Probuzená touha

Seděla na staré verandě, v ruce cigaretu, zadumaná, ponořená do tichého večera. Její pohled bloudil po vrcholcích stromů, kde mizely poslední paprsky zapadajícího slunce. V prsou ji tížila touha – po objetí, po chtíči, po sevření, které by konečně utišilo neklid v jejím těle. Zpod otrhaných šatů jí vykukovaly bosé nohy, špinavé od hlíny a prachu cesty. Když se protáhla a opřela o loket, měkké večerní světlo pohladilo zlatý chomáček chloupků v jejím podpaží. Vzduch byl prosycený omamností šalvěje, pelyňku a máty, které měla rozprostřené na stole vedle sebe. Jejich bylinný závoj prostupoval prostor kolem ní, jako by byl celý svět ponořený do pomalého kouzla.
Zavřela na okamžik oči a nechala svou mysl bloudit. V tom tichu, mezi bylinnými esencemi a žárem vlastní touhy, se jí zdálo, že slyší kroky. Otevřela oči a na okraji lesa zahlédla postavu – muže, jehož krok byl tichý, ale v sobě nesl živočišnou sílu. Jeho kůže voněla potem a lesem, v očích měl stín i hlad. V ruce držel svazek čerstvých bylin, jejichž pach se mísil s jeho vlastní přirozeností.
Zastavil se těsně u ní. Beze slova jí vzal cigaretu z prstů, potáhl a nechal ji dohořet na okraji verandy. Pak se na ni zadíval – pohledem, který ji svlékal víc než šaty. Přistoupil blíž, jeho dlaně sklouzly pod látku, pevně ji sevřel za boky. Cítila, jak se jí rozbušilo srdce a v podbřišku rozlilo horko.
Jeho ruce byly drsné, přesto něžné, když jí svazkem šalvěje přejel po stehnech, až se zachvěla. Pelyněk jí vpletl do vlasů, zatímco ji druhou rukou hladil po odhaleném boku. Sklonil se k jejímu rameni, rty ji poškádlil, pak ji lehce kousl do šíje. Z úst jí uniklo tiché, téměř sprosté slůvko, které by za střízliva nikdy nevyslovila.
Jeho ruka sklouzla pod její šaty, dlaní si ji přitáhl blíž a prsty vklouzl mezi stehna, kde ucítil její rozehřátou touhu. Přitiskl ji k sobě, až jasně vnímala jeho napjaté vzrušení přes látku kalhot. Jejich ústa se setkala v polibku plném syrové touhy, hladu a drzosti. Polibky byly hladové, dychtivé, jeho prsty jí zajížděly do vlasů, zatímco druhou rukou ji pevně držel za zadek. Nehty mu zaryla do ramen a odevzdala se mu, nechala ho, ať si s ní dělá, co chce. Byla jeho – a on to moc dobře věděl.
Listy šustily mezi jejich těly, bylinný závoj je obklopoval jako kouzlo, které je chránilo a zároveň povzbuzovalo. Odhodil její šaty stranou, jazykem jí přejel přes bradavku a sjel níž, až k místu, kde byla nejvíc otevřená a chtivá. Nezastavil se, dokud se celá nezachvěla v prudkém orgasmu, který jí vyrazil dech.
Pak si ji přitáhl na klín, nenechal jí čas na oddech. Jeho tělo do ní vklouzlo hladce, tvrdě, bez otálení. Milovali se divoce, syrově, s chtíčem, který se nedal zastavit. Vzdechy se mísily s večerním tichem, jejich těla se srážela o dřevěnou podlahu, pot a bylinný pach je obklopoval jako rituální kouř.
Nakonec zůstali ležet vedle sebe, zpocení, zadýchaní, obklopení bylinným závojem a nocí. V očích jim planuly hvězdy a v duších zůstávala ozvěna čarovné noci, kdy se stali součástí lesa, magie i jeden druhého.
A když se ráno probudila, nebyla si jistá, zda muž skutečně přišel – nebo byl jen přeludem, kterého si vyvolala ze svých nejtajnějších tužeb. Na stole však ležel svazek čerstvých bylin a vzduch byl stále nasycen jejich přetrvávajícím dotekem.