V duchu se smál, až se za břicho popadal.
Navenek se ale stále projevoval pouze lehkým úsměvem a nadřazenou povýšeností, se kterou přijímal její pozornost.
Nebyla nijak zvlášť hezká. Zapadla by i ve srovnání s těmi, které si svoji přízeň u něj snažily vydobýt již dříve. I když ani to by vlastně tak těžké nebylo. Bylo jich nepočítaně. Síla jeho nadupané prkenice v kombinaci s pokročilým středním věkem a neexistencí jednoznačného univerzálního dědice, to bylo mocné lákadlo i pro dívky/ženy, které neměly takový tah na bránu jako standardní exempláře těch, které běžně byly v čele smečky nahánějící zdánlivě bezbrannou kořist.
Nevynikala vzhledem, postavou, výškou, šarmem, inteligencí, průbojností ani žádným z dalších atributů, které ho jako první napadly. Přesto něco v ní či na ní ho přimělo k tomu ji rovnou neodpálkovat až za plot úderem, za který by se nemusel stydět ani Barry Bonds. Tedy v tomto případě kamsi mimo nejvyšší patro hotelu vyhrazené pouze pro vybranou společnost. Možná rovnou i oknem. Určitě by nestihla zachytit ani 21. patro, jak by letěla kolem. Měl ty údery již dobře natrénované. V tomto oboru se sám považoval za rekordmana.
Možná to byla určitá její nebojácnost, upřímnost, naivita, dětinskost, spojené se značnou živočišností, co ho na ní tak pobavilo, tak že ji nechal, aby se u něj svůj um pokusila rozvinout v celé kráse. Navíc, i když, jak již bylo řečeno, ji neohodnotil jako pronikavě inteligentní, hloupoučká husa to rozhodně nebyla. To by již dávno měla utrum a on by se v klidu přesunul dál.
Takto to vypadalo, že ji nakonec nechá kalich hořkosti dopít až do dna. Exhibice na veřejnosti asi už stačilo. Nic se nemá přehánět. K přesunu proto přece jen dojde. Jenže do klidu jeho královského apartmá, které měl pro dnešní příležitost vyhrazené. Tam kolem něj může vesele skákat dál, snažit se mu namazat med kolem úst, nadále mu prokazovat, že je pro ni jediný přípustný muž na svět.
Jako kdyby tomu, byť i jeden z nich, věřili. Ani on nebyl tak naivní, aby sám sebe stavěl tak vysoko. Maximálně druhé místo, když už. Jakási vyšší nepojmenovatelná entita prostě stále byla více než on. Občas mu nepochopitelně kazila i ty nejlepší plány nebo úmysly. Nebo jeho samotného. Proto, byť nerad, musel připustit, že někde je něco víc, na co on sám nestačí. Těsně.
V každém případě si dobře do paměti zapsal některé z jejích replik. Byla vynalézavá. Podařilo se jí dát dohromady něco, co ještě v životě neslyšel. A to se počítá.
Opustili kyselé ksichty zejména ostatních neúspěšných lovkyň, které dnes zůstanou o hladu, a už se požitkářsky opíral do vysoké lenošky, ruce natažené na její horní hraně, kolena široce od sebe, a s hodnoticím archem vytaženým a nabroušeným perem čekal na to, s čím přijde.
Jednalo se ale pouze o virtuální pero.
To jeho, skutečné, jedinečné, ukrývající se v konturách jeho kalhot, totiž už roky bylo naprosto tupé. Nepomáhalo vůbec nic. Od pasu dolů byl prostě naprosto mrtvý.
A dobře to pochopitelně tajil.
Ani ona to tak nemohla vědět a on jí toto sladké tajemství rozhodně nemínil dopředu prozradit. A vlastně ani potom. Bude jí to naservírováno jen a jen jako její fatální selhání. Tak jako těm nejlepším před ní, které se dostaly až do stejné situace, jako ona.
Bylo pouze na ní, jak bude šikovná a snaživá a kdy tedy tento nešťastný moment nastane. Zda dříve nebo později.
Nijak ji neúkoloval. Nechtěl ji směřovat. On byl pro tuto chvíli pouze její hrací pole.
Šaty z ní zmizely bleskově. Bod si přitom připsala za to, že zip si rozepla naprosto jistě. Ani náznak nejistoty, nervozity, chvění rukou. To bylo dobře. Měl rád sebevědomé ženy.
Zabodovala také spodním prádlem. Oproti těm, které věřily, že čím luxusnější a okázalejší, tím více bodů, se spokojila, nebo musela spokojit, s něčím prostším. Tím se trefila do jeho umírněné střídmosti v této oblasti. Navíc musel uznat, že jí to seklo. A hlavně, ať již to někde dokázala vypozorovat, nebo prostě měla štěstí, jedovatě zelenou barvou se trefila do černého.
Překvapilo ho přitom, že skutečně je trochu koruplentní, ale k ní se to prostě tak nějak hodilo a nesla si to s grácií, sebejistotou a elegancí. Kromě toho, i přes nějaké to kilo navíc, než bylo nařízeno vychrtlinám, zůstávala pružná a pevná, takže by si ji snadno dokázal představit naraženou na svém klíně, kde by jako poník mohla vesele poskakovat nahoru a dolů.
Ani tato pěkná představa s jeho nefunkčním ústrojím ale samozřejmě ani trochu nepohnula. Bylo ještě nevstřícnější než on sám. Dobře se vzájemně doplňovali.
Ona již klečela na něm. Úspěšně zvládla bez ztráty kytičky situaci, kdy jí dal jasně najevo, že na líbání na rty může rovnou zapomenout. Bez sebemenšího zaváhání či nelibosti se spokojila s jeho tváří, hlavou a krkem. Její ruce přitom byly v zásadě všude stejně jako její tělo, které se po něm vlnilo jak had.
Byla opravdu velmi talentovaná. Vlastně top z toho, co zažil.
Škoda, že výsledek bude zase tentýž.
Nic nového se totiž dole nedělo.
Košile stejně po použití vyhazoval. A knoflíky, které z té aktuální kamsi odlétly, uklízečky určitě časem nashromáždí.
Oh.
Určitě to ale nebylo z klína, ta odezva, která nastala, když mu nehty rozdrásala hrudník, na který byl stále dosti pyšný. Nebo její příčinou bylo poměrně silné zakousnutí se jejích drobných zoubků kamsi do jeho ramene, blízko ke krku.
Tohle si určitě nedomluvili.
Byla nadále tak sebejistá a její drajv ho dosud stále imponoval, že se rozhodl nezakročit, a místo toho si nechal rozepnout kalhoty. Nechal ji sáhnout dovnitř. Ulovit jeho leklou makrelu. Žížalou by ho rozhodně nenazval. Byl přece jen o něco silnější v objemu. Ale upřímně, časem se to naučil brát jako fakt. Že příroda prostě kompenzuje, takže to, co mu nadělila na moci a bohatství, mu nedopřála jinde. Nějaké nesmyslné pokusy řešit to nějakou operací či tak zavrhl ještě dříve, než zjistil, že v jeho případě je již stejně pozdě, pokud mu tam rovnou nevrazí nějakou železnou trubku.
Ani tohle poznání ji nezastavilo. Ani nepřibrzdilo. Byla asi dobře připravena na všechno. Bylo snad dokonce možné, že úplně přehlédla jeho klamné manévry, kdy se rád kasal svým mužstvím a tím, kolik žen již v životě dobyl a kolik mu jich leželo u nohou?
Byla nadále drsná. Jako šmirglpapír.
I tyhle pokusy už zažil. Pár z neúspěšných adeptek se překvapivě ukázalo být vyznavačkami BDSM. I ony pohořely.
U ní to však bylo jiné. Místo logického odporu, který čekal, u něj stále převažovala zvědavost. A cítil jakési drobné chvění po celém těle. Přestože mu bylo teplo.
Snad není kanibal.
Ani tohle se naštěstí nezdálo býti pravdou. Její ústa byla stejně horká a vlhká, jakých už zažil, a i když neočekával změnu, zaklonil si hlavu, zavřel oči a nechal ji, ať si hraje. Spolupracoval i v tom, že na chvíli nadzvedl boky, aby mu mohla kalhoty stáhnout až ke kotníkům a pod její taktovkou se sesunul na sedačce níže, aby měla více prostoru hrát si i s jeho slepými patronami.
Její jazyk kolem svého zadního otvoru ale rozhodně nečekal. Asi nějaká exoticky založená osobnost. Pevné sevření jeho ústrojí v dlaních také dosti zabolelo, stejně jako nehty zaryté do stehen.
Problémy se obecně začaly kumulovat. Volat SOS bodyguardy za dveřmi ale důvod nebyl, protože to nebyly vysloveně nežádoucí pocity. Spíš jiné. Jakési dávno zmizelé. Už zapomenuté. Zachované pouze ve vzpomínkách.
Nemohl věřit tomu, že by mohl růst. Začít se zase nalévat krví. Určitě se jednalo jen o chorobný výplod jeho nezřízené představivosti.
Nejenom úžasem otevřel doširoka ústa. Její prst pevně zasunutý do jeho zadnice ho k tomu přinutil. A než se vzpamatoval, měl tam dva a rozevírala ho jak nůžkami. Přesto tento neobvyklý vjem u něj nevedl.
Sála jak vakuový vysavač.
I to již zažil. I to již zkoušel. A tehdy nikdy nic. Nula. Konec.
Ale teď?
Na večerním menu přece nebyly jenom povzbuzující pokrmy a nenarval jich do sebe tolik, že by to zasytilo pluk. Ostatně i tohle už zkoušel. Bez úspěchu, že.
V čem tedy spočívalo její kouzlo? Její magie?
Netušil. A nehodlal to již dále řešit.
A vlastně ani nemohl.
Sála z něj schopnost dále myslet, analyzovat, reagovat.
Prováděla divy, které nebyl schopen rozklíčovat.
Ještě stále nebyl zdaleka pevný, byť se již tak jednalo o nezměřitelnou změnu, když něco dalšího u něj povolilo. Úplně z ničeho nic. Naráz.
Po více než deseti letech půstu stříkal do jejích úst jak požární hadice. Prakticky nepřerušovaným proudem tak dlouho, že by tím byl schopen uhasit hořící stodolu.
V hlavě měl jako vymeteno, hučelo mu ve spáncích a ona pořád jen sála, pumpovala, polykala, něžně mu prstem zevnitř dráždila prostatu. A nepřestala ani tehdy, když spermabanka byla pro tuto chvíli úplně vyčerpána.
A on dále rostl. Tuhnul. Naléval se krví.
Její ruka mu dostala kalhoty z nohou. Nic mu nyní nebránilo v pohybu. V rozletu.
A zas tak starý ještě nebyl.
Ocitla se na zádech na pohovce bez jakýchkoliv ceremonií. Nohy se před rozletěním do stran zdržely jen potud, dokud z ní neservali kalhotky. Podprsenky se již nějakou záhadou někdy dokázala zbavit, takže ho vítala její veliká kola s naběhlými bradavkami.
Vrazil ho do ní jedním surovým pohybem a rozjel jízdu, na kterou by byl hrdý i před 40 lety, když byl ještě začínající puberťák. Rallye, které skončilo jediným možným výsledkem. Absolutním mokrem.
No bezva, vyhodnotil po probuzení. Tak nejenže dole samozřejmě žádná změna, ale ještě začínám mít problémy s inkontinencí.
No, co už. Život je boj.
Ale mohu si ho zpestřit.
Vstaneme, necháme to služebnictvo poklidit, a půjdeme se podívat po dalších firmách, které bych mohl v nejbližší době zničit.
