V pasti chtíče II. - přitvrzujeme

...
Vcházíme do místnosti, zavřou se dveře… Niky jen řekne: „Tady si klekni a čekej!“ a lehce mě políbí do vlasů... Tý jo… to je dnes první polibek… uklidňující gesto, že je vše OK. Oba muži jdou dál a na něčem se domlouvají. V pokoji hraje příjemná relaxační hudba – jakoby naproti mně tekly vodopády, takže si ani nevšimnu, že vedle v místnosti teče voda… To se Chris sprchuje… Mají to dobře vychytaný… Za chvilku se pro mě Niky vrátí, zvedne za řetízek a konečně mi sundává pásku z očí. Rozhlížím se kolem, ale Chrise nevidím… Chci se zeptat, kde je… ale Niky mě v tu chvíli umlčí… „Žádné otázky.“ Sundává mi pouta i obojek… „Jdi se osprchovat a převlékni se! Vem si na sebe vše, co tam máš připravené!“ Odcházím tedy do sprchy a zdá se, že jsme v bytě sami… Jdu se umýt a čekám, že tam bude připravené nějaké rajcovní spodní prádlo… „Ale ne!“ Na kupičce je pečlivě srovnané oblečení… žádné krajky… žádný saténový župánek… ale… Začnu se oblékat… bílé kalhotky... podkolenky… bílou, hodně těsnou halenku na knoflíčky... sukni, krátkou tak akorát… na krk kravatu?!… „Už jenom copánky mi schází“, pomyslím si. Podívám se ještě do zrcadla… Ta drsňačka je fuč a místo toho vypadám jak nějaká slušná školačka.Takhle se mám někomu líbit?...Proboha, tohle přece nejsem já... Nesnáším tyhle oblečky…
Veškeré vzrušení je ta tam, zhluboka se nadechnu a jdu do pokoje. Až teď zjišťuji, že jsme v podkrovní místnosti s krásným trámovím… To se mi líbí… „Niky!“ … zavolám na něho, když vejdu. Stojíce u okna se otočí… Na sobě má seprané džíny a bílou košili, knoflíky rozepnuté… Je tak rajcovní… Usměje se na mě... „Sluší Ti to…, pojď ke mně...“ Stále jsme tam sami a jdu Nikymu vstříc… Dívá se na mě… obejme mě a políbí… „Budeme pokračovat?“ , zeptá se. Já jen kývnu na souhlas… „Tak pojď… k tomu trámu...čelem ke mně...“ Začínám tušit… bude se vázat… na to se těším… provazy má Niky jako vždy pečlivě připravené… i na Chrise jsem už skoro zapomněla, jak jsem natěšená… Stojím, s nohama u sebe a provazy je začínají pomalu obtáčet. Dívám se na něho, jak mě soustředěně stáčí provaz kolem nohou, pevně zaváže konce… „Ruce dozadu.“ Další smyčka pevně utahuje moje ruce za sloupem… Pokračuje vázáním těla nahoru, moje prsa se ocitají mezi provazy a rýsují se pod napjatou halenkou… Nakonec mi vyčesává vlasy nahoru a přivazuje mě za ně k trámu… Niky vše znovu zkontroluje soustředěným pohledem, jeho ruce přejíždí chtivě ale přitom jen jemně po mém těle… chvíli se zdrží na mých ňadrech… zmáčkne je trochu pevněji… cítím vzrušení… pak jeho ruce zajíždí pod sukni, aby si ještě lehce pohrál svými prsty v mém sevřeném rozkroku… Začínám vzdychat a lehce přivírám oči… Jeho hlas mě však záhy vyruší… „Půjdu se osprchovat a Ty buď zatím hodná, ano?“ Tázavě se na něj podívám… „Chris tu bude s Tebou...“
A já si myslela, že už tu dávno není… a on se na nás celou tu dobu díval… „Chceš pásku přes oči?“, ptá se ještě… V tu chvíli vůbec nevím, co odpovědět…

Na tohle téma jsme se doma už bavili, lákalo mě něco takového zkusit, ale netušila jsem, že to přijde tak brzy...tak nečekaně… ale Niky moc dobře věděl, proč to tak udělal… ví jak dlouho se pro něco rozhoduji… Žijeme jenom jednou a pak ty otázky týkající se mravnosti, předsudky, … Ale dnes mi na rozhodnutí a odpovědi moc času nenechával… Musela jsem se rozhodnout tady a teď.

„Ano“, řekla jsem tiše. „Nahlas!“ … Pán se zlobí… „Chci pásku, Pane, prosím.“ Pořád si nejsem tím vším jistá, nejsem si jistá, jestli tu takhle vydržím stát svázaná před někým jiným, než je Niky, nevím co se bude dít dál… mohu jen tušit… Nevím zda se na to dokáži dívat… cítím strach i vzrušení zároveň… kdykoli mohu říci ne, ale mé tělo to chce a je silnější než rozum… a tak se ocitám v pasti svého vlastního chtíče… Niky mi nasazuje pásku a odchází… „Chrisi...postarej se mi o ni...“

Chris přichází ke mně, chvíli se na mě dívá a zblízka si mě prohlíží… cítím jeho brouzdavý pohled… Jednou rukou mě chytá za kravatu a hřbetem ruky se citelně opírá o mou hruď… jakoby nestačilo, že jsem pevně svázaná… prsty druhé ruky mi jezdí po krku a cítím jak se přibližují jeho ústa k mé tváři… přivázané vlasy mi nedovolí sklopit hlavu a tak ji alespoň odvracím na stranu… Tím mu však nevědomky odhaluji ještě více svou šíji… neváhá… jeho ústa se mě dotýkají jen svým dechem… najednou mi jeho ruce razantně… chtivě... rozepínají halenku… prsa mi vyskočí přes utažené provazy… hněte je a pohrává si s naběhlými bradavkami… najednou se na mě přitiskne… není nahý...cítím jeho oblečení ale i napnutí v jeho kalhotách… Téměř nedýchám… mé oči vytřeštěně hledí do černé pásky… poznal to… jen se zeptá, aby se ujistil: „Mám pokračovat?“ Není to nic hrozného...vlastně se mi to líbí… jen.. asi jsem to nečekala... „Ano.“ , odpovím krátce… víc mi mé hrdlo nedovolí… Vzápětí už jeho ruce sahají po okraji sukně, kterou hbitě vyhrnuje nahoru a zastrkuje za provazy, aby odhalil můj klín… Cítím vzrušení a kalhotky pomalu nasávají mou šťávičku… Ruce už mu rejdí po kalhotkách, prsty sem tam zabloudí i pod ně… snaží se jimi dostat až k mé dírce mezi, díky provazům, pevně sevřená stehna, ten tlak spouští ten kouhoutek uvnitř mého těla ještě víc… Ví, že se dál nedostane… kleká si přede mě a začne mi mezi stehny otírat svou tvář a nasávat mou vůni… Ucítím, jak mi po stehnech tečou jeho ukapávající sliny… mazlí se s mým klínem… a já nemohu nic…

Bože, jek se mi to hnusí… chlípník jeden uslintanej… co to tady vlastně dělám… je to tak ponižující... A v tu chvíli se ozve můj vnitřní hlas: „A co sis myslela? Že se na Tebe bude jenom dívat a usmívat se … Vždyť je to přece chlap… nadrženej a chlípnej, jako všichni ostatní… Neříkej, že se Ti to nelíbí!… Teď seš taková malá coura, děvka, se kterou si může dělat co chce… Chtěla si to přece...TAK DRŽ! A užij si to ponížení...

A tak zatínám zuby… tak teda jo… užiju si to…
Jen Niky už by mohl z té sprchy přijít… nebo už tu je a taky mě už dávno pozoruje?? Jako bych ho tím přivolala...ale mám se na co těšit…
Stojí teď přede mnou místo Chrise a strhává mi pásku z očí… Zahlédnu jen, že Chris sedí v křesle naproti a tváří se velmi spokojeně. Niky se zeptá: „Tak jak sis to užila...co?“ Místo odpovědí jen sklápím oči… A jako by tušil, v mžiku jedním tahem nože přeřízne provazy na nohách a silou mi vráží ruku mezi stehna… svírá mi promáčenou pičku. „Kdo Ti dovolil se takhle zmáchat? Podívej se na sebe, jak vypadáš! Jako ňáká coura! A co ty kozy venku?“ Přeletí přes ně facka...první...druhá. Vhání mi to slzy do očí… stydím se… ale on nepřestává… Dívá se na mě zle… nesnáší, když ženská brečí… a tak mi další facka přeletí přes tvář… chytá mě pod krkem...nedává mi čas nad ničím přemýšlet… „Roztáhni nohy! Dělej!“ Strhává mi prudce kalhotky a ruka mu zajíždí hbitě do mé píči… „Ty jedna nadržená děvko!...“ Zajíždí do mě tvrdě znovu a znovu…
Vidí , že už mám dost. Slzy v očích a nohy se mi celé třesou… Přestává… Ruka na hrdle povolí, mokrou ruku si otře o mou tvář… Držím a snažím se usmát… „Hodná čubička...“ , pohladí mě… a pak mě začne pomalu uvolňovat ostatní provazy. „Můžeš si chvilku odpočnout...“, dovolí mi Pán… chystám se vykročit směrem k volné pohovce… „Ne né holčičko… tady budeš… tady si klekni.“ Chris mi z pohovky hodí polštář, Niky mě sváže ruce a volně přiváže k trámu. „Ještě něco, roztáhni je...“ ukazujeme mi kuličky, abych roztáhla nohy a mohl mi je zasunout do pičky… „A teď si můžeš chvilku odpočnout.“ „Děkuji, Pane.“ odpovím a využívám chvilku k odpočinku. Ale oba pánové mě i tak udržují stále ve střehu… Povídají si o něčem u stolu, občas se uchichtnou a podívají se na mě… cítím jak rudnu v obličeji… Chris pak odchází do kuchyně pro něco k pití, cestou tam, do mě lehce šťouchne nohou mezi půlky, jak klečím bokem a pohrdavě na mě pohlédne… Připadám si jak kus hadru… Chris se vrací se džbánem vody a sklenkami… I já mám docela žízeň a upřeně se dívám na ten džbánek… „Chceš taky napít?“ „Ano, prosím.“ Smějí se mi… „ Tak dostaneš...“ Oba jdou ke mně. „ Tak co chceš?“, ptá se Niky. „Chtěla bych napít, Pane, prosím.“ „ Tak když tak pěkně prosíš… tak na čtyři!“ Klekám si na čtyři, opřená o svázané ruce… Chris mi nalévá vodu do misky… Nechápavě se na něj podívám… co to jako má být? „Chtěla ses přece napít… tak prosím...“ … ušklíbne se na mě. Mám opravdu žízeň, tak začnu lízat vodu z misky… ale v klidu to rozhodně není, protože Niky mě přitom celou dobu dráždí kuličkama v píči, rozepíná si kalhoty a vniká do mě i svým nadrženým pérem… a to mě rozhodně nenechává klidnou… Jenže i Chris už se těší až si bude moci užít trochu té rozkoše… a přede mnou z poklopce vytahuje i svoji nadrženou kládu… „Jen lízej...lízej…“, pobízejí mě… „ A můžeš to střídat...“ „ Zdá se, že můžeme pokračovat...“