Vánoce snů - soutěž

Jsou tu Vánoce... Nikdo si nedovede představit, jak to člověka vezme, když ví, že bude sám na Štědrý den, protože se s ním partner rozejde 22.12., tím víc, když je zvyklý na pravidelnou dávku krásného sexu a dávku skvělých orgasmů... Čekat na osamělého pocestného je jen bláhová a naivní představa, i když mě vlastně dost zaujala. Zkusím o ní aspoň snít...
Napustím si horkou vanu plnou pěny s vůní čokolády a skořice pro vánoční atmosféru, sepnu si vlasy do drdolu, naliju si skleničku pozdního sběru a ponořím se do horké uvolňující lázně. Když si moje tělo zvykne na teplotu vody, připouštím ještě trochu horké, abych mohla snít a neměla vodu hned studenou. Myšlenky se mi vrací k pocestnému. Byl by urostlý, svalnatý, dominantní nebo snad vystrašený submisivní zajíček? Přemůže mě myšlenka být něčí hračkou a kompletně se mu oddat...
Sním o tom, jak se připravím pro mého hosta, mého pána, moji fantazii. Rozčešu si vlasy, jemně se nalíčím, rty zjemním jen jelením lojem, ať jsou hezky vyživené, ale nenechají barevné stopy, vlasy sepnu, a jdu si dát oblíbenou vanu. Nejdříve se oholím, úplně všude, zrcatkem vše zkontroluji, aby nezůstal jediný chloupek tam, kde nemá být. Když si ověřím, že je všechno v pořádku a jsem heboučká, vyměním vodu za novou, pořádně horkou, abych mohla v klidu relaxovat... Ruce se mi rozběhnou po těle, omývám se vřelou vodou a voňavým mýdlem, obzvlášť se věnují mojí jeskynce a zadečku. Pořádně se vyvoním a malinko si se sebou pohraji... Prstíčky už vědí, kam se mají vydat. Jsem dokonale připravená, říkám si, teď už jen ten pocestný. Už jen slyšet zazvonit zvonek a nechat vše osudu...
Zvoní zvonek... Počkat, to už mám i slyšiny, jak moc po tom toužím? Asi ano, už jsem blázen... Ne, nejsem, zvonek se rozezněl podruhé... Rychle vylezu z vany, zabalim se do zupanu a vyběhnu ke dveřím. V kukátku nikoho nevidím, asi to bude kurýr nebo pošta, ale na Štědrý den? No nic, to zjistím za minutku, otevřu přes zvonek vchodove dveře a vyčkávám, kdo se objeví na schodech.
Rychlé kroky se pořád přibližují, musí brát schody po dvou... Najednou se z poza výtahu vynoří mužská postava, do tváře mu nekoukám, stejně se ukrývá za kyticí, která mě svou velikostí zaujme mnohem dřív, zamumlá, že potřebuje podepsat převzetí, zašmátrá v kapse, ale tužka, co mi podá, nepíše. Poprosím ho jen o vteřinu strpení a doběhnu pro svoji. Jen co se otočím a mizím ve dveřích obývacího pokoje, slyším padat pugét na zem a bouchnutí dveří. Dva kroky a chytne mě jednou rukou přes pusu a druhou přes hrudník a ruce, abych se nemohla bránit. Do ucha mi zašeptá jen: "Buď hodná, mlč a nic se ti nestane, dokonce si to užiješ, ale běda ti, když nebudeš dělat to, co ti řeknu". Krve by se ve mně nedořezal, to je jak z nejlepších snů, ale co když se nedožiju ani zítřka? Přeběhl mi mráz po zádech, ale hned ho vystřídalo vzrušení, když mi jedním trhnutím sundal župan z ramen, odhalil tak moje kozičky a krk. Stála jsem jako opařená. Využil toho a rychle mi nacvakl kožený obojek a na obě stojící bradavky mi nacvakl kolíčky s řetízkem. Řetízek mi visel na bříško a on na něj začal věšet malá závaží, ani jsem si nevšimla, kde všechny ty věci má poschovávané po kapsách... Sykla jsem bolestí, když přidal další závaží. Poprvé si mě otočil k sobě a ja hleděla do tváře krásnému muži, třídenní strniště s pár šedivými vousy dokreslovalo k hnědým hladovým očím pohled lovce. Cítila jsem jak vlhnu v rozkroku.
Hleděla jsem do jeho očí a nebyla schopná vydat hlásku, ani udělat jakýkoliv pohyb. Chvili mezi námi bylo napětí, kde bylo slyšet jen naše rychlé dýchání. Do reality se vrátil první on. Sundavá ze mě župan úplně a přikazuje mi si kleknout uprostřed místnosti a ruce předpažit. Bez jediného slůvka plním jeho rozkaz. Klečím na koberci nahá jen s obojkem a řetízkem na bradavkách, ruce předpažené, čekám, co bude dál. Pomalu se svlékl a ještě vyndal z kapes kalhot pouta na zápěstí. Na ruce je zacvakl během vteřiny. Obchází mě kolem do kola, prohlíží si každý kout mého těla, které je celé vlhké a voňavé od čokoládové pěny i od neskutečné touhy. Přichází ke mě a poručí mi dát ruce dolů a otevřít ústa. Vkládá mi do něj ještě nenaběhlý žalud, instinktivně a trochu ze strachu, co by se mnou bylo, po něm lapnu a začnu ho sát. Cítím, jak nabíhá a stále se zvětšuje. Cítím ho na patře, na jazyku a při mírném pohybu hlavy až v krku... Očividně se mu to moc líbí a začíná sám přirážet. Občas mi přijde, že mě svou chloubou chce udusit, přidržuje si mě za drdol a zasune až na mandle, nechá mi vteřinu na nádech a znovu. Cítím, jak mi ta bezmoc a touha teče až po stehnech. Je to bolestná slast... Moje kundička se hlásí o slovo, ale není vyslyšena, naštěstí jen na chvíli.
Rozkáže mi vstát a dovést ho do ložnice. Poslušně ho se skloněnou hlavou provázím bytem až do mé ložnice. Ulehám dle jeho instrukcí na záda na postel a hlavu nechávám zakloněnou přes okraj postele. Když se ke mně přiblíží, dojde mi, co je cíl, deepthroat, nabodnout mě vážně až na mandlích. No, jak to ze začátku vypadalo na takového spíš podprůměra, teď mi hrkly slzy do očí, protože mi vyplnil celý krk a záměrně mě přidusil. Když si pohrál, vytáhl svého macka z mé pusy a hned se činil dál. Ani nevím kde ho vzal, ale najednou měl v ruce šátek a zavázal mi oči - prý pro lepší zážitek. Pak jsem jen slyšela hvizd a ucítila na pravém prsu štíplacou ránu. Vyjekla jsem bolestí. Ihned jsem dostala další na levé, abych prý měla proč ječet, a jestli prý budu takhle vyvádět, tak ať se moje dírky nachystají na středověk... Další rány už příjímám jen se syknutím a poslední i s poděkováním za dobrou výchovu.
"Tak jsi hodná..." pronese Pan Neznámý...
Nový pocit mi pěkně přitopí pod kotlem vášně a moje studánka přetéká přes okraj. Dostanu nakázáno roztáhnout nohy do široka od sebe, s nadějí a naivitou sobě vlastní to udělám. Nepřichází ale úleva, ale další rány, tentokrát na pysky a jedna sedne přímo mezi ně - na poštěváček. To už nevydržím a vyjeknu znovu. Pan Neznámý se jen usměje a pronese: "Varoval jsem tě". V tu chvíli mě otočí na břicho, stáhne za nohy na kraj postele, vyšpulí mou panenskou anální dírku a bez jediné kapky lubrikantu nebo smočení ve zmáčené kundičce mi narve svůj kůl až po koule dovnitř. Čekal, že přijde můj bolestný výkřik, a přidržel mi proto obličej zabořený do polštáře. Když přešla první vlna bolesti, uvolnil mi hlavu, zalapala jsem po dechu a ucítila, že začíná pomalu přirážet. Bolest ustupuje a přichází jen nepohodlí, zrychluje tempo a jak mi jeho buchar dorazí vždy koule na moji kundičku, začíná mě to zase o to víc rozpalovat a vzrušovat. Musí cítit, že mu moje šťáva zmáčí koule. Asi opravdu ano, zastavuje se, otáčí mě zpět na záda a jen letmo si nabere na prst nektar z mé květinky a s pohledem mlsného kocoura ho ochutná. Zalíbí se mu to a olízne mi celou kundičku od análku až po poštěváček, to už nejsem schopná udržet orgasmus a vytékám mu přímo na jazyk... Zaskočí ho to a nestihne vše spolykat. Úplně ho to uklidní a přepne z dominantního do partnerského režimu. Na chviličku se zastaví, povolí pouta na rukách a sundá mi šátek z očí. Hned se ale vrátí níž... Saje mi poštěváček a vsouva prsty dovnitř. Dva přírazy na bod G a teču znovu. Využívá mého tranzu a vyhoupne se nade mě. Rychle mi zarazí svůj kůl mezi pysky a tvrdě přirazí. Vyjdu mu vstříc a rozjedeme zběsilou jízdu vstříc společnému orgasmu. Obdivuji jeho vytrvalost, ale tohle už by nevydržel nikdo. Po pár přírazech mě plní, což i mě dovede k poslednímu velkému orgasmu. Chvějeme se oba v křečích, ale on se odtáhne a pozoruje, jak mi ze studánky vytéká potůček našich šťáv. Když se oba trochu uklidníme, lehne si ke mě, políbí mě na čelo a zašeptá jen: "Děkuju a šťastné a veselé". Vykouzlí mi to úsměv na rtech a v duchu mi proběhne myšlenka, že to byl nejbáječnější Štědrý den, co jsem si mohla přát.