Zlato a Slunce

13. 3. 2021 · 1 532 zhliadnutí melv

Zlato. 1/?

Rozbřeskem se budíme v bílé posteli rozlehlé jako tenisový kurt. V šedém světle vypadá větší a také měkčí a lákavější, než večer.
Ženství ihned ovládne všechny mé smysly. Je cítit pokožkou jako teplo vycházející z jejího dokonalého těla a hlavně z klína, vůně, které mají zdroj té nejmocnější tamtéž.
Otevře oči, napůl se posadí na lokti, druhou rukou shrne tmavou záplavu vlasů z čela a zdánlivě chladně promluví: "Víš proč jsi tady." Je mi jasné, že teď očekává jak a jestli dodržím svůj slib.
Lehám si na záda a na tvářích cítím teplo vnitřních stran jejích stehen. Hebkých, pevných a silných. Samet mírně opálené tělové barvy, skrytě pulsující životem. Kolena zapadnou pod má ramena, do podpáždí, jemně tlačí a hřejí.
Směrem vzhůru od mých očí se stehna sbíhají, teplo stoupá a na jejich průsečíku sedí jako svorník nebeské klenby květ. Květ její kundy. Tajemné, božské, horké a milované najednou. Cítím její vůni, cítím její magii a přitažlivost. Nízké světlo vycházejícího Slunce procházející oknem za spuštěnými poloprůhlednými stříbřitě bílými záclonami sahajícími až k podlaze, zlatě nasvěcuje každý výstupek jejích masitých okvětních plátků. Vystupující klitoris-maják září. Přitahuje mě stejně mocně jako lampa můru v noční tmě. Jako námořníka na konci dlouhé plavby světla přístavu.
Držíme se za ruce, zlaté světlo omývající květ/kundu mírně klouže a zhoupne se, jak se prohne v zádech, stehna se na okamžik napnou a kalich se pootevře leskle vlhkou tmavě růžovou štěrbinou. K dolnímu konci štěrbiny pomalu skluzne krůpěj kundí rosy. Dech se mi zatají, už před tím jsem se několikrát přerývaně nadechl do zásoby. Na okamžik pustí moji levou ruku, přejede si po ňadrech, stihne každou z nich silně zmáčknout a hned pokračuje přes střed mírně vypouklého bříška s nepatrně vystupujícími oblinami jednotlivých svalů k podbřišku. Jemně zatlačí, neslyšně sykne a potom zase hned spojení našich rukou a tím celých bytostí obnoví. Projede mnu mrazivý elektrický výboj. Světlo kreslí výraznou konturou stínu každý záhyb jemné pokožky labií, každý z těch několika málo chloupků, které unikly pečlivé a bolestivé depilaci...
Okvětní plátky se znovu pohnou, nejprve skoro neznatelně, potom víc a v šikmých paprscích dopadajících do leskle žhnoucí štěrbiny zazáří několik prvních zlatých kapek. Vzápětí se rozběhnou po sametu kůže někam pod zadek, zakolísají v jeho převisu a dopadnou někam na mou bránici a břicho. V tu chvíli už ale z o poznání rozevřenějšího šťavnatéjo kalichu kundy vyrazí pevný a silný blyštivý zlatý proud. Jeho náraz na mé patro mě v první chvíli skoro utopí. Vší silou ovládnu paniku a polykám to teplé slaně hořké vnitřní moře nasoucí na svých vlnách ženské kouzlo a sílu. Slíbil jsem vypít každou kapku.