OSTOV

Jirka stál uprostřed svého obývacího pokoje v Praze a připadal si jako v šíleném filmu. Na podlaze se válely hromady oblečení, otevřený kufr zezíval prázdnotou a na jídelním stole se vršily papíry, pasy a itineráře. „Musím si hlavně zabalit všechny věci,“ zamumlal si pro sebe, zatímco zmateně pobíhal mezi ložnicí a koupelnou.

Bylo to šílenství. Odlet na Mauricius, vysněný měsíc v ráji, se blížil rychlostí blesku zbývaly už jen tři dny. Jirka měl pocit, že mu hlava praskne. Potřeboval zařídit ještě tolik věcí: vybrat hotovost, zajít do banky, zkontrolovat pojistku a hlavně nezapomenout na opalovací krémy a adaptéry, bez kterých by byl v tropickém resortu ztracený.

​Zastavil se u okna a zhluboka se nadechl. Praha venku byla šedivá a chladná, což jen umocňovalo jeho potřebu okamžitě vypadnout. „Ještě tři dny,“ řekl si a frustrovaně si prohrábl vlasy. Vtom mu na telefonu pípla zpráva z práce, která ho definitivně vyvedla z míry. Bylo toho na něj prostě moc.

​Když se ten večer, po dvanácti hodinách nekonečného zařizování, konečně svalil na gauč, cítil se jako vyždímaný citron. Potřeboval vypnout. Potřeboval někoho, kdo ho na chvíli přiměje zapomenout na letenky a seznamy věcí k zabalení. Bez dalšího rozmýšlení popadl bundu a vyrazil do nedalekého klubu.

​Klub byl plný lidí, duněla v něm hudba, která mu příjemně vibrovala v hrudníku. Jirka si objednal dvojitou whisky a začal se rozhlížet. U baru si všiml chlapa, který tam stál sám. Měl na sobě tmavé tričko, které obepínalo jeho široká ramena, a na pažích se mu rýsovala tetování, která v tlumeném světle vypadala jako umělecké dílo. Jejich pohledy se střetly. Ten cizinec se na něj podíval s takovým zájmem, že Jirkovi na moment vynechalo srdce.

​Do hodiny už byli u Jirky v bytě. Cizinec nebyl jako nikdo, koho Jirka dosud poznal, neměl potřebu vést zdvořilostní konverzaci. Hned jak za nimi zapadly dveře, přirazil Jirku ke zdi a bez jediného slova ho začal líbat. Jirka, vybičovaný stresem z posledních dnů, se podvolil s neskutečnou dychtivostí. Cizincovy ruce byly drsné a jisté, když ho svlékal z oblečení, jako by se snažil zbavit ho všech zbytečných starostí.

​V ložnici to bylo syrové a intenzivní. Jirka se nechal otočit a přitlačit k matraci. Když do něj cizinec tvrdě a nekompromisně vnikl, Jirka zabořil obličej do polštáře a hlasitě vydechl. Každý náraz cizincova těla do toho jeho fungoval jako ventil, kterým ze sebe vypouštěl všechen ten balící chaos a pracovní tlak. Byla to rychlá, čistě fyzická záležitost, která mu dovolila na pár minut přestat myslet.

​Když cizinec nad ránem odešel, Jirka se probudil do prázdného bytu. Cítil se fyzicky vyčerpaný, ale podivně lehký. Balení už mu nepřipadalo jako trest.

​Ráno v den odletu Jirka popadl kufr a vyrazil na pražské letiště Václava Havla. Všechno proběhlo hladce odbavení, bezpečnostní kontrola, nákup poslední drobnosti v duty free. Jakmile dosedl na své sedadlo v letadle, srdce se mu rozbušilo očekáváním.

​Chvíli po něm si vedle něj sedl muž ve středních letech. „První cesta na Mauricius?“ zeptal se muž s lehkým úsměvem. Jirka přikývl a dali se do řeči. Muž byl velmi charismatický a po celou dobu letu ho nenápadně svými řečmi a drobnými doteky dráždil. V letadle, kde byla tma a všichni spali, se jejich ruce několikrát „náhodou“ střetly, až to Jirku nutilo k těžkému oddechování. Když letadlo konečně dosedlo v Istanbulu kvůli přestupu, Jirka se cítil jako na trní ten muž mu v hlavě zanechal pořádný zmatek.

​Přestup byl rychlý. Jirka se protáhl terminálem, vdechl klimatizovaný vzduch a znovu se nalodil do letadla směr Mauricius. Cesta byla dlouhá, noc v letadle probíhala v napůl bdělém stavu, kdy Jirka přemýšlel o tom, co ho v ráji čeká.

​Když se konečně letadlo snášelo nad ostrov, Jirka se díval z okénka na tu neuvěřitelnou tyrkysovou barvu oceánu. Po přistání a vyřízení formalit ho taxík odvezl do luxusního resortu. Bylo to přesně to místo, o kterém snil. Recepční ho přivítala chlazeným koktejlem, podala mu kartu od bungalovu přímo u pláže.

Jirka vešel do pokoje, který byl zařízený v moderním tropickém stylu. Velká manželská postel, otevřená koupelna s výhledem na palmy a terasa přímo nad pískem. Byl unavený, ale nedalo mu to. Hodil kufr do kouta, svlékl se ze zpoceného oblečení z cesty a v plavkách vyběhl ven bungalovu jako vyměněný. 

Srdce mu bušilo v hrudi, ale nebyl to ten nepříjemný, stresující tep z Prahy, tohle byl tep člověka, který právě odhodil poslední zbytky všech povinností.

​Bosýma nohama vyběhl přímo na jemný, bílý písek, který byl ještě vyhřátý od celodenního slunce. Vzduch byl těžký a voněl solí, tropickými květy a dálkou oceánu. Jirka se zastavil, rozpažil ruce a naplno se nadechl. Cítil, jak se mu do svalů vrací život.

​Svěsil ramena, uvolnil sevřenou čelist a udělal pár rychlých kroků směrem k moři. Nejdřív jen cítil, jak mu písek mezi prsty prokluzuje, pak se rozeběhl. Potřeboval se zchladit, potřeboval ten pocit absolutní svobody. Jakmile doběhl k okraji tyrkysové vody, nezastavil se. Vběhl do ní, až mu voda začala šplouchat kolem stehen, a pak se vrhl střemhlav pod hladinu.

Voda byla neuvěřitelně příjemná, průzračná a slaná. Pár minut jen tak plaval, bezcílně, jen aby cítil ten odpor vody a naprostý klid kolem sebe. Když se vynořil, otřel si obličej a podíval se směrem k pláži. Slunce se už začínalo sklánět k obzoru a vytvářelo na hladině zlatavou cestu.

Jirka vyšel z tyrkysových vln a nechal slunce, aby okamžitě začalo sušit jeho kůži. Písek se mu lepil na mokré nohy, jak kráčel zpět ke svému bungalovu. Cítil se jako znovuzrozený. Když za sebou zavřel skleněné dveře terasy a ocitl se v soukromí svého apartmánu, odhodil mokré plavky na zem 

Stoupl si před velké zrcadlo. Neměl postavu jako kulturista, ale jeho tělo bylo přirozeně pevné, šlachovité a opálené z prvních hodin na slunci. V klidu si prohlížel svou figuru. V rozkroku mu mezi stehny odpočíval jeho měkký, ale přirozeně velký úd, který v horkém tropickém vzduchu působil jako těžítko.

​Najednou si všiml pohybu na vedlejší terase. Pár, který tam seděl u lahve vína, přestal konverzovat a upřeně hleděl směrem k němu přes otevřené francouzské okno. Jirka si všiml, jak žena těká očima po jeho hrudníku a jak muž, který ji doprovázel, sklouzl pohledem níže, přímo na jeho odhalený klacek. 

Jirka se nezatáhl, nezastínil se, ani nezavřel závěsy. Cítil podivné opojení. Jsme v ráji, pomyslel si. Tady jsou společenské konvence jen zbytečnou přítěží. S lehkým, pobaveným úsměvem se otočil ke svým věcem.

​Hodil na sebe jen volnou, sněhobílou lněnou košili, kterou nechal kompletně rozepnutou, a oblékl si lehké plátěné kraťasy. Nedal si pod ně žádné spodní prádlo, chtěl cítit ten volný pohyb látky na své kůži a naprostou svobodu, kterou mu Mauricius nabízel.

​Večeře v hotelové restauraci byla vynikající, plná čerstvých ryb a exotického ovoce. Atmosféra pod hvězdami byla omamná, ale Jirka cítil, jak na něj doléhá únava z posledních tří dní šílenství a náročného letu. Po posledním drinku se pomalým krokem vrátil ke svému bungalovu.

Uvnitř bylo příjemně chladno díky klimatizaci. Jirka si sundal kraťasy i košili a nechal je ležet na zemi, kde je odhodil. Tělo měl ztuhlé od slunce a cesty. Slastně si vydechl, když se jeho kůže dotkla chladného prostěradla. Stačilo pár vteřin, kdy se zabořil do měkkých polštářů, a jeho mysl se začala vypínat. 

Dnešek byl dlouhý, ale byl to ten nejlepší začátek, jaký si mohl přát. Usnul téměř okamžitě, s pocitem, že zítra se stane něco, co jeho pobyt na ostrově posune úplně jinam.

Druhý den ráno ho probudily první ostré paprsky slunce, které se draly skrz závěsy a rozpalovaly pokoj. Jirka se protáhl, ale pohyb hned zastavil, v rozkroku cítil ten známý, nepříjemný, ale vzrušující tlak. 

Pod tenkou přikrývkou se mu rýsovala jasná linie jeho ranní erekce.

​Odkryl se a zhluboka se nadechl. Jeho úd byl tvrdý jako kámen, žíly na něm vystupovaly v ranním světle. „Ahoj, kamaráde,“ zamumlal rozespalý Jirka se slabým úsměvem. Bez váhání ho vzal do ruky. Kůže byla horká a napnutá. Začal pomalu a něžně přetahovat předkožku přes citlivý žalud, který už byl zarudlý a orosený prvními kapkami přirozeného lubrikantu.

Upřeně sledoval každý pohyb své ruky, fascinován tou jednoduchou, syrovou krásou vlastního těla.

​Jak se jeho prsty pohybovaly rytmičtěji, Jirka zabořil hlavu hluboko do měkkých polštářů a začal hlasitě a zrychleně oddychovat.

 Každý pohyb byl teď jistější a dravější. Tempo se stupňovalo, napětí v jeho těle narůstalo do bodu, kdy už nedokázal myslet na nic jiného než na blížící se uvolnění.

​Pak to přišlo. S krátkým, prudkým škubnutím těla vystříkla z jeho žaludu první dávka hustého, horkého semene.

Zasáhla ho přímo na bradu a stékala po krku na hruď. Jirka zavřel oči a sténal, zatímco jeho tělo instinktivně pokračovalo v pohybu. Druhá dávka, neméně silná, zasáhla jeho břicho a vytvořila na něm lesklou mapu. Nakonec, když už byl na pokraji sil, z jeho údu vytékaly jen poslední, vlažné proudy, které se pomalu vpíjely do kůže.

​Ležel tam, naprosto vyčerpaný, se zrychleným dechem, který se pomalu vracel do normálu. Jeho hruď a břicho byly pokryté vlastní, zasychající mrdkou, která se v leskla.

 Cítil se neuvěřitelně uvolněně, jako by ze sebe včerejším večerem a dnešním ránem vypudil všechen stres, který si přivezl z Prahy.

​„Musím do sprchy,“ problesklo mu hlavou, když se podíval na ten nepořádek na svém těle. Se šibalským úsměvem se vyškrábal z postele a zamířil do koupelny, kde si dopřál dlouhou, vlažnou sprchu, než vyrazí vstříc novému dobrodružství na ostrově.

Jirka si po osvěžující sprše dopřál vydatnou snídani přímo pod širým nebem. Mezitím, co si pochutnával na čerstvém ovoci, projížděl telefon a hledal inspiraci pro dnešní den. Když narazil na zmínku o nedaleké nudistické pláži, v očích mu zajiskřilo. „Tam se musím dneska podívat,“ řekl si pro sebe a v duchu už si představoval tu svobodu bez jakéhokoliv oblečení.

​Jakmile se vrátil do bungalovu, rovnou se svlékl do naha. Vzduch uvnitř byl příjemně chladný ačkoliv slunce už začínalo mít sílu. Popadl opalovací krém a začal si jím pomalu a pečlivě potírat kůži. Při roztírání mléka po hrudi si všiml, že se z vedlejší terasy opět dívá ten samý chlap jako včera.

 Tentokrát si Jirka řekl „No tak se dívej,“ a v koutku úst se mu objevil provokativní úsměv.

​Stoupl si tak, aby byl v ideálním světle a chlap měl na něj perfektní výhled. 

Pomalými, demonstrativními pohyby si začal vtírat krém do ramen, přes břicho až dolů ke stehnům. Když se dostal k rozkroku, zpomalil. Soustředěně a téměř s láskou si začal masírovat svůj měkký úd, přičemž ani na vteřinu nespustil oči z toho muže na terase.

​Chlapova reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Jirka viděl, jak mu z kraťasů vyklouzl už pořádně tvrdý a napnutý úd. Cizinec si ho začal dravě honit, zatímco se díval na Jirkovo tělo lesknoucí se od krému.

 Atmosféra mezi terasami zhoustla tak, že by se dala krájet. Chlap se čím dál víc odvazoval, jeho pohyby byly čím dál rychlejší a naléhavější, až po pár minutách intenzivního dráždění vystříkl mohutnou dávku semene přímo na prosklenou stěnu terasy.

​Jirka sledoval, jak se bílá tekutina pomalu stéká po skle, a s pobaveným, vítězným výrazem zvedl palec nahoru. „Dobrá práce,“ naznačil mu beze slov.

​S pocitem absolutního spokojenosti a s lehkým vzrušením v těle si Jirka navlékl jen volné šortky, do batohu přihodil ručník a vyrazil směrem k nudistické pláži. 

Cesta vedla kolem palem a úzkých pěšinek podél pobřeží. Když konečně dorazil na místo, rozhlédl se. Byla to nádherná, odlehlá zátoka s tyrkysovou vodou, kde lidé chodili přesně tak, jak je příroda stvořila.

Jirka ze sebe shodil i to poslední, co měl na sobě, a s pocitem naprosté svobody se vydal k moři, připravený na to, co mu dnešní den v ráji ještě přinese.

Tyrkysová hladina Mauricia byla dnes jako zrcadlo. Jirka se pomalu brodil vlažnou vodou, když si kousek od svého místa na pláži všiml postavy. Byl to muž, který si právě rozkládal deku. I z té vzdálenosti, ve které se Jirka nacházel, bylo jasné, že je to velmi pohledný chlap.

 Jirka se rozhodl, že si ho prohlédne pořádně, až vyjde z vody, a zatím se nechal kolébat klidnými vlnami.

​Po chvíli plavání se Jirka vydal zpět ke břehu. Jako by to bylo načasované, v ten samý moment se ten neznámý muž zvedl ze své deky a vyrazil směrem k moři. Jirka se zastavil v mělké vodě a nechtěně se stal svědkem té nejlepší podívané, jakou si mohl přát.

​Cizinec byl v naprosto skvělé formě. Měl pevné, svalnaté ruce, široká ramena a dokonale vypracovaný hrudník, který plynule přecházel v ploché, tvrdé bříško. Jak šel vstříc oceánu, mezi jeho stehny se v rytmu každého kroku svobodně pohupoval přirozený, středně velký klacek Jirka z něj nemohl spustit oči. Cítil, jak se mu v krku stahuje hrdlo, a ani se nesnažil svůj zájem skrýt.

​Když se míjeli, jejich pohledy se na krátký okamžik střetly. Cizinec, který si zřejmě všiml Jirkova upřeného a obdivného pohledu, jen lehce pozvedl koutky úst do úsměvu, spiklenecky na Jirku mrkl a s naprostou ležérností pokračoval dál do vln.

​Jirka došel ke své dece a na moment se cítil jako po zásahu elektrickým proudem. „On na mě fakt mrkl,“ proběhlo mu hlavou, zatímco se snažil popadnout dech. Srdce mu bušilo až v krku. Rozvalil se na záda, roztáhl ruce a nechal slunce, aby mu začalo hřát kůži. I když zavřel oči, před sebou stále viděl ten sebevědomý pohled a pohyb cizincova těla.

​Místo odpočinku teď ale jen fascinovaně sledoval muže který se kousek od něj nořil do oceánu. Každý jeho pohyb ve vodě byl pro Jirku neuvěřitelně vzrušující. Den na nudistické pláži právě nabral úplně jiný směr a Jirka věděl, že tohle setkání rozhodně není náhodné.

Jirka ležel na dece, ale v hlavě měl jen postavu, která se vynořovala z moře. Jakmile cizinec vystoupil z vln, Jirkovy oči se na něj okamžitě přikovaly. Sledoval, jak se voda valí po jeho vypracovaném trupu, jak se svaly pod kůží při každém pohybu napínají a povolují. Když se cizinec začal pomalým, sebevědomým krokem blížit přímo k jeho dece, Jirka pocítil, jak se mu v břiše rozlévá příjemná, ale i nervózní horkost.

​Když byl muž těsně u něj, bez varování na Jirku trochu cákl vodu z dlaní.

„Heeej!“ vyhrkl Jirka překvapeně a reflexivně sebou trhl.

Cizinec se jen rozesmál v širokém, přátelském úsměvu. „Čau. Já jsem Teo, teda... Theodor,“ řekl hlubokým hlasem a napřáhl k němu svou pevnou, svalnatou ruku.

​Jirka na okamžik ztratil řeč. Sledoval rýsující se svaly na jeho předloktí a fascinovaně se na tu ruku díval, než ji nejistě ale pevně stiskl. „Já... já jsem Jirka,“ vykoktal ze sebe.

„Těší mě, Jirko,“ odpověděl Theodor klidně, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

​Nečekal na pozvání, prostě vzal svou deku a rozprostřel si ji těsně vedle té Jirkovy. Byl tak blízko, že Jirka cítil sálající teplo z jeho těla.

„Co tě přivádí sem na ostrov?“ zeptal se Theodor a začal si Jirku prohlížet tak nápadně a otevřeně, že to bylo až hmatatelné. Jeho pohled pomalu sjížděl po Jirkově těle, až se na dlouhou vteřinu zastavil přímo na jeho přirození, které v klidu odpočívalo.

​Jirka cítil, jak se pod tím pohledem červená, a na chvíli úplně zapomněl dýchat. Byl úplně v tranzu, očarovaný tím, jak klidně a sebejistě Theodor působí.

„Já... já jsem tu na dovolené,“ vypravil ze sebe Jirka a snažil se vzpamatovat. „Co ty? Taky dovolená?“

​Theodor se na něj podíval přímo do očí, v jeho pohledu se mihlo něco predátorského a zároveň vyzývavého. „Dá se to tak říct,“ odpověděl tiše a ani na vteřinu neodtrhl oči od Jirky. „Hledám tu... rozptýlení. A zdá se, že jsem ho právě našel.“

Theova slova o hledání rozptýlení visela ve vzduchu jako nabitá elektřina. Jirka cítil, jak se mu srdce rozbušilo až v krku. Když se jejich pohledy střetly, nebylo pochyb o tom, že Theodor přesně ví, co dělá.

​„Rozptýlení,“ zopakoval Jirka tiše a polkl. „Aha. A co přesně máš na mysli?“

​Theodor se pomalu posadil, opřel se rukama o písek za sebou a propnul hrudník. „Tady je moc lidí, Jirko,“ řekl a hlavou kývl směrem ke skupinkám a párům rozesetým po pláži. „Mám tu jedno místo, jen pár minut odsud za těmi skalami. Je tam průzračná laguna, do které nikdo nevidí. Můžeme tam zjistit, jak moc jsi na té dovolené opravdu uvolněný.“

​Jirka se podíval na moře a pak zpět na Theodora. Věděl, že kdyby byl v Praze, pravděpodobně by se vyděsil, ale tady, v teple Mauricia, se v něm probudila nečekaná dravost. „Tak jdeme,“ řekl a vstal.

​Theodor se usmál, jako by přesně takovou odpověď čekal. Bez jediného slova se zvedl,vzal batoh a přehodil si deku přes rameno a vykročil směrem k rozeklaným útesům na konci pláže. Jirka šel hned za ním, fascinován tím, jak se mu při každém kroku pohybují svaly na zádech a stehnech.

​Cesta přes útesy byla trochu náročnější, museli balancovat na kamenech, ale po chvíli se před nimi otevřela skrytá zátoka. Voda zde byla nehybná, azurově modrá a lemovaná divokou vegetací, která je dokonale chránila před zvědavými pohledy. Bylo tu absolutní ticho, jen vzdálený šum oceánu narážejícího na vnější bariéru útesů.

​Theodor odložil deku na zem a zbavil se jen posledních zbytků písku, které mu ulpěly na kůži. „Tady nás nikdo neuvidí,“ zašeptal a udělal krok k Jirkovi.

​Jirka cítil, jak se mu tají dech. Theodor ho chytil za bradu a donutil ho podívat se mu přímo do očí. „Nechci žádné hraní, Jirko. Chci, abys mi ukázal, jak moc se dokážeš odvázat, když na tebe nikdo nekouká.“

​Jirka cítil, jak se mu kůže rozechvívá pod Theodorovým dotekem. „Co mám dělat?“ vydechl.

​Theodor ho jemně postrčil směrem k vodě, kde bylo dno už jen pár centimetrů pod hladinou. „Vejdi do vody,“ přikázal tiše. „A pak mi ukážeš, proč sis myslel, že to ranní cvičení v bungalovu bude stačit na celý den.“

​Jirka byl zaskočený věděl Theodor, že ho ráno viděl? Theodor se jen ďábelsky usmál, jako by mu četl myšlenky. Jirka pomalu vstoupil do chladivé vody, která ho okamžitě obemkla. Theodor vešel hned za ním, a když se jejich těla v průzračné laguně poprvé dotkla, voda kolem nich začala vřít napětím.

Theodor v laguně neponechal nic náhodě. Využil své fyzické převahy a jistoty, s jakou se v tomto prostředí pohyboval. Jediným pevným sevřením Jirku přitáhl k sobě, jeho ruce byly jako svěrák, který Jirku nekompromisně ovládl.

Theodor ho otočil zády, přitiskl ho na své svalnaté tělo a v hluboké, tyrkysové vodě do něj pomalu vnikl žaludem s takovou intenzitou a rytmem, že Jirka jen bezmocně zhluboka nadechnul a sténal. Theodor ho ovládal celou dobu, určoval rychlost, hloubku i okamžik, kdy se voda kolem nich začala mísit s jejich společným uvolněním.

​Když byli oba na vrcholu, Theodor ho nepustil. Pevně ho držel v Jirkovi dokud se jejich dech neuklidnil, a pak ho pomalu vytáhnul a otočil Jirku čelem k sobě.

​Jirka, stále ještě pod vlivem toho intenzivního zážitku, cítil, jak se v něm probouzí vlastní potřeba převzít kontrolu. Chtěl ukázat, že i on umí být tím, kdo určuje pravidla. Pomalu natáhl ruku k Theodorovu břichu, chtěl se dotknout jeho citlivých míst a začít s vlastní „odvetou“.

​Jenže v tu chvíli Theodor zareagoval nečekaně. Chytil Jirkovu ruku ve vzduchu a pevně ji sevřel, aniž by ji pustil. Jeho pohled byl náhle jiný, klidný, majetnický a velmi sebevědomý.

​„Ne tak rychle, Jirko,“ zašeptal a v očích mu zajiskřilo. „Dneska už jsi udělal dost. Ukázal jsi mi přesně to, co jsem chtěl vidět.“

​Jirka se chtěl nadechnout k protestu, chtěl ukázat svou sílu, ale Theodor ho jen jemně, leč důrazně přitáhl blíž a otřel mu vodu z tváře palcem. „Tohle nekončí tady v laguně,“ pokračoval Theodor hlasem, který nepřipouštěl debatu. „Ale zbytek si necháme na později. Přijď ke mně dnes večer. Mám bungalov na konci pláže, číslo 12. Tam ti dovolím, abys mi ukázal, co všechno v tobě doopravdy je.“

​Theodor se odtáhl, nechal Jirku stát v laguně a s úsměvem, který sliboval dlouhou a náročnou noc, se začal brodit zpět ke břehu. Nechal Jirku samotného v teplé vodě, naprosto vyvedeného z míry, ale zároveň neuvěřitelně natěšeného na to, co přijde po setmění.

Theodor se s úsměvem rozloučil a nechal Jirku stát v teplé laguně. Jirka tam zůstal jako opařený, s tepem v hrdle, a sledoval každého Theodorova kroku. Viděl, jak Theo vystupuje z vody, jak mu po širokých, svalnatých zádech a pevném vypracovaném zadku stékají potůčky vody a slunce se odráží na jeho opálené kůži. Jirka se toho pohledu nemohl nabažit, oči měl přikované k jeho pohybům, dokud Theodor úplně nezmizel v zeleni.

​Teprve po chvíli se Jirka probral z tranzu. Vylezl z vody, sbalil si věci a pomalým krokem se vydal zpět ke svému bungalovu. Tropický večer se už pomalu snášel nad ostrov.

​Hned po příchodu do pokoje zamířil do koupelny, kde si dopřál důkladnou sprchu. Potřeboval ze sebe smýt sůl z moře i pozůstatky nedávného vášnivého zážitku. Když stál pod proudem vlažné vody, v duchu si přehrával Theodorova slova a těšil se na to, co přinese noc. Osušil se, oblékl si čisté, vzdušné oblečení na večer a vyrazil na večeři.

​Snědl jen lehké jídlo, protože v žaludku cítil příjemné napětí a očekávání, které mu nedávalo moc prostoru pro velký hlad. Jakmile dojedl, vydal se na dlouhou procházku po pobřeží směrem na konec pláže.

​Bungalov s číslem 12 byl opravdu nejdále, téměř na samém okraji resortu, kde už začínala divočina. Jirkovi to ale vůbec nevadilo. Kráčel po teplém písku, nad hlavou mu svítily jasné jižní hvězdy a šumění vln mu dalo zapomenout na jakékoliv pochybnosti. Věděl přesně, kam jde, a každý krok ho přibližoval k něčemu, co mělo tenhle pobyt v ráji proměnit v nezapomenutelný zážitek.

Jirka dorazil k bungalovu s číslem 12 a Theodor už na něj čekal. Seděl na terase, po sprše úplně nahý, přes rozkrok měl přehozený jen malý ručník, aby nebyl vidět jeho krásný, měkký a žilnatý klacek.

​„No konečně,“ řekl Teodor s úsměvem. „Jsem myslel, že už nepřijdeš.“

​„To bych si nenechal ujít,“ odpověděl Jirka, který stál na pláži před terasou a nemohl spustit oči z Thea.

​V tu chvíli se Theodor postavil a narovnal, malý ručník sklouzl na zem a odhalil jeho obnažený klacek v celé jeho kráse. „Koukej, co děláš,“ řekl Theodor, ukázal na svůj probuzený úd a zlehka se protáhl. „Jenom jsi přišel a malý Theo se tě nemůže dočkat.“

​Kyvnul hlavou, ať jde dál, otočil se a vešel dovnitř do pokoje. Jirka šel bez ostychu za ním. Jakmile za sebou zavřeli dveře, Theodor se k němu otočil čelem, rozkročil nohy, dal si ruce za hlavu a vyzývavě se na něj podíval.

​„Tak mi ukaž, co všechno v tobě doopravdy je,“ pronesl hlubokým hlasem.

​Když Jirka viděl Theodora takhle před sebou, neubránil se. Okamžitě si klekl a bez použití rukou vzal do úst Teův klacek, který byl v té chvíli už jemně probuzený a připravený. Jakmile Theodor ucítil teplý Jirkův jazyk na svém citlivém žaludu, začal něžně vzdychat.

​„Jooo, to je ono,“ zašeptal, chytil Jirku za hlavu a něžně mu zajel klackem až hluboko do krku. Jirka se tomu vůbec nebránil, nechal si ho tam pár vteřin, aby ukázal, že to myslí vážně.

​Potom ho opatrně vytáhl a začal Theodoru líbat podbřišek kousek po kousku. Z podbřišku se přesunul k tříslům, kde ho laskal jazykem, a odtud pokračoval rovnou k varlatům. Nejdřív je vzal do dlaně a pak jedno po druhém důkladně ocucával. Netrvalo to dlouho, než mu Teodor jemně vytáhl koule z úst, vložil mu zpátky do nich svého ztvrdlého čuráka a řekl: „Tohle je ještě lepší.“

​Jirka bez námitek začal znovu kouřit, s každým tahem hlouběji a jistěji.

​Po chvíli ho Theodor vytáhl Jirkovi z pusy a postavil ho na nohy a začal ho líbat. Přitom mu pomalu, knoflíček po knoflíčku, rozepínal košili, až mu ji svlékl, a nakonec stáhl i vzdušné lněné kalhoty. Theodor pod nimi nic neměl, takže teď stál Jirka i Theodor naproti sobě úplně nahý a jejich ztopořené čuráky se něžně dotýkaly.

​Theodor si lehnul na postel a Jirka šel hned za ním. Začal ho líbat po celém těle, užíval si každý jeho sval, masíroval ho a přitom ho jednou rukou vzrušeně honil. Netrvalo to ale dlouho a role se obrátily. Theo se zvedl, svalil Jirku na záda a začal ho líbat na krku, hrudníku, lízal mu podpaždí, ruce a postupoval níž a níž přes boky, až se dostal k podbřišku.

​Chvilku se tam zastavil, než vzal do pusy Jirkův tvrdý klacek a začal ho něžně kouřit od žaludu pomalu až po kořen. Jirka se kroutil a užíval si neskutečné teplo jeho pusy, zatímco si Theodor pravou rukou dál honil ten svůj tvrdý ocas,

​Asi po deseti minutách, kdy se s plným zájmem staral o Jirkovo tělo, si Theodor lehnul na záda a s laškovním úsměvem se zeptal: „Nechtěl by sis mě osedlat?“

​Jirka se na něj podíval, bez odpovědi vylezl na Thea, začal ho vášnivě líbat a zašeptal: „To je jasný, moc rád.“

​Theodor sáhl do nočního stolku pro lubrikační gel, kápl si trochu na prsty a jemně Jirkovi namazal dírku. „Teď už je to na tobě,“ řekl s mrknutím.

​Jirka vzal do ruky Theův tvrdý klacek a opatrně si ho nasměroval na svou připravenou dírku. Chvilku po ní jen jezdil žaludem, ale dlouho to nevydržel a mírně zatlačil a byl uvnitř. Jirka tiše vydechl a pomalu si Thea bral hlouběji a hlouběji do sebe, až ho měl na doraz. Podíval se Theodorovi do očí, chytil ho za svalnatá ramena a začal na něm pomalu jezdit.

​Theo ho držel za boky a naplno si užíval, jak je Jirkova dírka úzká, a to i přes to nedávné dovádění v laguně. Asi dvacet minut takhle pomalu jezdili, líbali se a navzájem si přizpůsobovali tempo.

​Potom chtěl Theodor změnit polohu. Přehodil Jirku vedle sebe na postel, stoupl si a řekl mu, aby si lehl na záda na okraj postele a zvedl nohy nahoru. Když to Jirka udělal, Theodor mu znova namazal dírku a strčil mu ho tam až na doraz, dobře věděl, že Jirka je už dokonale rotažený. Vzal Jirkovy nohy na svá ramena, koukal mu hluboko do očí a začal do něj pomalu a hluboce přirážet. Vytahoval ho až po žalud a zase ho celého vkládal dovnitř, přesně v těchto chvílích Jirka nejvíc vzdychal a to se mu moc líbilo.

​„Bože, ty jsi ďábel,“ vydechl Jirka a rukou mu přejel přes zpocené a lesklé tělo.

​„To si ještě nic nezažil,“ usmál se Theodor, vytáhl ho z něj a řekl: „Teď pojď na čtyři a pořádně ji na mě vyšpul.“

​Theo vzal papírový kapesník, utřel Jirkovi zbytky gelu a když byla dírka čistá, začal ho lízat. Nejdřív jen zlehka na povrchu, ale po chvilce mu tam začal hlouběji vkládat jazyka šukat ho jazykem. Jirka byl v úplném tranzu, divoce vzdychal a vychutnával si každý vlhký dotek.

​Když s tím Theo skončil, postavil se, vzal Jirku za boky a začal do něj znova zasouval svůj tvrdý klacek, tentokrát mnohem dravěji. Věděl, že Jirka snese víc, a tak začal zrychlovat tempo, až se z úst Thea dralo hlasité: „To je ono! Jsi moje děvka?“ zašeptal mu do ucha.

​„Ano... jen tvoje,“ vyhrkl Jirka a nechal ho pokračovat ještě zběsileji.

​„Počkej, musím zpomalit, abych ti ji nevymaloval, to by byla škoda,“ zarazil se Theo, vytáhl ho z něj a řekl Jirkovi, aby si lehl na bok.

​Theodor si lehl těsně za něj, našel jeho dírku, zasunul se až po koule a v tomhle pevném spojení chvílemi jen tak odpočívali. Oba mlčeli, vnímali těsnot toho objetí a to, jak je Jirka plně vyplněný.

​„To je úžasný,“ zašeptal Jirka.

​Theodor mu dal pusu na krk. „Ano, je.“ A pomalými, hlubokými pohyby se v něm začal opět hýbat. „Kam se mám udělat?“ zeptal se tiše.

​„Klidně do mě, jestli chceš,“ podíval se mu Jirka přímo do očí.

​„Tak jo,“ řekl Theodor. Z polohy na boku přitlačil Jirku víc na bříško, zůstal v něm pevně zapřený a začal do něj zběsile a hluboce bušit.

​„Až takhle?“ vyhrkl Jirka.

​„Chci ti ji celou vystříkat,“ odvětil Theodor a ještě víc zrychlil.

​Tep obou kluků byl na maximum, Jirkovo kňučení a Theodorovo vzdychání se slévalo v jednu hudbu. Už to netrvalo dlouho, Theodor se hluboce prohnul, prudce vydechl a s hlasitým heknutím vypustil veškerý obsah svých varlat hluboko do Jirkova zadečku.

​„Bože...“ zašeptal Theo a stříkal do něj další a další dávky semene. Když bylo po všem, nechal ho v něm zasunutý a celou svou vahou na něj chvíli zalehl.

​„Teda, ty si mi dal,“ vydechl Jirka.

​Theodor se hlasitě zasmál a dál na něm spokojeně odpočíval. Po chvilce Jirka ucítil, jak z něj Theodorův už změklý úd pomalu klouže ven a spolu s ním začíná vytékat obrovská dávka teplého semene.

​Theodor se posadil, a když uviděl, jak z Jirkovy dírky vytéká jeho vlastní sperma, neváhal ani vteřinu. Sklonil se a začal mu dírku olizovat. Jirka začal hned slastně vzdychat protože to nečekal.

​„Hmm, jsem sladký,“ zamumlal Theo mezi tím co olizovala Jirkovi dírku

​„Jo?“ zeptal se Jirka s otazníkem v hlase.

​V tu chvíli ho Theodor chytil za bradu, dal mu hlubokou, vášnivou pusu a nechal ho ochutnat jeho semeno, které měl ještě na rtech a jazyku „Jo, máš pravdu, jsi sladký. Ale ty budeš ještě sladší než já,“ řekl s úsměvem, vzal do ruky Jirkův tvrdnoucí úd a vzal si ho do pusy.

​Jirka si spokojeně lehnul zpátky a sledoval, jak se Theodor stará o jeho klacek. Bylo to tak dokonalé, až se mu tajil dech, Theo měl neuvěřitelně šikovnou pusu. Netrvalo to dlouho a Jirka zašeptal: „Už budu...“

​V té chvíli začal stříkat Theovi přímo do úst, kroutil se a vzdychal, zatímco se ho Theodor snažil vysát do poslední kapky. Když měl plnou pusu Jirkova semene, část sice polkl, ale s tou zbývající částí se naklonil k Jirkovi a vášnivě ho políbil. Předávali si semeno z pusy do pusy, dokud to Jirka celé nepolkl.

​„Hmm, taky jsem sladký, ale ty jsi byl víc,“ usmál se Jirka a přitáhl si Thea k dalším polibkům.

​Když se oba kluci udělali, leželi vedle sebe na posteli, líbali se a unavené ticho venku střídala teplá noc.

​Theodor se na Jirku podíval a s mírným, zvědavým úsměvem se zeptal: „Nechtěl bys tady dneska přespat?“