Oblékám se po lekci. Dnes mě bolí celé tělo. Asi jsem neměla úplně svůj den. Od rána mi bylo na nic až, když jsem viděla svého Pána udělalo se mi mnohem lépe. „ Čubičko chci Ti něco říct.“. Kruci, teď mě nechá. Mám pocit, že se mi chce umřít. Prosím ať to není to co…

Můj Pane, Vše je jak jsem cítila a ještě stále cítím. A tajně doufám, že to jen tak nepomine. Začnu večerem. Byla jsem nervózní už pár dní předem. Večer jsem ulehla do postele jako každý jiný večer. Přemýšlela jsem a přemýšlela. Bude můj Pán spokojený?…

Probouzím se, je ještě tma. Venku evidentně prší. Slyším kapky padající na parapet. Otáčím se na druhý bok a hlavou mi probleskla myšlenka co mě asi čeká zítra? Jak se ke mně bude Pán chovat? Jaký program asi vymyslel na zítra? Přijde i ten Pán nePán?.... Ness! Ness…