Teď, nebo nikdy!

Kdyby se objevila možnost zažít takové dobrodružství, z kterého na první pohled běhá mráz po zádech a na ten druhý vyskočí husí kůže vzrušením a zrychluje se dech, přijali byste? Následovali byste hlas chtíče nebo rozumu, který by vás varoval před potenciálním nebezpečím?

Zkuste si na okamžik připustit, že byste do toho šli.. chtěli byste po dlouhé době zažít něco nového, intenzivního. Myslet jen na sebe a ukojení vlastních potřeb a nehledět na možné následky. Na okamžik vypnout a neuvažovat pořád tak racionálně. Překročit pomyslné hranice vlastní komfortní zóny i hranice svého běžného opatrneho chování. Jen pro jednou.. jen na chvíli.

Je to lákavé, že?

I pro ní bylo a rozum nakonec prohrál. Věděla, že to tak dopadne. Věděla to od prvních řádků, které si vyměnili. Od prvních emocí, které v ní vyvolal. Jak to jen dokázal? Takhle neuvěřitelně rychle?

Přestože jindy nejednala impulzivně, v domluvený čas stála u hotelové recepce a svírala kartu od pokoje, kde na ni měl čekat. Cestou si představovala, jaké to bude. Nechtěla mít přehnaná očekávání; vždyť nevěděla, jak „pan Neznámý“ vypadá, neznala ani jeho jméno. Přesto v hloubi duše cítila, že je to správně. Že by si vyčítala, kdyby to nezkusila.

Původní jistota se však začala drolit. Čím blíž byl výtah osmému patru, tím rychleji ji opouštěla odvaha. Sledovala svítící číselník a v duchu odpočítávala… čtyři… pět… šest… sedm. Nohy se jí roztřásly a v ústech jí vyschlo. Cinknutí oznámilo, že je na místě.

Teď, nebo nikdy!