Dívka se něžně usmála a přivítala Emily ve svém pokoji. "Já jsem Anna," řekla s jemným úsměvem, zatímco si prohlížela Emily. "A ty jsi Emily, že? Vypadáš krásně," dodala s laskavým tónem.
Emily se cítila mírně zahanbená, ale zároveň se trochu hrdě usmívala na Annin kompliment. Anna měla krásné, plné rysy, které vyzdvihovaly její kaštanově hnědé vlasy a kouzelné čokoládové oči. Její obličej byl kulatý a přátelský, a její postava byla plná, ale pevná, s krásně tvarovanými prsy, které přitahovaly pohled.
Když tak stály obě nahé ve stínu pokoje, Emily cítila mírné napětí v ovzduší. Jejich nahota byla přirozená a přijatá, ale zároveň mezi nimi vytvářela intimitu, která byla nějakým způsobem přitažlivá. Emily se trochu styděla, ale zároveň se v přítomnosti Anny cítila uvolněná, jako by věděla, že je v bezpečí a že tady může být sama sebou.
Anna se usmála a pohladila Emily po rameni. "Nechci tě zbytečně plašit, ale Paní je zvlášť přísná, když jde o nespokojenost našich hostů, určitě nás potrestá," sdělila Emily. "Ale neboj se, spolu to zvládneme. Paní je sice přísná, ale spravedlivá."
Emily se trochu uklidnila, když slyšela její slova podpory. "Děkuju," odpověděla Emily tiše. "Je fajn vědět, že tady nejsem sama."
Anna se posadila vedle Emily a začala jí vyprávět o svém životě mimo tenhle dům. Mluvila o svých zájmech, studiu a plánech. Emily poslouchla se zvědavostí. Když se rozhovor stočil k tomu, co plánují dělat potom, Anna se obrátila k Emily s návrhem. "Víš, Emily, bylo by fajn, kdybys mě někdy navštívila mimo tento dům," řekla s úsměvem. "Můžeme se potom ještě lépe poznat a strávit čas spolu."
Potom Anna vstala a napsala na kousek papíru svou adresu. "Tady máš moji adresu. Stačí mi napsat, a já tě ráda přijmu," dodala s vřelostí v hlase. Emily přijala papírek, ale uvnitř pocítila pochybnosti. "Děkuju, " řekla s úsměvem, ale její mysl už byla jinde. Bydlet u Pána znamenalo, že její život byl svázán s jeho domem a jeho pravidly.
"Je to moc milé, ale nevím, jestli se někdy dostanu na návštěvu," přiznala Emily trochu váhavě. "Můj život u Pána je trochu složitější." Přestože si představa návštěvy u Anny zněla lákavě, věděla, že to může být těžké uskutečnit.
Anna se usmála a přikývla. "Rozumím, Emily," odpověděla s vlídným úsměvem. "Ale víš, že kdybys se náhodou rozhodla, ráda bych tě viděla." Její slova zněla upřímně a Emily cítila, že v Anně našla novou přítelkyni, na kterou se může spolehnout.
Když se Anna vyptávala na Emilyn život u pána a Emily jí trpělivě odpovídala, její mysl se stále vzduchu vracela k tomu okamžiku, kdy klečela nad Annou a ta ji lízala. Byl to moment, který byl pro ni nezapomenutelný a jedinečný. V té chvíli se cítila tak živá a vzrušená, že si přála, aby ten okamžik trval věčně.
"Co se s tebou děje, Emily?" zeptala se Anna s pobaveným úsměvem.
Emily se snažila zamaskovat své vzrušení a odpověděla: "Nic, jen... si jen přemýšlím o tom, co jsi právě říkala."
Uvnitř se bála, že Anna odhalí její tajné myšlenky, proto se snažila zůstat klidná a pokračovala v rozhovoru, zatímco v její mysli tančily vzrušující obrazy minulé události.
Anna si všimla jejího rozrušení a položila jí obě ruce na předloktí. "Opravdu jsi v pořádku?" zeptala se s laskavým úsměvem.
Emily se snažila potlačit své vzrušení a usmála se. "Ano, jsem v pořádku," odpověděla, ale věděla, že to nebyla zcela pravda. Cítila se, jako by byla na houpačce emocí, a nevěděla, co si o všem myslet. Měla neodolatelnou touhu se k ní přiblížit a políbit ji. Cítila, jak se jí tělo napíná touhou, ale zároveň byla nervózní, že by to mohla být špatná reakce.
Nakonec se rozhodla. Pomalu se k ní přiblížila a chtěla ji políbit, ale v tu chvíli přišla Paní a poručila jim, aby šly s ní. Emily sebou trhla a srdce jí bušilo rychle. Znovu si uvědomila, že to, co se mezi ní a Annou stalo, bylo víc než jen obyčejné lízaní klitorisu.
"Jdeme," řekla Paní s přísným výrazem. S nervozitou v žaludku následovala Paní, stále zmatená a plná rozporuplných pocitů.
Obe dívky následovaly Paní chodbou. Když Anna nenápadně popadla Emily za ruku, proběhla Emily vlna emocí, které v ní to vyvolaly pocit tepla a spojení.
Když dorazily do pokoje, který byl zařízen jako BDSM studio, Paní jim sdělila, jak je z jejich služeb zklamaná. Dala jim možnost se k tomu vyjádřit. Anna se ihned omluvila a vzala na sebe vinu za celou situaci.
"Omlouvám se, Paní," řekla Anna s pokorným tónem. "To byla moje chyba. Měla jsem být důkladnější a pozornější."
Emily cítila, jak se jí trochu ulevilo, když Anna vzala vinu na sebe. Přesto se cítila nepříjemně a vnitřně rozervaně. Snažila se najít slova, aby vyjádřila své pocity, ale žádná ji nenapadla.
Paní pokynula Anně, aby přistoupila k lavici. „Připrav se na výprask,“ řekla jí. Anna poslušně přistoupila, opřela se lokty a vystrčila zadek, čekajíc na trest.
Poté se paní otočila na Emily: „Vezmi si rákosku a potrestej ji“. Emily cítila vnitřní rozpor. Na jedné straně byla touha neuposlechnout, ale na druhé straně věděla, že pokud to neudělá, bude následovat tvrdý trest.
S nejistotou vzala rákosku a přistoupila k Anně. Srdce jí bušilo a v hlavě se jí honila spousta myšlenek. Musela poslechnout, ale zároveň byla plná pochybností. Věděla, že musí jednat rozhodně, ale zároveň se snažila minimalizovat bolest, kterou by mohla Anně způsobit. Pomalu zvedla ruku, cítila tíhu toho okamžiku, a pak rákoska se zvukem prorazila vzduch, a dopadla na Annin zadek. Prudký dopad provázel výrazný zvuk, který se rozléhal místností jako dunění vzdáleného hromu. Annin zadek reagoval na náraz zavlněním, které se šířilo po její kůži, jako kruhy na hladině tichého jezera.
S každou další ránou sváděla Emily vnitřní boj. Přestože ji Paní pobízela k dalším a ještě silnějším úderům, její srdce se proti tomu bouřilo. S každým úderem rákosky se jí zdálo, že se její ruka třese ještě více, a když sledovala, jak Annin zadek reagoval na rány, pociťovala touhu se vzepřít. Její pohled klouzal po Annině těle, sledovala každý její pohyb. Ačkoliv se snažila potlačit své vlastní emoce, zdálo se jí, že každý úder na Annině kůži byl i úderem do jejího nitra, do její duše.
Paní zaznamenala Emilyn neochotný postoj. S ostrým hlasem ji přerušila: "Nedokážeš-li to udělat pořádně, udělám to já sama. Stoupni si před ni" Poté vzala rákosku z Emilyny ruky a s elegancí se postavila za Annin zadek. S jasným cílem v očích a pevným úchopem rákosky, začala trestat Annu brutální intenzitou, o které se Emily ani nesnilo.
Emily sledovala Anninu tvář s mírným zděšením, zatímco Anna byla upřeně zaujatá pohledem na Emily. Její pohled byl zároveň plný laskavosti a něčeho hlubšího, co nebylo možné jednoduše pojmenovat. Když Páni Annu trestala, Emily cítila každý úder rákosky jako ránu do vlastního těla. Sledovala, jak se Annina tvář stahovala bolestní a jak se zároveň snažila potlačit slzy, které se jí draly na oči.
Emily cítila, jak se jí žaludek svírá soucitem a zároveň zoufalstvím. Anna však ani na okamžik neuhnula. I když se jí oči zalily slzami, byly stále upřené na Emily, jako by chtěla sdělit něco hlubokého a důležitého, co slovy nedokázala vyjádřit.
Emily cítila, jak se jí rozbušilo srdce v prsou, když vnímala Annin výraz. Bylo to jako spojení na úrovni duše, které překračovalo hranice trestu a bolesti. Ačkoliv byla situace plná nelibosti a strachu, v tomto okamžiku se cítila Emily spojená s Annou na něčem, co bylo hlubší než jen prostá fyzická bolest.
Když Paní usoudila, že už má Anna dost, ukončila trest a odložila rákosku. Anna se tiše před Paní klekla, přiložila ústa k její ruce a políbila ji jako gesto vděčnosti. "Děkuji," zašeptala pokorným hlasem, ale v jejích očích bylo vidět i něco jiného, něco divokého a hlubokého.
Emily se také zvolna klekla před Paní a políbila jí ruku.
Paní pak oběma dívkám přikázala, aby se vrátily zpět do pokoje. "Jděte si odpočinout, doufám, že se to příště nestane," pronesla Paní s klidným hlasem, ale v jejím tónu byla stále patrná autorita a moc.
Anna a Emily se tiše zvedly a vrátily se zpět do pokoje. Pro Emily byla úleva, že tato situace skončila. Přesto v jejich mysli zůstával zvláštní pocit, který nebylo snadné pochopit a který ještě dlouho rezonoval v její duši.
