mě poslední dobou bolí, nebyli by na mě v běžeckém klubu moc pyšní." Tak nějak automaticky, aniž by se jí zeptal, jí začal masírovat chodidla. Ona zavřela oči, poté co si vzala šálek čaje do ruky a začala u toho usrkávat. Od chodidel se přesunul k lýtkům a ona potichu vrněla. To vrnění se stávalo zřetelnější, čím výš byl. Najednou se ocitl u jejich stehen, ale pomyslnou hranici nepřekoročil, ačkoliv vrnění bylo asi nejzřetlenější za celou dobu. Málem to až vypadalo, jako kdyby jí narostli kočičí ouška a ona vrněla.

V jeden moment se jí zaklonila hlavu dozadu a téměř neznatelně se jí zhoupl koutek nahoru. Noha blíž k jeho rozkroku se sunula výš, až se její chodidlo zastavilo přimo na něm. Byla tam boule, to jí ten koutek zvedlo ještě o něco výš. "Víš, jednou jsem četla o chlápkovi, co umřel na předávkování viagrou. Vtipná věc byla, že nebyli schopní zavřít jeho rakev." Tentokrát už ten úsměv měla na tváři v plné kráse. "To by jsme přece nechtěli dopustit..." Zarděl se a už se tomu chtěl podat, ale přece jenom mu to nedalo: "A co by na to řekl tvůj přítel?" Nadzvedla hravě obočí: "Já ti to neřekla? Studuje medinu. Určitě by mi poděkoval, že jsem někomu zachránila život a ostudu po smrti."

Vzala si jeho ruku do dlaní a se šibalským úsměvem si jí dala ke krku. On zprvu nejistě zmáčkl, ale když ho očima pobídla, přitiskl pevněji. Druhá ruka mu zůstala u jejího klínu a sunula se ke své finální destinaci. Prstem projel mezi pysky a jeho srdeční rytmus se mohl ztrojnásobit, zatím co jejím tělem projela elektřina. Naklonil se blíž k ní a rukou, kterou měl stále na jejím krku si jí přitáhl na polibek. Bylo to živočišné, jeden druhého kousali do rtu, sáli si je a olizovali. Ona mu rozepínala pásek od kalhot, on jí vyhrnoval blůzu zpod sukně. Oblečení mezi stále dravějšími polibky začalo lítat po místnosti, až oba byli skoro nazí. "Přiznej se, že si přemýšlel, jestli mi to spodní prádlo ladí. Viděla jsem ten tvůj pohled a zamyšlený výraz..." A nezklamala, vážně k sobě pasovalo, ale on se zmohl jen na zakývání hlavy. Jeho horký dech se sunul po jejím krku, kde zavadily i jeho rty. Nemohl se nabažit té sněhobílé kůže. Vypadala tak křehce, že i snad ten nejmenší dotek by měl udělat modřinu, ale nebylo tomu tak. Ruka mu zašmátrala na jejích zádech a tentokrát se zarděla ona s trochu překvapeným výrazem, že to dokázal tak rychle sundat dolů.

Na chvíli si sedl opodál a sledoval její uchvatné tělo, než mu nohou znovu začala přejíždět po bouli. "Vážně si mne sem dovedl, jen abys mě mohl svléknout a koukat se na mě?" Ne, to rozhodně ne.

Vzal jí za stehna a přitáhl si jí k sobě. Nadzvedl jí zadeček a stáhl jí kalhotky a ona v tu chvíli dala nohy k sobě. Ne, že by mu to nějak vadilo, pohled na to byl pěknej, ale věděl, o co jí šlo. Nechtěl jí to dát jen tak zadarmo. Proto jí jazykem dělal cestičky po stehnech a zadku, dokud s sebou nezačala vrtět a sténat. Pak dobrovolně roztáhla nohy, on jí pevně rukama obkroužil stehna a víc než autoritativně jí začal jeho jazyk diktovat pocity. Byly to pocity rozkoše, zmatení, provinilosti, touhy. Její celé tělo tančilo s jeho jazykem v jejím klíně. Chvíli prohnutá do oblouku jak luk, někdy se zadkem zabořeným pevně v gauči, dávaje na obdiv své vnady. Otevřela oči malinké hvězdičky před jejíma očima se míchaly s měkkým podvečerním světlem, ruka jí vystřelila k jeho vlasům a bořili se do nich, když najednou zatlačila na jeho temeno a odtrhla ho od jejího klína. Chvíli se třásla a vrněla, než se posadila, strčila do něj a usadila se mu na břiše. "Teď jsem na řadě já, abych si hrála," zatáhla mu za gumu boxerek, aby mu dala najevo, že si je má dát dolů. Než tak učinil, dělala mu mokrá místa po břiše a vrtěla se na něm zadkem. Když byly dole, celkem nedočkavě ho vzala do ruky, napřímila si ho a dosedla.

Měl teď na ní asi ten nejhezčí výhled, člověk by až řekl, že z ní měl motýlky a trochu doufal, že i ona z něho. Párkrát zakroužila bokama, aby si udělala na něm co největší pohodlí, zapřela se o jeho stehna a začala z něj vyšukávat duši, jako kdyby to měl být ten poslední sex, co budou kdy mít. Nevydržel to, trupem vystřelil naproti ní, vzal jí v pase a začal jí líbat, na rtech, na krku, na ušních lalůčcích. Byla vážně dobrá v tom, co dělala a ona si to moc dobře uvědomovala, protože čím blíž byl k orgasmu, tím větší úsměv měla. Cítila to na jeho dotecích, na jeho polibcích, na jeho kousancích a hlavně na jeho pulzujícím péru. Převrhl jí na záda a pár posledními tvrdými přírazy se do ní udělal. Ona spokojeně zavrněla, prstem si nabrala trochu spermatu a olízla. "Tohle bylo celkem nezodpovědný, co kdyby si mě zbouchnul? No, asi mám štěstí, že chce být chirurg a ne gynekolog." S úsměvem zmizla v koupelně a on měl chuť jí tam následovat.