Klekni si,“ řekl jsem klidně. Bez zaváhání poslechla. Pomalu, s lehkým nádechem vzrušení, klesla dolů. Oči ale nespustila. Pořád mě sledovala. Přišel jsi blíž. Neuspěchal jsem. Vědomě jsem si vychutnával ten moment. „Hodná holka…“ zašeptal jsem jí... Zachvěla se.…

Byl to měsíc. Dlouhý měsíc. Každý den mě napadla – její tvář, její jazyk, její oddanost. Když jsem večer ležel vedle své ženy, zavíral oči a v duchu se vracel k přístřešku. K místu, kde přestávaly platit pravidla. Místo, kde patřila mně. V práci jsme si hleděli do očí…