Když se Markéta probrodila vodou až k zaneprázdněné trojici, bez váhání se přitulila k Jirkovým zádům a své rty přilepila na jeho rameno. Blíže ke krku. Na spojnici krku a ramene. Na krk. Na ucho, kde si pohrála s boltcem, přičemž už zapojila i zoubky.
V tu dobu již prošla obrozením vycházejícím z toho, že navzdory jisté obavě nenašla Jirku hluboce ponořeného v Lenčině zadečku. A co ji překvapilo ještě více, nevypadalo to ani, že by David okupoval Lenčinu přední dírku.
Lenka sice mezi nimi byla zaklesnutá jak špatně zasunutý, vzpříčený klíč, se kterým nelze bez úsilí pohnout, ale oba chlapci ji v setrvalé pozici udržovali toliko silou svých paží. Lenčino omotání kolem Davida, za které by se nemusel stydět ani dekorovaný had škrtič, zcela jistě také vydatně přispělo k výslednému dílu.
Co Markétu šokovalo ještě víc, byl fakt, že David naprosto přirozeně přerušil požitkářský polibek s Lenkou, při kterém si jejich jazyky sdílely biliony informací, a plynulým pohybem se vysunul daleko za ni, ve volném prostoru si přitáhl blíže k sobě Markétinu hlavu, a ta se tak tak stačila pořádně nadechnout, aby měla dostatek vzduchu na podobně dlouhou, neuspěchanou, velmi milostnou líbací seanci. Jirka se po tu dobu bohorovně věnoval Lenčině straně krku a co mohla Markéta soudit, jeho ruce nešetřily její prsa ani trochu. Že by se ho snad dotknul alespoň osten žárlivosti, to na sobě poznat nenechal. Možná že měl snížený práh bolesti.
Nebylo třeba žádných složitých odečtů, aby bylo jasné, že chlapci rozhodně nehodlali nechat míru vzrušení příliš upadnout.
Nebo ano?
Když totiž David usoudil, že stačí, byla již Markéta opět nabuzená až po okraj a dle zřetelného Lenčina sténání nebyla jedinou dívkou, které se nejnovější vývoj značně zamlouval. Jaké pak bylo jejich překvapení, když se David se smíchem vyprostil a než se ostatní vzpamatovali, už si to dlouhými tempy štrádoval hlubokou vodou dále od nich.
Pronásledovat ho bylo jediným možným řešením.
Přestože se tak kompaktní sousoší přeměnilo v honičku vodou, která rychle přešla v zuřivou vodní válku, i přes vyslovené veto bezprostřednímu fyzickému kontaktu, alespoň pokud mohla Markéta mluvit za sebe, vzrušení nikterak neopadlo. A když byli chlapci vyhnáni z vody natolik, že jim sahala pouze nad kolena, bylo naprosto zjevné, že tento pocit bude i nadále všeobecný.
Bitva vyčerpává. Stejně jako hlasité projevy rozdováděnosti, které se rozléhaly daleko přes vodní hladinu, jejíž schopnost nést zvuk byla navíc podpořena sevřením skal na břehu.
Když tak Markéta vyhodnotila, že je potřeba dobrat síly prostřednictvím klidu, všichni ji ochotně následovali na deku.
Bylo dobré být v čele předvoje, usoudila Markéta bezprostředně, takže sebou prostě hodila na bříško na deku, zavřela oči, a byla zvědavá na to, s čím dalším teď kdo přijde. Jisté už bylo jenom to, že všichni čtyři se vedle sebe v leže v jejich polním ležení prostě uspořádat nemohli. Buď bude muset někdo zůstat stát, nebo ...
Nemusela čekat dlouho a vedle ní se uložil někdo další.
Hmm, taky jsem se rovnou mohla na deku uložit druhou tváří, trubka, vyhubovala si Markéta. Ale zase na druhou stranu, projevím zájem, že. Takže jí nebylo líno si tvář rychle vyměnit a ihned si vyvrátit správnost domněnky, že oním tvorem měla být logicky Lenka. Místo toho Markéta koukala do Davidových potměšilých očí. Což podnítilo její zvědavost natolik, že nadzvedla hlavu, natočila se a podepřenou jí dlaní na vytrčeném lokti rekognoskovala situaci.
Stožár na vlajku byl na svém místě.
David ho navíc zrovna kdovíproč napřimoval, když si hrál u jeho základny a pod ní.
Další zkoumání prozradilo, že Lenka si jeho konstrukční práce soustředěně prohlíží, u čehož si jednak zálibně olizuje ret, jednak se ve stoje utírá ručníkem, přičemž tolik vody mezi jejíma nohama, aby tam bylo potřeba rukou tak dlouho setrvávat a vykonávat tam neustálé krouživé pohyby, tam nikdy určitě nebylo ani nebude.
Pouze o Jirkovi tak Markéta neměla žádné velké povědomí. Nacházel se kdesi mimo její zorné pole, ale zcela zjevně velmi blízko za jejími zády. Když pracně zarotovala ještě více, vytahoval v podřepu zrovna z tašky opalovací krém, a protože ji stále minimálně po očku sledoval, při navození spojení jí jasně naznačil, že ho na ni hodlá v nejbližší době aplikovat.
Markéta však chtěla víc.
Nebo nechtěla ničemu bránit.
Kýhočerta, bylo to vlastně jedno, co to bylo, ale David byl tak nevyužitý, tak připravený, že pro tentokrát se nejspíše mohla dívat na Lenčin živočišný akt naprosto nepokrytě. Ani David zjevně určitě nebude proti, že by se od něj mohl očekávat výkon před diváky.
Markéta se proto zrakem vrátila k Lence.
V jejích chtíčem podbarvených očích našla i otázku, kterou Lenka proti své vůli nedokázala skrýt, byť se ji bála otevřeně položit. Stejně jako se bála ani neptat a prostě jednat.
Markéta však měla naprosto jasno.
Lehounce na Lenku kývla a posunkem hlavou jí naznačila, kde by se měla neprodleně nalézat. Krásně, hrdě naražená na Davidově tyči.
Jak však byla Lenka normálně nezřízená prostopášnice bez zábran, a, Markéta si byla jistá, že ona sama může na beton prohlásit, že byla velmi otevřená všemu a dávala to celé odpoledne svému okolí najevo, takže by Lenka neměla mít sebemenší ostych a obavy, Lenka nyní překvapila tím, že stále měla pochybnosti o tom, že by Markéta mohla být tak přející. Nezdravě zvědavá. Sama sobě si jistě přidávající další problémy, ať již by se jí to hrozně líbilo, nebo právě naopak.
Protiřečící si okolnosti zápasící v jejím mozku mohly Lenku zamrazit natolik, že ani druhá Markétina pobídka se u ní nesetkala se suksesem.
A tak Markétě došla trpělivost. Momentálně jí navíc měla proklatě málo.
„Nabodni se“, adresovala Lence nekompromisně.
Pokud někdy v životě mohla prohlásit, že se ocitli v momentu absolutního ticha, do kterého se pohroužil celý svět, bylo to právě teď. V ten moment by snad byli schopni slyšet poporůst i jediný chloupek na těle, jak naprosto nevěřící ticho nastalo.
Ze všech stran.
A tak to bylo na Markétě, aby ho prolomila svým uvolněným smíchem a další pobídkou. Ona si přece musela zachovat tvář, že se z její strany nejednalo o nějaký nejapný žert, který nemyslela vážně.
„No tak! Oba netoužíte po ničem jiném!“.
„A já se ráda podívám“, dodala tiše na závěr, neboť bytostně cítila, že vyzradit své skryté touhy dodá jejímu jednání skálopevný punc opravdivosti.
Chtíč v jejím hlase, který nedokázala úplně potlačil již ve svém smíchu, nyní již výrazně převážil, takže kromě toho, že značně ztišila hlas, taky se do něj dostal chraplavý podtón, který Markétu přinutil se na závěr rozkašlat.
Lenka chtěla něco říci. Ale když viděla zablýsknutí v Markétiných očích, raději ústa zase rychle zavřela a upřela celou svoji pozornost na Davida.
Ten je všechny ukázkově podržel. Protože kromě toho, že stále držel předmět, který měl být prostředkem pro vykonání Lenčina úkolu vzpřímený nad svých břichem, nyní si ho již také odlehčeně honil, a celkově bytostně dával najevo, že pokud bude po jeho, naplní nejbližší minuty tím, že ho velmi rád uschová v Lenčině horké komnatě.
„Pojď“, adresoval pro povzbuzení Lence, vida její nečekané ostychy a zdrženlivost.
On je rozhodně neměl, a tak neváhal žhavé železo tepat i dál.
„Nasedni si na mě a neskončíme, dokud ti nedopřeji pár vrcholů a pořádně tě nevystříkám. Od rána jsem na tebe nadržený jak jelen v říji a co se mě týče, už dávno jsem ti měl alespoň základně vymalovat pokoj.“
Jeho chraplák byl mnohem podmanivější než Markétin, usoudila jmenovaná, a byla tomu navíc velmi ráda, protože ji samou jenom pobídl k tomu přesunout svoji volnou ruku do vlastního klína, kde její pohlaví, naplno a neodvratně probuzené ze zimního spánku, bylo svolné naprosto ke všemu.
A ten dobytek Jirka to navíc dobře věděl, takže kde se vzal, tu se vzal, klečel na kolenou se široce rozevřenými stehny, hladil Markétu po boku a stehnu a jeho horký, silný úd se dotýkal jejího zadečku.
Tato skutečnost však již Lence nejspíše trochu unikala. A to bylo jenom dobře. Pro všechny z nich.
Nadále soustředěně zírala na Davida jak hypnotizovaná, v duchu již konečně přecházející k akci, až nakonec pomalu navedla ručník z těla pryč a nechala ho zvolna padnout do trávy u svých nohou. Velmi zvolna, jako tažená nějakým provázkem, překonala volný prostor, aby se mohla rozkročit nad Davidovými boky. Její svět již aktuálně zahrnoval pouze ni a Davida.
Byl na ně vzrušující pohled. Ona zlatovlasá bohyně s pevnými, drobnějšími prsy dmoucími se chtíčem, opatřenými terčíky na špičatých koncích, plochým bříškem a vlhkostí se lesknoucím vyholeným pohlavím, on svalnatý kompaktní kudrnáč obdařený velmi příhodně vzrostlou, dlouhou, úzkou, dokonale připravenou pomůckou.
Bylo třeba vyslat poselství tomu býčkovi.
Lenčina ruka proto sjela mezi její nohy, druhá si surově zmáčkla prso a nadzvedla ho nahoru. Po pár rychlých tempech uvnitř spojenými prsty, kdy šťavnaté, mlaskavé zvuky pomohly prokázat její naprostou připravenost, zaútočila na Davidovu nervovou soustavu také ochutnáním sama sebe. Labužnickou očistou svých zamazaných prstů, které až po prostřední články zmizely v jejích ústech, kde byly cumlány a sáty.
Za neustálých pohybů Davidovy pravačky pak klesla dolů, do podřepu, a jednou rukou rovnou sáhla pod sebe. David na signál reagoval vzorně, ukotvil se u kořene a nechal cele na Lence, aby si vrchol jeho torpéda sama navedla k již zaplavené komoře.
Nešla s ním ale rovnou dovnitř.
S požitkem si nejprve vychutnávala jeho pevnost, masitost, horkost, živost, a dráždila si jeho hlavicí klitoris a vstup. Nechala ho pouze lehce proniknout dovnitř a zase vyklouznout, až se David začal kumulovaným napětím chvět úplně stejně, jako ona sama.
Teprve potom se Lenka upřeně podívala na Markétu a její výraz se začal měnit až s tím, jak zvolna David začal mizet v její pulzujícím návleku, když na něj Lenka postupně nasedala. Při dlouhém, pomalém zasunutí se jí postupně protáčely oči, otevírala ústa, brada se zvedala nahoru, až nakonec ze sebe vydala uvolněný sten, když její klín získal plný kontakt s Davidovými boky a z jeho erekce nezůstalo vidět vůbec nic.
Až tehdy vypustila zadržovaný dech také Markéta, aby vzápětí zuřivě zakvedlala po svém klitorisu, aby rozehnala napětí, které se v něm koncentrovalo.
Jirka se zatím za ní pokládal na bok a rukou zkusil její nožku zvednout do vzduchu.
Markéta místo případného odporu raději sáhla za sebe a uchopila pevně do dlaně jeho natlakovaný penis a začala ho hníst, jak jen jí to omezené možnosti pohybu dovolovaly.
Konečně se Lenka nabažila prvotního kontaktu. Lehce poupravila umístění těla a pak se zapřela do Davidových natažených rukou, které již na ni čekaly. Jejich dlaně se pevně spojily.
„Pojď, vezmi si mě“, osvědčila mu i slovně, že je již plně koncentrovaná na startu.
David se mírně posunul, pokrčil nohy, zapřel si paty a rozjel sólo, se kterým by těžce konkuroval i kvalitní šicí stroj.
Jeho boky vyrážely vzhůru v běsném tempu a šukal Lenku hned od začátku jako kdyby byl smyslů zbavený. Ta se třepala jak vlajka v zuřivém náporu větru, všechno na ní poskakovalo, cvakaly jí zuby, a to i přesto, že byla vzorně napjatá, aby byla schopná odolávat takovému šílenému ataku. Celou scenérii dokreslovaly mlaskavé zvuky kontaktů dvou těl, Lenčina napjatého oddechování i Davidovy usilovné snahy.
Markétě odpadl spodní pant.
Viděla již u Lenky mnohé, ale tohle bylo nepochybně jedním z naprostých top. Živočišnost a nespoutanost jejího spojení s Davidem tomu dávala nové dimenze. On ji chtěl udělat, tvrdě a nekompromisně, a ona neprahla po ničem jiném. Nádoba pro jeho potřebu, jejímž naplněním dojde k absolutnímu uspokojení ona. Žila potřebou rychlého vpádu do Nirvány způsobeného nájezdníkem, který ji neváhal bez milosti obskočit.
Markéta bytostně cítila úplně stejnou potřebu.
Nemohla si pomoct.
Její pohlaví hovořilo jednoznačně.
A bez potíží zvládlo tuto potřebu přenést téměř na celé tělo.
Až na poslední zasunuté zbytky schopnosti racionálního uvažování, které jí zůstávaly ve vědomí.
I tak bez ohledů podlehla převažujícímu směřování, a i když se Jirka podivil, nechal se bez velkého odporu vmanipulovat do toho, že jeho úd byl přetažen pod Markétin zadek a ona se o něj nyní mohla třít svojí vlhkou mušličkou a přenášet na něj spoustu svojí vláhy. Byl na(ne)štěstí tak dlouhý, že jeho špička stále předbíhala před Markétino bříško, takže pokud by měl vniknout do ní, bylo třeba jistých změn poloh. Přidržení. Směřování. A tak.
Snad. Možná. Kdoví.
Tolik zkušeností ještě Markéta neměla, že. Pracovala pouze logika, geometrie.
A nebylo to nakonec vlastně jedno? Když by se to i bez těch úprav, které považovala za nezbytné, přes její překvapení přece jen podařilo .. nebo opravdu díky nim ....
Lenka s Davidem ale nespolupracovali a jejím úvahám stavěli nebetyčnou zeď.
Markéta se s tím totiž stále ještě v duchu probírala, zda to nechat plynout, nebo sáhnout dolů, když se Lenka roztřásla zimničním třasem pocházejícím z jiného zdroje, než byly mechanické důsledky neustálého Davidova dobývání (byť ty byly samozřejmě prvotní příčinou). Pod jejich vlivem se narazila na Davida tak surově, že jeho stroj vmžiku totálně zadřela a se zavytím, za které by se nestyděl ani vlk při úplňku, po chvilkovém naprostém ustrnutí, kdy se David snažil protlačit svůj orgán skrz její tělo výlučně silou svých boků, uvolnila stavidla úplně dokořán.
Padla by pak totálním uvolněním a vyčerpáním jak podťatý stroj na Davidův mokrý hrudník. David ji naštěstí zajistil a dolů ji začal opatrně spouštět teprve poté, co ještě párkrát v delších intervalech zespodu přirazil, se stehny klepajícími se vypětím.
Když Lenka konečně spočinula na Davidově hrudi, hlazena jeho rukou po zádech, zasvítil na Markétu její unavený, ale nesmírně spokojený zrak.
Po nějaké chvíli další nečinnosti se pak Lenka začala nadechovat k tomu něco říci, jenže to už ji David sklápěl vedle sebe, aby si mohl lehnout za její tělo úplně stejně jako Jirka ležel za Markétou. Markéta tak mohla jen nevěřícně zírat, jak David posouvá Lenčiny boky ještě více dopředu, zvedá ji nohu vysoko do vzduchu, takže vzorně kopírovala Markétino rozložení. Jenže na rozdíl od Markéty s Jirkou vedl David jistou rukou svůj stále ještě pevný penis přímo do prostoru Lenčina vstupu, přestože z něho naprosto viditelně vytékal obdiv budící objem jeho sperma.
Markéta tak měla jako na zlatém podnose možnost pozorovat dlouhý, pevný válec, kolem kterého se rozestupuje zdánlivě naprosto nepatřičně malá skulina, aby pak skoro celou jeho délku bezpečně uschovala v sobě. Lence se snad dokonce i trochu vyboulilo bříško, když David zajel až tak daleko, jak mu to jejich aktuální poloha umožňovala.
Markéta se velmi ráda chytla Lenčiny dlaně, kterou ta k ní prosebně natahovala. Částečně možná i proto, aby díky ní získala větší jistotu, především ale asi proto, aby prostřednictvím kontaktu došla Lenka ujištění, že v Markétině duši nezanechávají nějakou hanebnou zkázu. Zmar. Zmatek. Nejistotu. Zklamání. Či nějaký jiný negativní vjem.
Její obavy sice rozhodně nebyly nesmyslné a měly validní základ, ale přece jen se dalo s jistotou říci, že se bála naprosto zbytečně. Markéta již jen naprosto bez zášti řešila, zda udělat ten poslední krok a být i v tomto Lence věrným odrazem, jako kdyby se vzájemně dívaly do zrcadla. Byť každá byla samozřejmě vzhledově úplně jiná.
Prozatím však Markéta jen pro ujištění pevně sevřela Lenčinu dlaň a jak ji tak David nyní již mnohem zdrženlivěji, uvážlivěji šoustal, pohupovala se lehce do rytmu s nimi, vytvářeje Lence protitah. Jirka se tomu ihned přizpůsobil a jeho dlouhé kopí masírovalo Markétinu kundičku ve stejném tempu, kterým se hýbaly Davidovy boky.
Markéta se tak brzy přistihla, že v její duši začala převládat jediná utkvělá myšlenka.
Cítila se neskutečně prázdná.
Nedokonalá.
Nedokončená.
A řešení přece bylo ihned po ruce.
Stačí si ho vzít.
Jirka by se snad nebránil.
Vždyť proč jinak by své horké, rozpálené tělo tak nádherně tisknul k tomu jejímu? Proč jinak by jí tak krásně hladil rukou po hrudníku a bříšku? Na jejích prsou střídal vzrušující letmé doteky s usilovnými sevřeními, které byly neméně tak podnětné? Proč jinak by jí tak krásně líbal na krku a šíji, dýchal do vlasů? Proč jinak jako kdyby zkoušel, jak daleko dozadu ještě může posunout své boky, aby stále ještě nehrozilo, že by při návratu zpět dopředu nezajel dovnitř?
Kdyby tak Markéta měla ještě třetí ruku, aby jí mohla sáhnout dolů, nasměrovat ho, přidržet ho, nenechat ho bezcílně sklouznout pryč ....
Jenže ta k dispozici nebyla.
A Lenka se mezitím opět začala blížit dalšímu vrcholu. Silněji svírala Markétiny prsty. Nedokázala již držet oči setrvale otevřené. Její již tak zastřený výraz dostával nádech nekontrolovatelného.
A Markéta byla stále tak prázdná.
„Dám ti když tak pilulku After.“
Bylo to tak tiché, tak skoro nesrozumitelné, že si to Markéta musela v duchu znovu přehrát, aby se přesvědčila o tom, že Lence rozuměla dobře. A kdyby přece jen stále ještě měla pochybnosti, dopad, který to mělo na Davida i Jirku, nepřipouštěl mýlku. Jeden naprosto pudově ještě více zrychlil, v očích pozorný, nevěřící výraz, který se v náznaku věcí příštích snažil zaostřit dolů do Markétina klína, druhý se k ní raději ještě více přimknul, pevně ji sevřel, a boky vyrazil co nejdále vpřed a setrval tam s nimi, aby se jeho vršek ocitnul co nejvíce před ní, v bezpečí od Markétina pohlaví.
Ta s ním však nemohla aktuálně více nesouhlasit.
„Pojď“, vyzvala ho proto tiše.
Lenka vyřešila poslední zbývající problém.
Jirka však nereagoval. Poprvé to vypadalo, že ji nehodlá poslechnout.
Čímž ale Markétu neomylně posunul směrem k tomu, že jedná jedině správně.
„Jsem připravená“, pokusila se ho Markéta znovu ujistit, když si před tím tak zodpovědně, jak jen byla schopná, ověřila, že se žádný strach a obavy ani nadále nedostavují, a ona z myšlenek, které předbíhaly současnost, tekla i nadále jako protržená. Viděla se pouze a jenom s Jirkovým údem v sobě. Se stejným výrazem a pocity, které cirkulovaly Lenkou.
Už to stačilo jen změnit.
Lenčina pevně ji stále svírající dlaň tak rázem byla na škodu, když Jirka stále nic.
Trvaje na tom, že se smiluje tam, kde to nebylo vůbec žádoucí.
A tak se Markéta vyprostila z Lenčiny dlaně.
A sama hmátla pod sebe dolů.
David ustrnul v Lence a oba na ni a Jirku pozorně zírali.
Ale jen chviličku, neboť když Lenka viděla, jak odhodlaně Markéta hledá bod, ve kterém by mohlo dojít ke styku, s výrazem, že pokud by tomu někdo nyní bránil, ona již za sebe rozhodně neručí, překvapivě se natáhla tělem k Markétě a ta rázem měla její hlavu u své.
„Kousni mě“, vyzvala ji Lenka tvrdě.
„Kousni mě, pořádně, do ramene“, vyzvala Markétu znovu, když ta nikterak nezměnila výraz. Neučinila žádnou snahu vyslyšet její pokyn.
„Krev za krev“, stihla ještě ze sebe dostat, než se jí zmocnila Markétina ústa. Než ji Markétina dlaň pevně přitáhla tvář k sobě a její ústa jí naprosto pohltila.
Lehký, něžný výkřik tak směřoval přímo do Lenčiných úst.
A dobře ti tak, že jsi to nemohla přímo vidět, a musela jsi místo toho potlačit mé heknutí, měla pro sebe záhy jasno Markéta, když bolest, kterou očekávala a jejíž možnost na základě vlastní osobní zkušenosti opatrně naznačovala i Lenka, aby Markétu předem nijak nevyděsila, byť jí nechtěla nijak lhát, se totiž prakticky nedostavila.
Bylo to jen takové štípnutí. Nepatrné bodnutí, které nestálo za řeč.
Jirka, který od Markéty převzal, konečně přesvědčen její odvahou a iniciativou, štafetu ihned poté, co se jí podařilo dostat vrchol jeho erekce mezi své dosud neutrhnuté okvětní lístky, se dle očekávání ukázal protřelý a schopný. Nadaný. Trénovaný. Dostatečně zkušený.
Neomylně zaujal správnou polohu, správný úhel, a vedl pak boky tak jak měl, a protože asi do sebe prostě patřili úplně stejně jak Jing a Jang, pronikl do Markéty jediným hladkým, plynulým pohybem, proti kterému byla tenká stěna naprosto bezbranná a co i Markéta sama mohla soudit, kapitulovala snad dopředu sama. Bez odporu. Bez překážek. Ráda, že její existence konečně byla minulostí.
Nebyl proto žádný důvod přestat se líbat. A tak Markéta prostě líbala něžně a zároveň vášnivě Lenku dál, čímž jí samozřejmě zároveň poskytovala naprosté ujištění, že u ní se není čeho obávat. Že moment nastal a přešel. A ona už je daleko za ním.
Tedy skoro žádný důvod.
Kromě neskutečné plnosti, kterou jí Jirka poskytnul.
Děsivých výbojů, které při každém jeho láskyplném zasunutí probíhaly Markétiných tělem, kroutily v ní s každým uzlíčkem. Napínaly a smršťovaly její mikrokosmos.
Zuřivého tlukotu srdce, které hrozilo vyskočit jí z hrudi.
Mraku, který rychle pokrýval její mysl, aby přinesl životadárnou vláhu.
Mraku, který ale zároveň přinesl zuřivou bouři.
Tak nesmírně žádoucí, žádanou bouři.
Nyní již Markéta křičela.
Přímo do Lenčiných úst.
Přimáčknuty k sobě, jak kdyby je do sebe natlačil z každé strany buldozer.
Což možná přesně tak vlastně bylo.
Protože i přes totální kolaps racionality Markéta vnímala, jak byl Jirka na ní natlačen. Jak hluboko spočíval v ní, drže ji, dokud její euforie neskončí, nebo alespoň trochu nepoleví, aby nijak neublížil jí, a nakonec ani sobě.
Na druhou stranu Lenka proti ní se poskakovala a chvěla mnohem více, než odpovídalo podnětům, které jí mohl poskytnout Markétin orgasmus, takže Markéta v jakési jasnozřivosti vycítila, že David je naopak nyní plně aktivní a rychlými, silnými, důslednými přírazy tlačí Lenku za Markétou, aby mohly společně spočinout na vysněné plošině na vrcholu.
Byl to důvod k tomu přestat se líbat.
Moci si zasténat společně. Do prostoru. Nikoliv jen do úst. Jedna druhou přesvědčit o tom, že se nalézají tam, kam obě tak bytostně směřovaly.
A když jejich zdánlivě nekončící pobyt na kymácejícím se, neklidném vrcholku stále ještě trval, David zasýpal, naposledy se za Lenkou vypjal, a její ještě více sevřené prsty kolem Markétiných ji neomylně informovaly o tom, že do ní právě láduje svoji druhou dávku, kterou doprovodil mohutnou Lenčinu explozi.
Nastávající zklidňování na závěr narušil Jirka, když v momentě, kdy se zdálo, že budou po kataklyzmatu směřovat k ustálení, prudce zapumpoval boky, čímž znovu Markétu přinutil usilovně zavřít oči a nechat tělem prohnat ještě jeden výbuch. Hromobití, které bylo neprodleně následováno horkou sprchou, která pokrývala její zadek hustým, soustředěným nánosem, jehož cípy snad zasáhly až Markétiny vlasy. Rozhodně některé kapky cítila až kdesi vysoko mezi lopatkami, jak tam pálily jako žhavé olovo.
Konečně se k ní Jirka zpátky přitulil a bylo zde pouze jedno velké, unavené sousoší. Vzájemně se na sebe lepící, jak se Lenka s Davidem přisunuli ještě blíž, takže se děvčata v zásadě objímala v náručí.
Markétiny oči řekly Lence vše potřebné. Stejně jako Lenčiny vše Markétě. Navíc si pomohly úsměvem i ušklíbnutím. Hlazením se navzájem. Kluci mezitím líbali a hladili těla svých protějšků a co si říkaly jejich oči, to bylo holkám upřímně jedno. Stejně dobře věděly, že to bylo něco jako palec nahoru, a pochvalné Ty bejku.
„Ale tu tabletku si raději přece jenom vezmi“, usoudila Lenka malátně. Aniž by to viděla, nebo si mohla sáhnout, nepotřebovala být jasnovidec, aby měla validní základy pro své obavy. Markéta se na to jenom pobaveně ušklíbla.
A než se k tomu kdokoliv další dokázal nějak vyjádřit, doplnila Lenka „A zítra ráno nasadíme pesar.“
Kluci jsou vážně jako děcka, říkala si Markéta vzápětí v duchu, když jejich rozpaky byly tak hmatatelné. Přitom ještě před chvílí se klidně milovali pár centimetrů od sebe a naráz jsou hin z toho, že tak uvolněně hovoříme o ryze praktických věcech.
Řešila však jiný problém.
Měla totiž na paměti jinou Lenčinu vzpomínku, instrukci, prosbu, či cokoliv se na to hodilo, a tak, aby nepromeškala ideální čas, raději rovnou přes rameno oslovila Jirku.
„Muži?“, otázala se ho laškovně.
„Ano, ženo?“, byla jeho nabízející se odpověď, která nejenom Markétě nahnala spoustu krve do tváře.
„Byl bys tak laskav a vylovil z mé tašky velký bílý kapesník ošitý zlatým lemováním, s erbem MP?“.
A zatímco Jirka bez reptání a ptaní lovil, vysvětlila mu Markéta s pohledem věnovaným Lenčiným radostným, chápavým a děkujícím jí očím, jaký bude jeho úkol se jmenovaným předmětem a proč ho Markéta neustále poctivě tahá již takovou dobu sebou.
„Setři pak do něj prosím tě pozorně všechny důkazy našeho prvního spojení. Přidáme si ho s Lenkou do naší sbírky neřesti. Lenčin kapesník tam konečně nebude spočívat bez svého rovnocenného protějšku.“
