Kdo poznal paní učitelku?! II.
Borec, kterého jsem měla v puse, mě chytil pevně za vlasy. Začal mi diktovat drsný, hluboký rytmus a rány se mi odrážely až v krku. Z hrdla se mi ozývalo jen tlumené sténání a sliny mi stékaly po bradě na lesklou červenou gumu bodyčka. Chraptěl slastí a nutil mě brát…
Pátek: úterní den 1/2
Budík zazvonil stejně jako včera. Zvedla jsem se bez přemýšlení – tělo fungovalo, hlava ne. Ruce dělaly věci samy: káva, sprcha, vlasy, oblečení, sednout do auta, jet, cesta. Všechno jako vždycky. Jenže ten klid byl klam! Všechno ve mně bylo v pohybu, i když jsem…
Pátek: pondělní den
Ráno jsem šla do práce dřív než obvykle. Projižděla jsem autem a město bylo ještě poloprázdné, ulice studené a tiché. Cítila jsem jen zvláštní směs klidu a napětí – takový ten pocit, kdy přesně víš, co máš udělat, a přitom se ti rozbuší srdce, jakmile položíš ruku na…
Pátek III.
Stála jsem naproti Petře a pořád jsem v ruce držela tygrovaný kousek latexu, který mi před chvílí podala. „Dělej,“ řekla Petra klidně, s pohledem, který byl překvapivě měkký. Zatajila jsem dech. Ta věta mě zasáhla hlouběji, než měla. Nešlo o výzvu, spíš o zrcadlo —…
Pátek II.
Měla jsem na sobě džíny a mikinu – úplně nevhodné na pohyb. Představa, že budu stát v civilu uprostřed tělocvičny, mi přišla divná. Učitelka by měla jít příkladem, ne být výjimkou. „Převlíct se,“ řekla jsem si tiše, zatímco jsem přecházela chodbu. Věděla jsem, že mám…
Pátek - I.
Budík se ozval v půl sedmé. „Ne,“ zamumlala jsem a překlopila se na druhý bok. O pět minut později znova. A za dalších pět. Teprve na pátý pokus jsem kapitulovala a pomalu se posadila. Pátek. Den, kdy se chce vstát nejmíň, ale musí se. Noční košilka se na mě lepila,…
Pondělí - I.část
Bylo pondělí, jako každé jiné. Stejně jako už několik let jsem si v půl šesté oblékla legíny, sportovní podprsenku a tričko, stáhla vlasy do culíku a čekala, až před dům přijede Lenka. Pondělky patřily našemu cvičení – stepům v kulturáku ve vedlejší vesnici. Stal se z…
Den svatby III.
Slunce už stálo vysoko, když se dveře s tichým cvaknutím otevřely. Uvnitř pokoje bylo dusno, vonělo to potem, latexem a potemnělou nocí. Já visela pořád připoutaná v rámu, hlava mi padala dopředu, sliny kapaly z roubíku. Stroj vrněl, ale jen v přerušovaném režimu – obě…
Den svatby II.
Byla jsem už rozpitá, v hlavě hučelo víno, sekt i panáky, a jediné, na co jsem myslela, bylo: ještě chvíli vydržet, pak už se vyspím a ráno to všechno skončí. Hostina se přelila do volné zábavy, lidi odcházeli, ženich dávno odpadl. Já si představovala, jak si lehnu do…