Nenáviděla víkend. Byla to agónie. Slyšela snad každý posun vteřinové ručičky a ty dva dny ji připadaly jako věčnost. Byla neděle a šla spát už v šest večer, doufala, že brzo usne a to šílené čekání skončí. Kouká do tmy, skoro se klepe vzrušením. Tak kdy už, kdy?…