Když mi tajně pořízená fotka prozradila, že jedna z mých slastných chvilek v kanceláři, když jsem myslela, že beze svědků uvolňuju nahromaděný pracovní stres, byla ve skutečnosti kýmsi viděla, pár dní jsem byla jako na trní a v pracovní emailové korespondenci vyhlížela další zprávu od neznámého (nebo neznámé). S trochou vzdorovitosti jsem si navíc několik dalších takových chvilek schválně dopřála…

Poprvé to nebylo vůbec z mé hlavy. Impulz přišel úplnou náhodou v prvním zaměstnání, kam jsem po škole nastoupila. Čerstvá absolventka, rozdychtěná poznat svět byznysu - takže vlastně nanynka z malého města, které se v tom velkém najednou zatočila hlava příležitostmi, slovo "asistentka" jí zní úplně jinak než staré dobré "sekretářka" a u pracovního pohovoru ještě nezná pravé významy některých…

Toužebně očekávanou a dlouho vyhlíženou situaci, kdy v mém bytě zůstane přes noc žena, jsem si hodlal náležitě užít. Amálka po našem nočním milostném dvojboji z peřin nespěchala a své oblé křivky, při absenci jakéhokoliv spacího úboru půvabně nahé, z nich nechala lákavě vykukovat podstatnou část rána. Aniž bych ji chtěl nějak kompromitovat, když sluníčko v jednom z těch koncem podzimu vzácných…

"Dobrý den, pane kolego.", zaculila se u výtahu učitelka Saša, se kterou jsem se už několikrát dal do řeči, takže o našem spříznění povoláními dobře věděla. "Tak jak se Vám vydařil návrat do předchozího působiště? No, říkal jste, že tam jedete na nějakou oslavu...", napovídala snaživě, zatímco jsem se marně snažil upamatovat, že jsme se o tom bavili. "Tak znáte to, jak tyhle návraty vypadají.…

Podzim může mít řadu podob. Mám rád babí léto, kdy prázdninové vzpomínky zvolna mizí v zářijovém sluníčku jako žloutnoucí listy z prvních opadávajících stromů. Nesnáším studené sychravo, co rázně utne všechnu letní nostalgii a rychle směřuje myšlenky k nejchladnějším částem roku. Podzim, který jsem po několika letech působení na malém městě nově začínal na jednom z pražských gymnázií, přinesl od…

"Bětko, ty vole... to je hustý!", vydechla Julča způsobem, typickým spíš pro mladší ročníky, než jsme my dvě, a vykulila oči v upřímném úžasu. Bylo vidět, že jsem ji doopravdy zaskočila. S provinilým úsměvem jsem pokrčila rameny a radši se rychle napila vína; poslední minuty mi beztak při vyprávění trochu vyschlo v puse a cítila jsem, že se mi krev nahrnula do tváří, i když v kavárně je příjemné…

Uličkou mezi sedadly jsem s davem doklopýtal k tomu svému a potvrdil si, že bohužel nesedím ani u okýnka, ani vedle té štíhlé blondýnky, po které jsem pokukoval většinu času před nástupem do letadla, jak se jí malá prsa vypínají dvěma nepřehlédnutelnými hroty přes přiléhavý topík tak nápadně, že to prostě nešlo ignorovat. Těžko říct, který šťastlivec bude moct její trčící dudlíky během letu…

Co jsem si po příjezdu skoro nedokázal představit, se nakonec stalo realitou dřív, než jsem se nadál: můj pobyt na letní jazykové škole v ospalém městečku Crowstead se přiblížil svému konci. Víkend před posledním týdnem jsem hodlal strávit nostalgickým teskněním po Jenny, s níž jsem se v pátek tak nečekaně intimně sblížil v nepravděpodobném prostředí veslařské loděnice. Kromě jejích vzdechů,…

Jak se můj letní jazykový pobyt v Crowsteadu přechýlil do druhé poloviny, postupně jsem se smířil s tím, že ospalé venkovské hnízdo zkrátka tím vysněným rájem sexuchtivých anglických rajdiček nebude. Na další týden se výuky ujala Jenny, u které jsem si předtím šplhnul pomocí s lukostřelbou během activity day, takže teď do značné míry tolerovala vtipy, kterými jsme hodiny osvěžovali (čili rušili)…