Evě ta slova zněla zvláštně: začneme. Eva ležela s pokrčenýma roztaženýma nohama na gynekologickém křesle a čekala další kolo trápení. Tak proč ten výraz, že začneme? Vždyť už jí ta doktorka ponižuje od vstupu do ordinace. Eva se nicméně snažila uvolnit, zhluboka dýchala. Doktorka jí zběžně prohlédla vaginální vchod a oproti očekávání ji velmi měkce rozevřela prsty v rukavici. Nebylo to nějak mimořádně příjemné, ale Eva čekala velmi hrubé zacházení a doktorka najednou byla velmi jemná. Tedy velmi jemná v prstech, do tváře jí Eva moc neviděla, ale tušila, že její výraz bude stále přísný až zarputilý. Eva z obavy, že uvidí její přísný výraz a přivřela oči. Cítila, že doktorka prsty krouží kolem poševního vchodu, bylo to rozhodně snesitelnější než dvojité vyšetření v konečníku. Eva ucítila, jak doktorka proniká prstem dovnitř, přestože se doktorka už před momentem zachovala velmi jemně, tak byla Eva opět překvapená, že to není nijak necitlivé, právě naopak, Evě se zdálo, že doktorka jí vynahrazuje všechno to trápení, ponižování, všechnu bolest, kterou jí způsobila. Eva ucítila, že doktorka je uvnitř celou délkou prstu, Evě to ale nepůsobilo bolest, byla sice dole poměrně úzká a vaginální štěrbina spíše kratší, ale doktorka byla nečekaně ohleduplná, používala prst jemně. To ale nic neměnilo na Evině nedůvěře za všechno to ponížení, za anální vyšetření až k slzám, injekci, úplnou nahotu.
Doktorka velmi opatrně protáčela prst v Evě a Eva i uvědomila, že se musí moc snažit, aby se jí to nezačalo líbit. S panem doktorem to bylo jiné, ten byl sice také jemný, ale ne tolik a navíc byl sympatický a Eva se před ním dost styděla, takže jí ani nenapadlo, že by takové vyšetření s nejnutnější nahotou mohlo být i příjemné. To se možná doktorce najednou začalo dařit. Eva ucítila, že doktorka prst pomalu vytáhla ven a vzápětí zasunula dva. Opět to bylo pomalé a ohleduplné a Eva napadlo, jestli náhodou dole nezvlhnula. To by bylo ponižující ještě víc a také dost trapné. Doktorka prováděla nějaké pohyby prsty ve vagíně a Evina obava byla silnější, protože to opravdu nebylo nepříjemné. Možná to i bylo tím, že taje její komůrky po delší době objevuje někdo jiný než jen Evina ruka a občas i proud vody ze sprchy.
Doktorka ale už byla s prstovou gymnastikou hotová. Doktorka cosi chystala a Eva jen zahlédla, jak doktorka má v ruce gynekologická zrcátka. Eva si všimnula, že jsou průhledná, doktorka tedy pokračuje v tradici jejího doktora a používá jednorázová. To bylo Evě příjemnější, jen pomyšlení, že má uvnitř nástroj, který byl i v jiných ženách, se Evě dost protivilo. Doktorka přistoupila k Evě, rozevřela opět poševní vchod a zasunula zobáček zrcátka. Pak Eva vnímala, jak zrcátka se uvnitř pomalu roztahují. Doktorka včas přestala, bylo to nejspíše v ten moment, kdy by se ten tlak mohl změnit v bolest. Doktorka si přisvítila a odebrala vzorky, tedy odběr Eva cítila, ten neviděla, tak si to raději domyslela, že jde jen o rutinu, kterou zná od svého pana doktora. Eva seděla nehnutě, a přestože ani tohle nebylo nepříjemné, už si moc přála, aby to skončilo, aby mohla zase kolena srovnat k sobě, aby si mohla vzít alespoň spodní prádlo.
Doktorka snad tu myšlenku vnímala a zrcátka byla za chvilku venku „Pojďte dolů, slečno, tady jsme hotovi.“ Tahle věta byla pro Evu překvapením i vysvobozením. „Slečno, můžete se úplně obléknout.“ Eva pomalu sestoupila z křesla, ani nepotřebovala pomoc a u věšáku rychle vklouzla do kalhotek, podprsenky, sukně a blůzky. Dokonce se jí podařilo nazout i lodičky, aniž by zavrávorala. Eva si toho všimnula, přičetla to vracející se sebejistotě. Oblečená si nepřipadá tak zranitelná než úplně nahá. Doktorce se ale najednou vrátil přísný výraz. „Pojďte se a tady si sedněte na židli.“ Evu ta změna dost zarazila, ale poslechla doktorku.
Když dosedla na židli vedle stolu, doktorka ještě něco zapisovala, pak se na ni podívala. „Slečno, jste v pořádku, prsa, vagína, to máte z mého pohledu hezké. Nelíbí se mi ale vaše bolest při menstruaci, máte malou hormonální excesivitu, a dále s tím souvisí i horší vstřebávání některých prvků ve formě látkového metabolismu. Předepíšu vám na to injekce, je to lepší než nějaké prášky. Každý měsíc musíte dostat dvě. Jednu hormonální, to musí být na den přesně tři týdny po začátku poslední menstruace. Jako vysokoškolačka to snad spočítáte snadno. Zároveň si dostanete hned druhou na ten metabolismus. Obojí není nic příjemného, ale zadek to snese a vám pomůže. Teď dávejte pozor, napíšu vám recept na šest krát dvě injekce a po půl roce se sem objednáte, pak se uvidí. Dneska dostanete injekci už jen na metabolismus, hormonální si spočítáte, dneska ji samozřejmě nedostanete, protože určitě nevychází, nejsme na den přesně tři týdny od menstruace. Až budete dostávat hormonální, hned dostanete také tu druhou, v tomto případě nevadí, že tu bude menší rozestup. Víte o nějaké sestře, která by vám to píchnula, abyste nemusela chodit sem?“ Eva netušila, ale hned řekla, že u praktického lékaře si to zařídí. Eva ale věděla, že to není pravda. K praktickému chodila tady, jen o patro níže, ale raději malá lež, než muset vidět doktorku zase za v blízké době. Už si nějak poradí, ve velkém městě určitě někoho najde. „Dobře.“ Doktorka víc neřekla, psala asi recept na klávesnici. Eva seděla a nevěděla, kam má koukat. Když doktorka začala svou řeč, napadlo ji, že se už jen zvedne a odejde, ale doktorka jí píchne další injekci. To určitě nebude jen tak, zase to bude dost bolet. Doktorka Evině obavám nevěnovala pozornost. Dopsala recept, vtisknula ho v malé tiskárně na stole, orazítkovala ho a podepsala. Pak se se ani nepodívala na Evu a zvedla se. „Tak slečno, položte se znovu na lehátku. Jak se máte připravit, snad víte.“
