“No taaak, dělej, dělej, naskoč. Prosím.“ A nic. Auto se rozhodlo stávkovat. Bára vší silou bouchla do volantu, aby si aspoň trochu ulevila. Celej den v práci měli školení, svojí si práci veze domu, aby jí zítra mohla dodělat doma. Vezme telefon a zavolá kámošovi, se kterým se zná už od školky. Vyučil se automechanikem, což se každý nezadaný holce hodí.
“Ahoj Adame, neuvěříš, proč ti volám. Nestartuje mi auto a jako na sviňu zrovna na parkovišti v práci. Nemohl by ses prosím na to přijet mrknout?“
Co Bára nečekala, byla odpověď, že teď není doma. Ale že zrovna přijel brácha, tak ho tam pošle. Asi za 15 minut dorazil. Bára vyšla z auta a celá dojatá, že přijela záchrana, skočila Honzovi kolem krku, aby se jí dostalo trochu útěchy. Předala mu klíče se slovy, že ji ten plechovej střep už začíná srát a že se omlouvá, že ho otravuje. Honza se jen usmál, otevřel kapotu, chvíli se v tom vrtal a pak kapotu zavřel a řekl, že s tím teď nic neudělá, ale že si nechá klíče a s bráchou to odtáhnou do dílny. Nabídl mi odvoz domů. S díky jsem přijala, protože jsem byla úplně vyřízena. Uvelebila se na sedačku, opřela hlavu a okýnkem koukala ven. Vysadil mě u baráku, posbírala svý věci a ještě jednou poděkovala. Doma jsem dala sprchu, rychlou večeři a usedla k telce na gauč. Vzbudil mě až telefon, kdy mi přišla zpráva od Adama, že auto už má na dílně a zavolá, až bude hotový. Odpověď jsem nechala na ráno a z posledních sil se doplazila do ložnice.
Ráno jsem odpověděla Adamovi. A aby to nebylo Honzovi líto, napsala jsem i jemu zprávu, že ještě jednou díky za záchranu.
Odpověď jsem nečekala ani od jednoho a dala se do práce. Najednou mi pípla zpráva od Honzy, že když teď nemám auto, jestli nevyrazíme na procházku. Říkám si proč ne a odpovím, ať mě ve 4 vyzvedne.
Nasedám k Honzovi do auta a ptá se, jestli mám nějakej plán, kam pojedeme. Říkám, že ne, že to nechám na něm. Usměje se s jiskrou v oku a vyrážíme. Cestou si povídáme, říká, že změnil obor, že teď dělá na kriminálce. Odpovím, že mám taky v plánu odejít z práce, že už mě to nějak nenaplňuje. Cesta utíká a najednou zajede na lesní cestu, vedle lesíka, dost bokem od civilizace. Trochu mě to překvapí, ale říkám si, že mám vedle sebe statečnýho policajta, takže se bát nemusím. Ještě než vystoupíme, podívá se na mě a takovým zvláštním způsobem pronese: „Věříš mi?“ Překvapeným tónem v hlasu pronesu jen Ano.
On vystoupí první, já hned po něm a říká mi, ať jdu k němu. Přistoupím k němu, čekám, že mě vohne hned tady u auta. Přitáhne si mě k sobě a natlačí na auto. Slyším, jak něco zacinká. Bere obě moje ruce a najednou na nich ucítím nějaký studený předmět. „Ty vole, tys mi dal pouta?“
„Ano, dal. A jestli ještě cekneš, potrestám tě ještě víc.“
Nezmůžu se na slovo a k mýmu překvapení cítím, že začínám vlhnout a vlastně se mi tohle zacházení líbí.
Jednou rukou mě chytí za bok, druhou za zadek a vede mě kupředu. Popojdeme dál do lesa. Najednou zastaví, zezadu mě obejme a já na svým zadku cítím jeho naběhlý péro. Sundavá si kalhoty, obejde mě a promluví vlídným hlasem, že se nemusím bát a že tuhle hru můžu kdykoliv ukončit. Jenom pokejvám hlavou, on se usměje, ale vzápětí nasadí přísněj výraz. Přikáže, ať pokleknu a další úkol je víc než jasnej. Vezmu jeho trčící péro do rukou a potom do pusy. Je tak tvrdej, že kouření jde úplně samo a užívám si to snad možná ještě víc než Honza. Rukama, který zdobí pouta, masíruju koule. Jeho rukou mi zajede do vlasů a narve celý péro do krku. Kouknu mu do očí a ta slast, která mu z nich kouká, mě úplně rozpálí. Povolí sevření, vyndám jeho klacek z pusy a on mi přikáže, ať se postavím. Dotlačí mě k nejbližšímu stromu, otočí obličejem k němu, ruce mi zvedne nahoru, takže se s nima opřu o strom. Vyšpulím zadek a čekám, už úplně vlhká a nadržená, co bude dál. Vytáhne mi sukni a naskytne se mu pohled na můj zadek v krajkových kalhotkách s nohavickama. Nejprve mi uštědří pár dobře mířených pleskanců na obě půlky a při posledním už vyjeknu. Stáhne mi kalhotky a bez milosti zasune dva prsty do mojí kundy. Je tak vlhká a jeho prsty se daly do práce. Cítím, že už se blížím k vrcholu. On to musí poznat taky a najednou přestane. Bojím se promluvit, tak mu aspoň prostředníčkem na ruce dám najevo, co si o něm právě teď myslím.
Na nic nečekal,vzal svý péro, který je stále připravený do akce a přiložil ho na okraj mojí kundičky. Tolik jsem ho tam chtěla cítit. Jezdil s ním po ní a začal zasouvat. Pěkně kousek po kousku, asi aby mě potrápil víc a víc. Cloumal se mnou neskutečnej chtíč, šla jsem mu zadečkem naproti. Jenže tohle byla jeho akce. Chytil mě za boky, zastavil a bez pardonu mi ho tam strčil až po koule. Konečně! Začal přirážet a do minuty dorazil můj orgasmus do úspěšnýho konce. Ruce jsem měla sevřený v pěst, tělem probíhalo mravenčení.
Stále do mě bušil, nepřestal ani na vteřinu. Přidal ještě pleskanec na zadek. Chytil moje vlasy, zvrátil hlavu dozadu a druhou rukou chytil pod krkem. Začal těžce dýchat a tušila jsem, že se blíží do konce. Pustil mě, vytáhl péro, stoupl si vedle mě a začal stříkat. Koukala jsem na to naběhlý péro, jak z něj dopadá sperma na zem. Honza koukl na mě a vypadal naprosto zničeně, ale spokojeně.
Oblíkli jsme se, mlčky došli k autu. Při sundávání pout se mě zeptal, jestli mi neublížil a jsem v pořádku. Přikývla jsem a nasedli oba s úsměvem na rtu do auta.
