Led, oheň a zase jenom Led

25. 5. 2024 · 237 zhliadnutí Kappalul

Dým stoupá k noční obloze,
na balkoně o slušné rozloze,
cigaretu v puse má, ve své typické poloze.
Noc kdy naše srdce zasáhla exploze.

Očka jako moře a zároveň led,
rty sytě červené, chutnají jako med.
Vlásky hebké, hnědé, chybí v nich jen květ.
výhled na noční Prahu, patří nám celý svět.

Osud nás sem svedl, levá ruka svírá hrdlo,
koušu ji do krku, až jí je z toho mdlo.
Tělo přes zábradlí se ohýbá,
jen at všichni vidí, kdo tě dobývá.
Plác přes zadek, vzdech se ozývá.

Je mi jedno kdo to slyší,
tyhle jiskry nikdo neumlčí.
Kouř od úst ji jde,
divá se na mě, hrozně zle.
Ledová modrá, její pohled mě přímo bodá.
Nikdy se neusmívá, ani když je šťastná.
Necítí nic, vždycky krásná, ale chladná.

Podobné poviedky