Aneta Karasová unaveně vydechla a přitiskla si vychlazenou plechovku coly z robustního automatu v blízkosti hlavního schodiště na čelo. Pracovala jako všeobecná zdravotní sestra v ambulantní části na Interním oddělení krajské Fakultní nemocnice a tento týden už sloužila třetí noční směnu. Začátek června byl sice vydatný na srážky a přestože četné dešťové přeháňky milosrdně ředily vysoké denní teploty pravidelně atakující tropické třicítky, přes den i nadále panovalo úmorné vedro. Aneta se opřela zády o stojatou skleněnou vitrínu s několika policemi, na kterých spočívaly krabičky od léků, tuby s tinkturami, hromádky injekčních stříkaček ve sterilních plastových obalech a ostatní potřebný zdravotnický materiál. Uzávěr od plechovky v jejích prstech hlasitě cvakl. Otevřenými okny vnikal do rozlehlé místnosti sesterny večerní vzduch a voněl hlínou a mokrou trávou. Hltavě se napila coly, pak spustila ruku s plechovkou podél těla a chvíli pozorovala svůj odraz v prosklené vitríně naproti.
Aneta byla mladá a velmi pohledná žena. Její tváři, orámované vlnitými blonďatými loknami, dominovaly velké plné rty, zelené oči a výrazné lícní kosti. Měla vysokou postavu, štíhlou a dobře urostlou, s dlouhýma nohama, oblými boky a naducaným kulatým zadkem, velká pevná prsa a jasně definovaný, úzký pas. A v bělostné pracovní blůze a kalhotách vypadala jako zhmotněný sen všech zdejších pacientů, kteří ji nezřídka zahrnovali svou přízní a ona případné pozvání na kafe nebo nabídku ke sňatku vždycky s úsměvem odmítala. Navíc byla nucena trvale odrážet útoky sloužících lékařů. Ti si na ni také dělali zálusk. Každý jeden z nich. Letos oslavila sedmadvacet a přestože svou práci nade vše milovala, poslední dobou pociťovala příznaky syndromu vyhoření a díky nakupeným nočním službám měla rozhozený spánkový rytmus. Na oddělení měli dlouhodobě podstav, a tak udržení vysoké kvality péče o pacienty vyžadovalo pravidelné přinášení obětí ze strany veškerého personálu interny. Před čtvrthodinou skončila tradiční obchůzka po pokojích pacientů, kterou tu v pracovním žargonu nazývali "sjíždění" a ona tak měla chvilku zaslouženého klidu jenom pro sebe. Po chvíli zvedla oči k velkému kruhovému ciferníku na stěně nad dveřmi sesterny. Bylo něco před desátou večerní. Čas na opožděnou večeři. Zanedlouho už seděla na pohovce v odpočinkové místnosti a soukala do sebe salát z plastové misky a celozrnnou bagetku. Náhle se ve dveřích objevila Martina, staniční sestra, která dnes výjimečně zaskakovala za kolegyni. Položila si hrnek s kávou na nízký, oprýskaný stolek a posadila se naproti do křesla. Pak zaklonila hlavu a dlouze vydechla nosem. Když o vteřinu později napodobila zvuk chrápání, obě se rozpustile zachichotaly. Martina byla o deset let starší než Aneta a měly se rády, lidsky si prostě seděly. "Vzbuď mě pouze v případě, že by padal barák," řekla Martina, zívla a oči měla stále zavřené. Aneta monotónně přežvykovala svou večeři a cítila se úplně stejně jako její kolegyně. "Platí," špitla, "teda pokud taky neusnu." Martině přelétl po tváři náznak úsměvu, ale oči neotevřela ani tentokrát. Sice byla už dva roky rozvedená, na obzoru se však aktuálně rýsoval románek s mluvčím záchranných jednotek, což spolu stihly dostatečně probrat při předávání směny. Aneta v dlani zmuchlala mikrotenový sáček plný drobků a sezamových semínek, zavřela ho do plastové misky a pak se rychle natáhla ke koši vedle futer do místnosti. Sotva se opět opřela zády o opěradlo pohovky, ze sesterny se ozvalo pronikavé pípání. Upřela zkoumavý pohled na Martinu, ale ta se ani nepohnula. Pravidelně oddechovala se zavřenýma očima a nejevila známky života. Asi opravdu usnula. Protentokrát ji nebude budit.
Aneta vyšla na chodbu, zhruba v její první třetině blikalo nade dveřmi pokoje světlo do rytmu pípání vycházejícího ze sesterny za jejími zády. Neklamné znamení, že si některý z pacientů žádá pomoc nebo asistenci. Spěšně se k němu vydala a po chvíli už bezpečně identifikovala nadstandardní dvoulůžkový pokoj, který obývala dvojice místních prvoligových fotbalistů. Na soustředění se přiotrávili jídlem a včera v podvečer sem byli dopraveni se zažívacími obtížemi a mírnou dehydratací. Ukázalo se však, že šlo pouze o lehkou formu, a tak už je zítra ráno propustí domů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jejich stav náhle prudce zhoršil a mladá zdravotnice vzala zvědavě za kliku. Když vešla dovnitř, dva mladí muži leželi na lůžkách jen v pyžamových kalhotách a hned na ni upřeli oči. Oba byli osvalení a tmavovlasí a Aneta vzápětí ucítila, jak se jí do tváře žene horkost. Zachovala ale klidnou hlavu, rozpačitě se usmála a s obligátním: "Potřebuje některý z vás mou pomoc?" sklopila oči do podlahy. Jeden z nich se posadil na lůžku, pak spustil nohy na zem a rychle k ní přešel. "Sestři, tady mě tak nepříjemně píchá," usmál se na ni a položil ji dlaň na svůj podbřišek. Jeho vyrýsovaný pekáč buchet ji přinutil tlumeně vydechnout. "A kdy to začalo?" špitla a nervózně se přitom zavrtěla. "Hned jak zjistil, že máte noční!" rozesmál se jeho spoluhráč a posadil se na posteli. "Připadá vám to vtipné, pánové? Každou chvíli mě může potřebovat některý z pacientů na oddělení," zasyčela mladá zdravotnice podrážděně a zamračila se na ně, "a vy se tu bavíte na můj účet jako puberťáci!" V pokoji nastalo na několik vteřin hrobové ticho, během kterých si oba výtečníci uvědomili, co vlastně způsobili. Vysoký sportovec poodstoupil o několik kroků zpět a pak vykoktal: "Tak se na nás nezlobte, sestři, zítra nás pustí domů a chtěli jsme Vám poděkovat za Vaši péči. Díky Vám byl pro nás zdejší pobyt příjemnější." "Mnohem příjemnější," přidal se ten druhý, stále sedící na lůžku v rohu pod oknem. Aneta si přejela dlaněmi po pracovní blůze a vydolovala letmý úsměv. "To je od vás sice hezké, ale ať už se to neopakuje, rozumíte?" houkla na ně a otočila se ke dveřím na chodbu. "A nemohla byste nám aspoň přinést něco na spaní?" zavolal za ní ještě jeden z fotbalistů. "Podívám se po něčem," odvětila Aneta, aniž by k němu otočila hlavu a zmizela za dveřmi na chodbě. Zatímco odcházela zpět do sesterny, v duchu si pro sebe lamentovala, ale zároveň si musela přiznat, že jí to polichotilo. Krom toho, oba byli pohlední. Možná až příliš. Když se pak vrátila zpět do pokoje se dvěma prášky na spaní a kalíšky s neperlivou vodou na malém plastovém tácku, vytřeštila na ně oči a nasucho polkla.
Oba muži leželi nazí na postelích, uvelebeni v ležérních polohách a Aneta pohledem mimoděk švihla přes jejich rozkroky, ve kterých se povalovaly jejich schlíplé klacky. "Co to má znamenat?" vykoktala překvapeně a přibouchla za sebou dveře od pokoje. Nevěnovali jí však ani špetku pozornosti a dál se zaujetím civěli na nějaký fotbalový zápas na ploché televizi umístěné na stěně naproti jejich postelím. Všimla si, že tomu blíže k ní sotva znatelně cukly koutky. Přešla ke stolku u jeho postele, položila na něj tác a pak si založila ruce v bok a rozkročila se. "Ptám se.." Ale větu už nedokončila. Mladý sportovec se rychle zvedl, přiskočil k ní a pohlédl jí zpříma do očí. "Já jsem Martin a tohle je Jirka a ty jsi..?" A přitom ji vzal oběma rukama za spodní lem její pracovní blůzy a naznačil pohyb směrem vzhůru. "Aneta," vydechla mladá zdravotnice a o vteřinu později natáhla paže ke stropu pokoje. Martin jí rychle svlékl a očima se dychtivě vpíjel do Anetina spodního prádla. Pod průsvitnou látkou podprsenky s bělostným květinovým motivem prosvítaly její oblé tmavé dvorce a titěrná tanga v jejím klíně zakrývala sotva to nejnutnější. Její nahá kůže byla poddajná jako kus surového hedvábí a podmanivě voněla. Jirka se k nim rychle přidal a když Anetu společně zbavili krajkového kompletu, lačně se přisáli ústy na její vztyčené měkounké bradavky. Přitom jí cpali prsty mezi stehna a okamžitě jimi zaplnili oba otvory mladé zdravotnice. Aneta se svíjela jako had a tlumeně sténala. Vyrážela proti nim ústy a cpala jim do nich svůj vlhký jazyk, zatímco masírovala jejich čuráky v ruce a s potěšením zjistila, že poměrně rychle nabývali. Podřepla na podlahu, roztáhla stehna do stran a hladově si je oba vrážela do pusy, lačně je sála a olizovala šťávu řinoucí se z ústí jejich brunátných žaludů. Mladí sportovci ji s potutelným úsměvem pozorovali a přitom hnětli v dlaních její heboučké prsy. Aneta měla opravdu výstavní poprsí, které si žádalo jejich speciální pozornost. Mlsná zdravotnice mezitím pracovala na jejich čurácích tak vehementně, že ji po chvíli zvedli z podlahy a přitlačili ji zády na Martinovo lůžko. Aneta doširoka roztáhla nohy a ochotně se jim nabídla. Chvíli jí oba společně lízali kundu a kmitali jazyky přes poštěváček, zatímco jí prsty roztahovali těsnou narůžovělou řiťku a nesmlouvavě se jimi dobývali dovnitř. Mladá zdravotnice hlasitě sténala s hlavou položenou na stranu a s kozama v dlaních si zuřivě mačkala bradavky. Martin jí pak strčil čuráka do úst a Jirka jí přirazil do kundy. Držel Anetu podhmatem za stehna a píchal ji tvrdými a krátkými tahy, zatímco tlumeně ječela s ústy ucpanými Martinovým klackem a masírovala si naběhlý poštěváček.
Po chvíli se vyměnili, Jirka se natáhl na postel a Aneta se položila na lokty u jeho rozkroku, chvíli mu cucala varlata a pak si ho lačně nacpala do úst, zatímco Martin se uvelebil u jejího vystrčeného zadku. Jedním škubnutím jí roztáhl půlky od sebe, až se Aneta neubránila bolestivému syknutí. Chvíli se sytil pohledem na její narůžovělý řitní otvor a dva maličké lysé bochánky pod ním a pak mezi ně dychtivě vrazil svůj dlouhý jazyk. Vůně, vycházející z klína mladé zdravotnice ho dráždila v nose a netoužil už po ničem jiném než ji ochutnat. Aneta zatím monotónně vtahovala do úst Jirkův dlouhý žilnatý klacek a hlasitě přitom mlaskala. Když jí Martin poplácal půlky, přelezla po kolenou na lůžku a nasedla na Jirku. Pomalu si nechala vklouznout jeho žilnatého čuráka do kundy, na chvíli zadržela dech a bolestivě zkřivila tvář, když jí Martin zasunul klacek do řitního otvoru a několikrát v něm zakroužil pánví. Pak sevřel v pěsti Anetinu vlnitou blonďatou hřívu a surově jí škubl hlavou dozadu. "Chceš píchat?" zasyčel jí do ucha. "Ano, chci, mrdejte mě, kurva, mrdejte mě jako by to bylo naposledy!" vyhrkla chlípně mladá zdravotnice a o chvíli později už ječela blahem, když jí oba čuráci současně tvrdě penetrovali mokrou kundu i řiť. Jirka se mezitím dychtivě vpíjel očima do jejích pohupujících se velkých cecků a střídavě ji přes ně liskal dlaní, až jí na nich po chvíli vyskakovaly rudé skvrny a slastně ryčela blahem. Navzájem se proplétali v klubku nahých těl a Aneta chvílemi nevěděla, jestli je nahoře nebo dole, ústa měla pořád zaplněná jedním nebo oběma čuráky a už si ani nepamatovala, kolikrát jí v klíně explodovala absolutní slast a přirozeně se za to chtěla svým dvěma milencům odvděčit. Poprosila je, aby se položili na všechny čtyři na postel a když na ni ochotně vystrčili svoje chlupaté zadky, vrážela jim jazyky i prstíky do řití, cucala jim varlata a masírovala čuráky až hlasitě oddechovali a třásli se v posledním tažení. Aneta se spokojeně usmívala a schválně zkoušela, co jsou ještě schopni vydržet. Když potom nacpala svou ztopořenou bradavku do Martinova roztaženého řitního otvoru, tlumeně zaúpěl a rychle seskočil na podlahu. Strhl Anetu pod sebe a o několik okamžiků později nastříkal dávku hustého semene do jejích lačně otevřených úst. A Jirka ho vzápětí následoval. Mladá zdravotnice seděla na patách na podlaze a přerývaně oddechovala, zatímco jí lepkavé sperma obou mužů v proudech stékalo do klína. Hřbetem ruky si otřela bradu, pak si ho labužnicky olízla a spokojeně zamlaskala. Jako poslušná a dosyta ukojená děvka. Ačkoliv se jí ten pocit zamlouval víc, než si byla ochotna připustit.
"Panebože, já jsem usnula?" vyděsila se staniční sestra Martina a rychle se napřímila v křesle. Aneta seděla naproti ní na pohovce a s potutelným úsměvem usrkla kávu z kouřícího hrnku. V klíně ještě pořád cítila čuráky obou mladých pacientů z nadstandardního dvoulůžkáče. "Dělo se něco?" promnula si Martina oči a s omluvným výrazem se na svou mladší kolegyni usmála. "Nic," pokrčila Aneta mimoděk rameny. "Nic, co bych nezvládla," řekla se sebevědomým úšklebkem.
