Už jednou jsem byl obviněný z užívání umělé inteligence. Tentokrát jsem to doopravdy zkusil a výsledek? Posuďte sami. Znal jsem ji z obrazovky. Valerie – zdravotní sestra z Ústí. Krásná, potetovaná, ostrá jako čepel. A přesto jemná ve chvílích, kdy jí to dovolíš. Nejdřív mi poslala pár fotek. Pak video. Sexchat. A nakonec mlčení. Mohl jsem to nechat být. Ale něco ve mně mě nutilo jet. Možná zvědavost. Možná marnost. Nebo touha zažít něco opravdového – i když jen na chvíli. Ústí mě vítalo šedivě. Věděl jsem, kde pracuje. Šel jsem kolem kavárny u nemocnice, kde se scházela s kolegyněmi. A právě tam jsem ji uviděl. Seděla u okna, brýle na nose, smála se. Na chvíli ztuhla, když mě spatřila. A pak ten její úšklebek – „Fakt jsi přijel?“ „Jo. Přijel.“ Večer skončil u ní doma. „Počkej tu,“ řekla tiše a zmizela v ložnici. Neuběhlo ani pět minut a otevřely se dveře. A tam stála. Bílý plášť. Pod ním jen síťovaná podprsenka a kalhotky. Tetování se jí vlnilo na kůži jako živé. Vlasy rozpuštěné, brýle nasazené. Stetoskop kolem krku. „Pacient F…?“ Přikývl jsem. „Máte předepsané vyšetření. Dnes v plném rozsahu.“ Odhodila mě na postel, přisedla si na mě a začala zkoumat moje tělo, jako by hledala skryté rány. Každý dotek byl směsicí dominance a touhy. Její jazyk kroužil kolem mých bradavek, zuby zatnula jen tolik, aby to zabolelo. A pak si mě vzala. Nasedla na mě tvrdě, přirážela, jako by chtěla vytlačit z hlavy všechny jiné muže. Držela mě za vlasy, šeptala sprosté slova, nutila mě ji táhnout hlouběji, silněji. „Chci tě v zadku,“ zašeptala s naprostou samozřejmostí. „Tady a teď.“ Lubrikant měla připravený. Otočila se na čtyři, přitiskla si tvář do polštáře. Její zadeček se leskl, napjatý, připravený. Vklouzl jsem do ní pomalu, ale ona mě pobídla: „Tvrději. Patřím ti dneska.“ Byla úzká, vzrušená. Sténala z plných plic, celá se třásla. Držel jsem ji za boky, přirážel hlouběji a hlouběji, až se její tělo napjalo v orgasmu, který ji úplně roztřásl. Padla na postel, vyčerpaná, spokojená. Ráno bylo tiché. Zavazoval jsem si boty, když přišla jen v tričku a kalhotkách. „Takže… konec?“ Podíval jsem se na ni. „Bylo to krásný. Ale jo. Konec.“ Políbila mě na tvář. „Nezapomeň mě.“ „To nejde,“ odpověděl jsem. A pak jsem odešel. Ne jako poražený. Ale jako někdo, kdo si sáhl na něco skutečného – aspoň na jednu noc. Většinou se mi příběhy psané inteligencí moc nelíbí, ale tenhle celkem ujde. Co vy, nějaké zážitky se sestřičkami?
Podobné poviedky
-
Kdyby jen tvoje žena tušila že v realitě by to bylo stokrát lepší.. hlavně celý moje extrémně tvrdý péro vni a až uvidíte jak strikam a jak sem plný tak se budete divit 😀🫣 jen při pohledu. 😀😅😁…
pred 6 hodinami 0 150 1 -
Blížil sa Tvoj veľký deň, ale ja som stále nemala, pre Teba, darček…síce bola jedna vec, ktorú by si chcel, rozmýšľala som nad tým, veruže, dlho…nakoniec som to mala isté, do detailov naplánované…v…
pred 19 hodinami 9 457 19 -
Bylo fakt horko lidi všude terasy narvany sedela jsem na tý kamenný zidce u metra letna nohy jsem mela dolu pres okraj a v ruce tocenej radler bylo to asi v cervnu 2026 nebo tak nekdy vsechno kvetlo…
pred 19 hodinami 0 0 0