Dráha má, nevím už, nevím jak s tebou dál,
pokoj mít od tebe, to bych si přál!
Oči zas opuchlé, plné slz mám,
Kapesník ten durch je, kterým je utírám.
V noci zase jsem nemohl spát,
popravdě? Začínáš mne už opravdu štvát!
Dusí mne velice přítomnost tvoje,
odejdi prosimtě, nebaví mne tyhle boje.
Vím že ty beze mne nemůžeš žít,
kdežto s tebou já, bojím se i okno otevřít.
Hrozná si, všude jsi, furt mne chceš -naramná potvůrka!
Abych měl chvíli klid, pomůže pilulka.
Účinky pominou, neváháš, už jsi tu zas,
škrabeš mne u krku, až ztrácím hlas.
Kopřivku po těle už z tebe mám,
každý rok říkám si, tentokrát odolám.
Jen jaro zjeví se a ty s ním, ty lačná bestie,
ihned zas v moci mne máš, ty zatracená Alergie!
