Už od rána jsem nervózní. Díky Petrovi jsem poznala, jak moc mě vzrušuje submisivita. Nejenom tělesné, ale hlavně psychické hry. Postupně jsme zkusili spoustu scénářů a posouvali hranice, až Petr přišel s tím, že chce mou podřízenost zažít v přítomnosti dalšího člověka. Náš sex je často tvrdý, ale vztah něžný, všechno je o lásce, důvěře a komunikaci. Začali jsme se o tom proto bavit. Řekla jsem Petrovi pravdu:
„Já asi nejsem připravená na to, abych se před tebou nechala ošukat cizím chlapem.“ – „Tak daleko to zajít nemusí, může to být nezapomenutelný i bez toho. Neboj a věř mi, bude to nebezpečný tak akorát.“ – „Ale náš sex je jen náš, co když přijdeme o to kouzlo.“ „Bude náš i potom, všechno je to o našem zážitku, ten člověk bude jen náš nástroj, hračka. Já tu hranici uhlídám, neboj, a kdyžtak máme safeword.“
Nakonec jsem souhlasila. Nic nebudu vědět, jen dostanu instrukce. Petr všechno domluví. Nebudu dělat nic, co nechci, ale Petr bude hranice testovat a udržovat mě v lehké nejistotě. Ten večer přišel a já sedím u prostřeného stolu. Naše nejlepší nádobí, svíčky. Prostřeno je jen pro dva, to mě překvapilo. Na sobě mám všechno, co mi Petr připravil. Černá sukně těsně nad kolena. Kožený harness z tenké kůže mi obepíná krk, řemínek míří od krku dolů mezi prsy, nad pupíkem se větví a obepíná mi bedra. Průhledná černá blůzka s puntíky, přes kterou je všechno vidět. Přes ni ale vlněný svetřík, díky kterému si připadám o trochu míň zranitelná. Kalhotky ani podprsenka samozřejmě nepřicházely v úvahu. Petr má elegantní kalhoty a košili s manžetovými knoflíčky.
„Jak se cítíš, jsi v pohodě?“ říká, a kouká mi s láskou do očí. Mlčky přikývnu. To jsou poslední láskyplná slova, než se Petr ponoří do role, uvědomím si za chvíli. Zvonek u dveří, Petr stává, a mě se na chvíli zamotá hlava a stáhne krk. Co se bude dít? Určili jsme si nějaké limity. Petr mě varoval, že mě bude chtít dostat trochu mimo komfortní zónu, chce mě zaskočenou, nejistou. Dvakrát jsem slíbila, že nebudu dělat nic, co se mi příčilo. „Když budu chtít, skončíme a nic se neděje, pošleme hosta domů,“ opakuju si.
Do místnosti vchází Petr a za ním elegantní cizí muž v kalhotách od obleku a šedém roláku. Je mu odhadem o 10 let víc než mě, možná kolem 40. Blond vlasy, strniště, šedomodré oči. „Dobrý večer, Lenko“ osloví mě jménem a vyká mi. Tu zdvořilost a styl jsem nečekala. Odpovím na pozdrav, ale nevím jak ho oslovit, nepředstavil se. První nenápadný znak převahy - ví o mně víc, než já o něm. Všimnu si, že nese lahev šampaňského Möet Chandon. Petr si sedá a cizí muž zkušenými pohyby otevírá lahev, nalévá mi. „Prosím,“ řekne a naleje i Petrovi. Láhev pokládá na stůl a stoupne si opodál jako číšník. Petr ho ignoruje. „Na zdraví a na krásný večer,“ říká a zlehka napřáhne skleničku. „Jaký jsi měla den,“ začíná s konverzací. Chvíli se bavíme, jsem strnulá a čekám, co se bude dít. Sklenička rychle mizí a „číšník“ mi pozorně nalévá další. „Je tady horko, nechceš si odložit,“ řekne z ničeho nic Petr. Ztuhnu a srdce se mi rozbuší. Podívám se na Petra a pomalým pohybem svlékám svetřík. Mám hezké trojky, které se na pláži nebo v sauně nestydím ukázat. Tohle je ale něco jiného. Cítím pohled „číšníka“ na moje tvrdnoucí bradavky, rýsující se pod průhlednou látkou, a červenám se. Snažím se nekoukat jeho směrem, ale přesto periferně vidím bouli na jedné straně poklopce jeho kašmírových kalhot.
„Myslím, že můžete přinést jídlo,“ říká spokojeně Petr, který si celou situaci viditelně užívá. Číšník mizí do kuchyně a vrací se s krabičkami z Woltu s logem SaSaZu. Servíruje thajské jídlo, z reproduktorů hraje lehká elektronická hudba a Petr se se mnou baví, jako bychom byli na romantické večeři v restauraci. Jsem polonahá, vystavená, těžko se soustředím, ale snažím se odpovídat, jakoby nic. Jsme po jídle, nádobí je uklizeno, muž otevírá druhou lahev a Petr najednou mění tón. „Zlato, jak sis všimla, dnes tu nejsme sami. Rád bych vás představil. Nebudeme to ale dělat nudně, jak je ve společnosti zvykem. Jméno, prázdné zdvořilostní klišé. Přitom příroda zná dávno způsob, jak o druhém za vteřinu zjistit daleko víc.“ Podívá se na muže. „Rozepněte si kalhoty, Marku.“ Muž poslechne, pomalu otevírá zip a vyndavá polotvrdý penis i s koulema, které má podvázané jakýmsi koženým obojkem s kovovým okem. Polknu, trochu se třesu nervozitou, snažím se dýchat. Přirozeně se na něj podívám, penis má trochu zahnutý nahoru, rozhodně ne malý. Můj pohled ho vzrušuje, to nejde zakrýt, péro se mu pomalu zvedá a žalud se začíná lesknout. Petr vstává a jde k němu. Podívám se cizinci do očí a vidím, že i on je trochu nervozní, ani on nemá situaci pod kontrolou.
Petr najednou vyndavá z kapsy kožené vodítko a připíná ho za obojek na mužových koulích. Z nervozního očekávání vygradovala situace docela rychle. Jsem zaskočená, ale zároveň cítím, že vlhnu. Cizí přitažlivý muž, drahé oblečení kontrastující se stojícím čurákem, moje bezmoc. Tenhle koktejl je teda rozhodně něco nového, běží mi hlavou, když si Petr omotává vodítko kolem ruky a táhne muže za koule kolem stolu, až se oba zastaví za mnou. „Otoč hlavu na stranu, zlato“ přikáže mi Petr autoritativně. Otáčím pomalu hlavu. „Čas se trochu seznámit,“ říká Petr a přitáhne mi tvrdého čuráka za koule tak blízko k hlavě, že se ho skoro dotýkám nosem. Vdechuju jeho pižmo. Je čistý, ale voní jako… jako čurák. Cítím, že teču, nemůžu si pomoct. „Je ti pán sympatický?“, ptá se Petr. Stydlivě přikývnu. „Dobře. Tak si stoupni.“ Poleje mě horko a trvá pár vteřin, než se začnu zvedat ze židle, konečně se postavím čelem k mé lásce a cizímu chlapovi. Petr zvedá nohu a šlape na vodítko, jehož jeden konec stále drží v ruce. Muž zalapá po dechu, poslušně míří na kolena a mě je jasné, co bude následovat. „Předkloň se a opři se o stůl,“ říká Petr. Poslechnu a Petr mi zvedá sukni. „Můžeš si ji očuchat, ale žádné doteky,“ slyším Petra. Netuším, co se děje a jak blízko k mému klínu je hlava cizího chlapa. V tom se mi jeho strniště lehce otře o stehna. Začínám být proti své vůli hodně vzrušená, načež ucítím lehký dotek (asi mužova nosu?) přímo na své anální dírce. Neudržím se a lehce vzdychnu. „Líbí se jí to, čubičce. Já to věděl,“ říká spokojený Petr. „Tak teď, když už se trochu znáte, můžeme pokračovat. Doneste nám dezert.“ Podívám se překvapeně na Petra. „Co koukáš, zlato, posaď se.“ Petr odepíná vodítko, muž odchází do kuchyně, já si sedám a Petr mě hladí po vlasech a z kalhot vyndavá vlastní péro. „Musíme mu taky ukázat, kdo je tady doma,“ usměje se a strká mi ho do pusy. Poslušně kouřím, když se se ve dveřích objeví muž s mandovou pěnou. Na chvíli se zarazím, odtahuju se. Petr mě chytí za vlasy, trochu to zabolí, a strčí mi ho až dozadu krku. „Ty budeš zkoušet zlobit?“ „Mhmh,“ snažím se odpovědět a zavrtět hlavou. „Dobře,“ povolí stisk a já zalapám po vzduchu, ale honem ho poslušně dál zpracovávám pusou, zatímco muž přede mě staví dezert. Tohle bude ještě dlouhý večer a já si uvědomuju, že se trochu bojím, ale hodně těším na to, co přijde. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
