On a Ona

On:
Tak je to tady, má na návštěvu přijet starý známý mé přítelkyně. Dlouho se neviděli, poznali se v zahraničí stejně jako s mnoha dalšími lidmi. Kamarád, co jede kolem a zase tu roky nebude. Proč ne, ty dva dny to přežiju.
Prý ho pojede vyzvednout do města na vlak. Sama, aby si mohli v klidu popovídat a vyříkat si něco, co by si vyříkat měli. Zajímavý začátek návštěvy. Ale což, přece bych tomu nebránil, je to jen známý, co za dva dny odjede, a to je krátká doba na vyprávění. Asi by to nebylo tak hrozné, kdybych nezjistil, že to není jen známý, ale sotva dva roky stará silná platonická láska, kde si každý své city uvědomil, až když se každý vrátil do své země. Super!
Dva dny před jeho příjezdem byla přítelkyně jako na jehlách. Všechno musí být hotové a perfektní! Všechno. Bohužel pokoj pro hosty stále nemáme hotový, takže v úvahu připadala jen matrace na zemi. Přítelkyně se sice snažila mě přesvědčit, ať seženu nějakou postel, nebo že by mohl spát v naší posteli a my bychom byly na matraci. Ale matrace je pro jednoho. Leda by jeden z nás byl na zemi. Ale tak, chce pro návštěvu ze zahraničí alespoň přiměřené pohodlí, dá se to čekat.
Ihned, jak jsme pokoj pro hosty připravili, položili matraci na zem a povlékli ji, mě na ni povalila. Sedla si na mě a začala mě líbat. Obyčejně bych neprotestoval a prostě si užíval každý dotek, ale s těmi všemi informacemi co mám, se mi moc nechtělo. Právě jsem přece zjistil, že si k nám domů pozvala kluka, přesně jejího tipu, který ani náhodou není jen starý známý! Vysoký skoro dva metry, delší tmavé vlasy, tmavé oči a upravený plnovous. Nosí košile a svetr, což moji přítelkyni vždy hrozně vzrušovalo. Jejich hudební vkus je totožný. A jeho prací je cestování, a cestování je sen mé přítelkyně.
Její snahu o mazlení jsem nejspíše chybně považoval jen za pokus o zjištění, jaké asi bude tu jezdit na něm. Má žárlivost narůstala a já věděl, že to není dobrý pocit. Snažil jsem se ji potlačit, vždyť přece o nic nejde. Máme spolu spokojený život, cestujeme, máme fajn práci, skvělé bydlení, které jsme sami zařídili.
Večer před jeho příjezdem jsem se rozhodl, že si o tom musím promluvit. Bylo ji líto, že mě přivedla do takové situace a pocitů. Ale teď už mu přece nemůže říct, ať nejezdí. A vždyť jsem souhlasil, ať přijede. Což byla pravda. Souhlasil jsem, ať přijede známý ze zahraničí. Ale tohle je chlap, kterému sotva před dvěma lety volala a psala, jak moc ho miluje a on ji to oplácel. Nyní je vše ale jinak. Má mě a je spokojena.
Celý rozhovor mi připadal, jakoby mi jen mazala med kolem rtů. Ale co se dalo dělat, prostě se s tím budu muset poprat.
Měl přijet večer vlakem a ona ho tam měla vyzvednout, zajít si někam na večeři a hurá domů. Našli jsme restauraci, kam ho vezme. Stihne se to v pohodě, protože má přijet kolem osmé večer a restaurace se zavírají až v deset. Takže nejpozději kolem půl jedenácté budou prý doma, ale prý už v deset. Je přece zvyklá chodit spát na desátou, pak brzy ráno vstává.
Byl jsem v klidu do deseti, pak do půl jedenácté, a když bylo po jedenácté večer, byl jsem už dost nervózní. Přijeli, když byla skoro půlnoc. No jasně, večeře po dlouhé cestě a domů. To určitě. Ale tak, třeba si jen prošli město, přecejen cizinec, který naše město nezná, a že je na co se dívat. Po zdvořilostech jsme šli spát.
Na druhý den byl naplánovaný celodenní výlet do blízkých hor. Má jazyková bariéra zapříčinila, že většinu rozhovorů, které mezi sebou měli, jsem jen s úsměvem odkýval. Sice jsem často rozuměl, ale odpovědět už je horší. U jezera byla moc dobrá svačinka a focení. Kdybych v tu chvíli tušil, že on si fotil jen ji a ona si fotila jen jeho! Z dvaceti fotek, jsem byl jen na jedné nepovedené fotce. Jak to vím? Chtěl jsem fotky poslat. Poslali mi jen tu, kde jsem byl já. Večer jsme byli všichni příjemně unaveni po dlouhé procházce v horách, k večeři jsme si ugrilovali nějaké maso a zeleninu. Bylo to super. Jídlo, pivo… Přítelkyně pak přinesla kytaru, mám moc rád, když na ni hraje. K mému zděšení ji nenesla sobě, ale našemu hostovi. Ten si ji naladil a začal zpívat. No jasně. Je umělec, zjistil jsem, když jsem se zeptal. Přítelkyně si sedla k němu, aby viděla na text ve zpěvníku. Ne, že bych to nezkusil také, ale než jsem slova v cizím jazyku přečetl, byli už o sloku jinde. Nezbývalo mi, než si sednout a jen poslouchat a sledovat, jak se smějí, tisknou se k sobě a zpívají. Teď už jsem vážně žárlil, nejsem na to hrdý, ale bylo to tak. Zpěv u kytary bylo naší oblíbenou činností a teď si zpívá s někým jiným cizí písně. No, většina jeho návštěvy je už za námi, to zvládnu.
Když se stmívalo, vše jsme uklidili a vrátili se do domu, kde nás čekala deskovka. Při naší české hře, už to bylo lepší. I když, když se spojili, aby úmyslně vyhazovali mé karty a figurky, bylo mi to dost nepříjemné. Ale je to hra a ona vždy byla v našich hrách agresivní, vlastně se mi to na ni líbilo. Nikdy jsem ji nemusel litovat nebo ji šetřit, či nechávat vyhrát. Oba jsme hrávali naplno. Jenže teď měla spojence. Ale což, s tím jsem se musel popasovat. Jejich vítězství se vždy oslavilo cinknutím a lokem vína ze sklenky. Pozvedl jsem sklenku, přiťukl si z našim hostem, on si pak přiťukl s mou přítelkyní a ona pak polkla lok vína a odložila sklenku na stolek. A já jako nic? Přešel jsem to, co taky jiného. Měl jsem udělat scénku? Blbost.
Později v noci jsme unaveni šli spát. Skočil jsem do sprchy, omyl se a vyrazil do postele. Přítelkyně se prý umyje až ráno.
Poslední den návštěvy, konečně! Ráno mi bylo sděleno, ať vyrazím do obchodu nakoupit pečivo k snídani. Šel jsem a po návratu pomohl připravit vajíčka a zeleninu. Moc fajn snídaně. Měl následovat výlet na nedalekou skálu. Ale přítelkyně mě poprosila, ať nechodím. Že by s ním chtěla být chvilku sama, ať si mohou promluvit o věcech, které se řeší jen s dobrými přáteli. Ona přece taky není u toho, když s mojím nejlepším přítelem něco probírám. Teď už jsem zuřil. Načež mi bylo řečeno, že nečekala, že mě to tak vezme, že jsem to měl pochopit. Když tu byla její kamarádka asi před měsícem, taky se šly projít samy a nevadili mi to. Jenže to už zapomněla dodat, že se šli projít asi 300m na kopec, kde si sedli na lavičku a za 30minut se vrátili a byla to žena s ženou! Cesta ke skále trvá jen tam asi hodinu a půl. Řekl jsem, že to se mi nelíbí, ale byla dost neodbytná. Druhá možnost byla, že ji udělám žárlivou scénu a ona s ním pak stejně půjde sama a ještě na mě více naštvaná. Super!
Já dostal za úkol připravit oběd, abychom pak mohli jet na vlak a on mohl jet dále po svých cestách.
Ze skály se vrátili asi za něco málo přes tři hodiny, zrovna jsem dokončoval oběd. Najedli jsme se, a vyrazili do města na vlak. Konečně zase jen my dva. Už mě unavovalo to, jak mě přehlížela, protože jsem nemluvil jeho jazykem, protože jsem nebyl ve vítězném týmu, protože jsem byl proti, když šli sami ven.

Ona:
Konečně za mnou přijede! Dva roky jsme ho neviděla a je toho tolik, co bych mu měla říci. Jsem ráda, že mi má nejlepší kamarádka pomohla si uvědomit, co k němu vlastně cítím. Ale teď je to jiné. Jsem šťastná a mám přítele i krásný domov. Musíme si to vyříkat dříve, než to bude trapné a proto za ním na vlak pojedu sama. Příteli to tak také předám. Určitě to pochopí.
Ale nejprve musím vše připravit. Uklidit ten svinčík, který jsme tu natropili při stavbě domečku. Nechápu, proč je můj přítel podrážděný, však jen uklízím. I když mohl by dokončit ta světla na chodbě a spravit židle. On to udělá, je šikovný.
Tak, ještě povléct matraci, nějakou deku, polštář… Dokonalé. Přišla jsem za přítelem, mám takovou radost, že jsme hotovi s opravami i úklidem a musím se mu odvděčit. S úsměvem ho povalím na právě ustlanou matraci a líbám ho, ale skoro jakoby se mě vyhýbal. Uhýbá polibky a jeho obětí není ani zdaleka tak pevné, jako obyčejně. Nechávám to být, asi jen má ještě něco na práci. I když mě to docela trápí.
Večer se mi přiznal, že není ve své kůži. Chápala jsem proč a snažila se mu to vysvětlit. Byla jsem upřímná, to na něj působilo vždy nejvíce. I když musím uznat, že jsem se ani slovem nezmínila o myšlenkách, které mě napadaly, a které mi schvalovala má nejlepší kamarádka. Podpořila mě v tom, jak taky jinak. Přece mi neřekne, ať se omezuju. Měla jsem tomu všemu nechat volný průběh. Třeba už takovou příležitost mít nebudu. A jestli nechci zkysnout tady, je to více než příležitost. Už tehdy v zahraničí mi s ním bylo tak fajn, škoda, že jsem si to uvědomila až tak pozdě a škoda, že jsme si pak oba našli jiné partnery. Třeba by vše bylo jiné, kdybych to nepropásla.
Druhý den večer jsem jela vyzvednou mého dlouho očekávaného hosta. Jeho návštěvu jsme už několikrát odkládali, ale konečně je tady. Hrozně se těším. Jsem tak akorát nervózní a atak akorát v klidu. Vystoupí z vlaku. Je vyšší než lidé v okolí, to se mi vždy líbilo. Na zádech batoh a jeho úsměv a tak svůdné oči, mě k sobě volají už z dálky.
Představila jsem mu svůj plán, s nadšením a hladovým bříškem souhlasil. Vzala jsem ho do naší oblíbené restaurace. Původně jsme měli jít jinam, nechtěla jsme s ním tam, kam chodím se svým přítelem, ale nakonec vyhrála tato. Je prostě nejlepší v okolí.
Čas plynul a já si uvědomuji, kolik je hodin, až když za námi přichází obsluha, že zavírají. Je deset večer a my odcházíme směrem k autu. Navrhla jsem, že to můžeme vzít přes historické centrum města a překrásný park hned vedle. Nadšeně souhlasil. Moc se mu naše město i země líbila. Byla jsem na sebe pyšná a cítila se tak báječně. Vážně mi chyběl. Centrum je za námi, potkali jsme jen pár lidiček, nejspíše turistů, kteří po uzavření restaurací mířili do svých hotelů. Světla lamp vrhaly stíny mezi stromy parku, bylo to kouzelné a přesto trochu děsivé. Naštěstí jsem s sebou měla ochránce, který mě k sobě přitiskl pod jeho paží. To bylo mnohem lepší. Položila jsme mu ruku na hruď, když jsme o dva kroky později zastavili. Díval se na mě tak svůdně! Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem se opírala zády o strom a líbala jeho krásné rty. Měla jsem na sobě přiléhavé letní šaty, nohu jsem dala kolem jeho, asi to vzal jako výzvu, protože mě po ní pohladil a jeho ruka směřovala výš a výš. Nemohla jsme přestat, tak moc mé srdce bušilo a chtělo více. Stiskl mě na zadečku, kde s vášnivým úsměvem zjistil, že nemám spodní prádlo. Teď jsem moc ráda, že jsem si ho nevzala. Přitiskla jsme se k jeho rtům znovu. Pak ho od sebe lehce odstrčila, usmála se, pomalu se otočila, opřela se o strom rukama a vyšpulila na něj svůj pevný kulatý zadeček. Když se ho dotkl a pohladil ho, zasténala jsem a stále se usmívala. Snad nikdy nezapomenu na ten pocit vyplněnosti, a tvrdosti, když ho do mě poprvé zasunul. Vím, že jsem byla úplně mokrá, ale ten pocit… Ah!
Domů jsme dojeli až pozdě v noci, myslím, že byla skoro půlnoc. Můj přítel nás čekal, pomohl mi s věcmi. Jsem ráda, že pochopil, že naše město má pro cizince svá kouzla. O tom co se při té procházce stalo, nikdy neřeknu ani slovo!
Další den jsme vyrazili na výlet do hor. Bylo to pohádkové. Připomnělo mi to naše staré výlety před lety. Samozřejmě tehdy to byly mnohem vyšší hory. Tady to byl samý turista, tam, jsme za tři dny nepotkali nikoho. Sedli jsme si u jezera a všichni tři si dali sváču. Udělali pár fotek a vyrazili domů. Přítel připravoval gril, oheň a posezení a já se postarala o přípravu pochutin, masa a zeleniny. Můj host mi v tom pomáhal posvém.
Hladil mě přes šaty na zadečku. Šeptal, že by si dal přídavek. Mé tělo bylo zcela oddáno jemu. Kroutila jsme se a třela se o jeho rozkrok. Zajel rukou pod šaty a už ždímal mou mokrou kundičku. Odstrčila jsme ho od sebe a šla zavřít vchodové dveře. Vrátila jsem se k němu, klekla si, stáhla kraťasy a už jsem ochutnávala jeho tvrdé péro. Zrovna v tom nejlepším jsem zaslechla dveře. Rychle jsem přestala a dále krájela zeleninu, naštěstí už byla skoro hotova. On si sedl na židli a dělal, že něco datluje do telefonu. Přítel přišel, řekl, že je oheň připravený, objal mě a políbil na krk. Nastavil jsme mu ho, ale v myšlenkách jsme cítila vášeň noci v parku.
Grilování bylo perfektní. Zpívala jsem s ním jako kdysi v horách. Ah, jak bych se tam vrátila. Večer jsme si zahráli deskovou hru, mému příteli to dneska vůbec nešlo. Asi byl stále nervózní, jako předtím. Ale myslím, že se na mě zlobil, když jsem si s ním nepřiťukla nebo když jsem nalila víno jen mě a mému úžasnému milenci. To ode mě nebylo chytré. Po hře se můj přítel chtěl okoupat a tak šel do sprchy. Ležela jsem na zemi a On ležel vedle mě. Opíral se o ruku a sledoval, jak mi tvrdnou bradavky. Natáhl ruku a pohladil je. Slyšela jsem, jak hučí sprcha. Měla jsem podobné šaty jako v parku a tak jsem si na něj prostě vlezla. Rozepla mu poklopec, vytáhla jeho péro a už se vozila. „Jsi ze mě tvrdý stále, viď.“ Řekla jsem mu a řekla mu, že mě to moc rajcuje. Už jsem skoro byla, když sprcha přestala hučet. Kazišuk!!! Slezla jsem z něj, on se rychle otočil na břicho, když o sekundu později přišel můj přítel. Měl rozcuchané vlasy, protože hřeben jsem měla stále v batohu. Podala jsme mu ho a zase odešel. Mezitím můj host vstal, upravil si rozkrok a s hlasitým rozloučením a přáním dobré noci odešel do pokoje pro hosty.
Můj přítel pak přišel, rozestlal postel a šli jsme spát. Umyji se až ráno.
Chci s ním být ještě jednou, než odjede. Chci cítit jeho péro a horké semeno uvnitř mě! Poprosila jsem přítele, ať s námi dnes nechodí. Myslím, že byl docela dost naštvaný, ale nakonec se rozhodl nejít. Věděla jsem, že cesta trvá asi dvě hodiny, když si na skále nachvilku sedneme a odpočineme, mohou to být tři. Ale skála je zbytečně daleko. Celou cestu do velmi blízkého lesíku jsem byla tak nadržená, mokrá a roztěkaná. Už jsem chtěla jeho péro v sobě! Ve své pusince, kundičce a od něj! klidně i v zadečku.