Maličká, část první

Stála uprostřed místnosti, oděná pouze v lehkém hedvábném rouchu. Její oči, plné očekávání a lehkého strachu, byly skloněny k zemi. Přistoupil jsem k ní a jemně jsem jí položil ruku na rameno. “Jsi připravena?” zašeptal jsem. Cítil jsem její lehké zaváhání, než tiše přikývla.

Vzal jsem její ruku a vedl ji k velkému koženému křeslu uprostřed místnosti. Posadil jsem ji a pevně přivázal její zápěstí k opěradlům křesla. Její dech se zrychlil, ale její oči zůstaly pevně zavřené. Cítil jsem, jak se její tělo napíná pod mým dotekem.

„Podívej se na mě,“ přikázal jsem jemně. Otevřela oči a podívala se přímo do mých. „Zde neexistuje žádná hanba, žádný strach. Jen důvěra a oddanost.“

Vzal jsem si chvíli, abych ji pozoroval, jak se její dech zklidňuje a jak se postupně poddává situaci. Pak jsem sáhl po hedvábném šátku a jemně jí ho uvázal kolem očí. „Tma ti pomůže soustředit se na své pocity,“ vysvětlil jsem.

Přistoupil jsem k ní blíže a začal jsem jemně hladit její tělo, začínaje u ramen a postupně přecházeje na břicho a nohy. Každý dotek byl promyšlený, každý pohyb měl svůj účel. Poslouchal jsem její dech, její tiché vzdechy, které mě vedly v tom, co dělám.

„Důvěřuješ mi, maličká?“ zeptal jsem se. Přikývla. „Dobře,“ řekl jsem a vzal do ruky malý bičík. „Teď tě provedu první lekcí.“

Každý úder bičíku byl jemný, téměř něžný. Vnímal jsem její reakce, její napětí a uvolnění. Každý vzdech, každý pohyb jejího těla byl signálem, kterým jsem se řídil. Byla to symfonie důvěry a odevzdání.