Byla středa podvečer, nástupiště linky C. Monika stála u šedého sloupu, přitiskla si kabelku k hrudi a marně si palcem stírala slzy. Podivně bolestivé setkání s bývalým milencem, které nezvládla, jako skoro pokaždé a tentokrát měla pocit, že sbohem je to jediné řešení.…

Monika váhala, než vzala za kliku jeho studia. Byl to už rok, co se s Janem rozešli. Tehdy mladý, vášnivý, o dvacet tři let mladší muž, který ji dokázal rozesmát i rozpálit jedním pohledem. Teď byl oficiálně masérem a ona jen klientka. Aspoň navenek. Uvítal ji s tím…

Podívala se do zrcadla. Její oči zářily zvláštním napětím, které už měsíce potlačovala. Vlasy si upravila trochu ležérněji, rty potřela rtěnkou, kterou moc často nepoužívala, příliš rudá, příliš vyzývavá. A přesně po tom teď prahla. Ve skříni čekalo červené prádélko,…

„Dneska se Ti zase připomněly,“ napsala mu v deset večer. Bez pozdravu. Bez jména. Ale Jan věděl. Zamrkal do tmy pokoje, položil knihu na noční stolek a pohladil palcem displej. Bylo to jako kdyby se její hlas rozlil do jeho těla, měkký, hluboký, sametově dráždivý.…

Někdy nás noc úplně rozloží. Ne vyčerpáním těla, ale tím vnitřním třesem, co rozechvívá duši. Včera večer doma padla silná slova. Nejsou první a asi ani poslední. Slzy pak přijdou samy, potichu, bez velké vřavy. Jen tak tiše stékají, a člověk se v tom nechá chvíli…

Bylo krátce po půlnoci, když Petr znovu odemkl mobil. Nudil se. Projížděl skupiny, přečetl staré zprávy. Pak uviděl její jméno. Monika. Potkali se na konferenci. Ona byla působivá – elegantní, se šedivými pramínky ve vlasech, výrazným parfémem a tím zvláštním klidem,…