Všeobecně se ve všem co píšete, přibližujete hodně k realitě.Online seznamování častěji vede ke zklamání. Nezklamáváme ani tak jako lidé, spíš zanikáme jako podněty.
Mozek v online prostoru prostě funguje jinak. A pro mnohé je to nad jejich síly. Online svět umožňuje rychlou iluzi blízkosti.
Je to zajímavé?
Je to jiné?
Je to emočně nabité?
Dává mi to něco?
Pokud ne, jde se dál.
A tady už vstupuje do hry neurologie přetížení. Neustálý tok profilů, zpráv a možností nutí mozek filtrovat rychle a bez milosti. Online seznamování se tak často mění ve hru statutu.
Nejčastější scénář? Čekají oba-)Nebo zas vzniká energetická nerovnováha. Jeden tlačí, druhý jen reaguje atd.Často se i volí odstup.
Kvůli oslabené polaritě se z konverzace stává jen výměna informací. Bez napětí. Bez jiskry.
Samozřejmě budou výjimky,ale všeobecně je to jinak..
Možná se ale objevuje světlo na konci tunelu. Začínájí vyrůstat generace, které to postupně prokoukávájí. Uvědomují si, že rychlá spotřeba pozornosti nepřináší skutečné spojení. Že přitažlivost není jen o fotkách, komplimentech nebo vizuálních šocích, ale o pozornosti, hravosti a ochotě investovat energii do druhého člověka.
Tato tendence může znamenat návrat k hlubší komunikaci a častější snahu přenést interakci víc do offline světa.
Tak uvidíme..

Tvoje úvaha je výjimečně přesná. Dlouhodobé napětí a skutečné propojení stojí na mentální kompatibilitě. Inteligence je také o způsobu myšlení, schopnosti reagovat, vnímat nuance a vytvářet prostor, kde se oba mohou rozvíjet. Bez toho se i silná chemie rychle vyčerpá.
Žádné testy ani dramata. Dospělost bude vždy přitažlivá. Stejně tak vnitřní vyrovnanost a klid. Hodnota ženy nestojí na nekontrolovaných emocích, ale na schopnosti svím emocím rozumět a vědomě s nimi pracovat.
Jsou ženy, které dokážou unést nejistotu vědomě a s klidem a dokonce to i trénovat. I to jsou mimořádně přitažlivé momenty.
Tvůj mindset dává smysl.Vyzrálý text.

V bdělém stavu je mentální aktivita na hranici 18 až 35 Hz.
Tam to tiká pěkně nahlas.Všechno jede, ten šrumec lpění a balast. Od představ být někým či něčím.
Ve spánku, v deltě, je aktivita 0,5 Hz. Konečně! Konečně pro tělo. Konečně má hlavně od nás naše tělo a duše klid. Nikdo tam nemluví.
Žádná představa, žádný tlak, žádné připoutání. Žádná výhra-prohra. Nic! Nejsme definovaní rolí, úspěchem ani selháním, ani sociálním přimknutím.
Prostě nejsme uvěznění v žádné verzi sebe sama.
Čím více se v bdělém stavu přiblížíme ke snížení mentálního hluku, tím více se přibližujeme k tomu typu člověka, co popisuje Tif. Jistá zvláštní síla, třeba v muži či ženě.

Díky, Tif, za dobrou práci – přesně tak, jak to máš vždy ve zvyku

Příjde mi, že jste se nenechal znehybnit hořkostí..
Přesné pojmenování vlastních přehmatů.
A ty přehmaty nejsou použity jako důkaz osobní nedostatečnosti,
ale jako orientační body zkušenosti.
Psaní je v duchu svobodné od obžaloby, bez sebeponížení.
Nenajdeme tu ani výsměch světu ani sobě, jen lehký odstup, který dovoluje věci vidět zřetelněji a s klidem.
Děkuji vám upřímně za tento inspirativní text. Přeji vám, aby nový rok byl naplněn minimálně takovým smyslem, jaký svým psaním vkládáte do textu.

Čmelák + špatná květina = panika.
Frank údajně zemřel, ale zapomněli mu to říct.
Hrdina se vrací z hrobu, padouši z květinářství - KO -)

Snad dovolíte pár nestranných úvah.

Jak můžeme posoudit tón, míru tlaku, opakování, neverbální signály nebo načasování, když máme k dispozici pouze obsah jedné perspektivy?
Jak můžeme posoudit, zda je věta (uvedená v nadpisu) únikem, nebo klidně i perspektivou záchrany vztahu?
Z textu je patrné, že byste chtěla v hádce zůstávat racionální a že muž by se měl do racionality navrátit.
Jenže právě zde narážíme na obtížný problém.
Racionalita totiž není binární přepínač (jsem / nejsem racionální).
Je to proces, který je silně ovlivněn emoční aktivací a ta může u různých lidí odeznívat v řádu hodin, dnů, týdnů, někdy i let. Ne z nedostatku kultury, ale z důvodu rozdílné neuropsychologické regulace.
Co kdyby jste byla s partnerem, který se velmi dobře zná, ví, jak reaguje v eskalaci, a proto pauzu nepoužívá jako únik, ale jako ochranu? Nejen pro sebe, ale pro vás oba. Pauzu pak volí jako odlišnou strategii zvládání konfliktu kvůli (!své!) regulaci emocí.
Kdybychom totéž chování neviděli v partnerské hádce, ale například v konfliktu mezi dvěma tlupami či v přirozeném sociálním systému, pak by pauza, stažení nebo mlčení nebyly čteny jako nezájem, odmítnutí či ignorace, ale jako regulační chování.
V partnerském vztahu však často očekáváme, že se vše bude řešit slovně, ideálně hned, transparentně a s emoční dostupností. To je ale kulturně naučený ideál, nikoli biologická samozřejmost. I proto bývají vztahy někdy velmi složité, náročné a představují běh na dlouhou trať.
Vydržte. Ženy mají obrovský dar....trpělivost.A jak sama dobře popisujete: neni to o pohlaví..

A pro jistotu ještě jednou: uvědomuji si, že můžete být ve svém pohledu naprosto v právu.
Nicméně neúčast na vašem konkrétním konfliktu s mužem neumožňuje hodnotit situaci s jistotou tak, jak je v textu popsána.

Je velmi osvěžující cítit, že si někdo na tyto oslavy vzpomněl. Jejich význam je díky konzumnímu nastavení společnosti dnes daleko upozaděn...

Jistě znáte ten výrok „velký špatný“.
U vás by se bez nadsázky dalo říct „velký dobrý“.
Rozhodně stojí za to vyzdvihnout váš mentální posun. Především fakt, že odmítnutí nevnímáte jako výpověď o vlastní hodnotě, ale jako informaci o konkrétní situaci. To rozhodně není samozřejmost.Je to naučená dovednost. A ano, sportovní metafora, kterou používáte, je v tomto ohledu velmi přesná.

Příběh s atletkou v patnácti letech je sice podaný s humorem, ale mezi řádky ukazuje něco podstatného: kvalitní de-idealizaci. Jinými slovy dokážete neodmítnout člověka, ale rozpustit iluzi, kterou jste si o něm vytvořil. To je pro mnoho lidí těžký kalibr. Vás se to však očividně netýká. Nevsázíte mumlající ego na jediný výsledek.

Velmi dobře jste pochopil, co znamená narcistické poranění a následné ohrožení identity. Jev, který dnes mimo jiné vysvětluje, proč mají psychoterapeuti plné čekárny. Chápete asymetrii motivací, ale neprožíváte ji jako křivdu. To je nezvykle dospělý postoj.

Vaše pozorování, že část žen nepoužívá seznamky primárně k hledání vztahu, ale k potvrzení vlastní hodnoty, je navíc podložené i akademickými poznatky. O to víc zapůsobí vaše vědomí adaptačního chování v prostředí, kde existuje hrozba či sankce. Díky tomu nepřenášíte frustraci na druhé a to je znak vnitřní stability.
Pochopil jste, že odmítnutí je interakce, nikoli rozsudek.
Tím je velmi pravděpodobné, že vedle vás se druhý člověk cítí jako člověk.

Určitě je pozitivní, že jste mezi námi.