Někdy nás noc úplně rozloží. Ne vyčerpáním těla, ale tím vnitřním třesem, co rozechvívá duši. Včera večer doma padla silná slova. Nejsou první a asi ani poslední. Slzy pak přijdou samy, potichu, bez velké vřavy. Jen tak tiše stékají, a člověk se v tom nechá chvíli unášet, protože někdy je potřeba všechno nechat jen tak být. Ale znáš mě. Ono to zase přejde. Vždycky to přejde. Ráno přinese nový…