Sedím na všech čtyřech u postele, úplně nahá, ruce sepnuté za zády. Vlasy stažené do culíku, krk ozdobený koženým obojkem. Když jsem uslyšela kliku u dveří, srdce se mi rozbušilo.První vstoupil Alex a za ním jiný muž. Vyšší, cizí, s očima, které mě okamžitě svlékaly do posledního kousku. Nemohla jsem od něj odtrhnout pohled a mezi stehny jsem cítila horké, trhavé pulzování.„Tak tady ji máš,“…

Břichem položená na stůl, ruce natažené dopředu stojím opřená přesně tak, jak poručil. Cítím jak vyhrnuje sukni a stahuje kalhotky, chvíli tam jen tak stojím. Jen si mě prohlíží, pomyslím si. Jakmile si to řeknu, s hlasitým plácnutím přistane jeho velká ruka na mém zadečku. Zavzdychám. „Nevydáš ze sebe ani hlásku a nepohneš se" Mlčím. Další rána je ostřejší, kousla jsem do rtu abych ztlumila…

Sedím u stolu a snažím se soustředit na čísla a prezentace. Jenže Kristián je v místnosti taky. Vysoký, svalnatý, s lehce rozepnutou košilí. A jeho pohled… ten pohled je všude, jen ne na číslech. Cítím, jak mě sleduje, aniž bych se na něj podívala. Jeho oči se zastaví na mých rtech, pak na mých rukách, jak si dělám poznámky. Zadrhnu se, když se mi do tváře dostane jeho zlomyslný úsměv. Vím, že se…

Venku ještě úplně nesvítá, ale mezi závěsy už probleskují jemné pruhy světla. Pokoj je tichý, téměř posvátný ve svém ranním klidu, jako by celý svět na chvíli zadržel dech. Ležíme vedle sebe, tvoje paže je kolem mě a moje hlava spočívá na tvém hrudníku. Cítím, jak ti pravidelně a tiše bije srdce, pomalu, klidně, jako by se snažilo prodloužit každou vteřinu. Jsem nahá a úplně odevzdaná, schoulená…

Všude kolem voní skořice a hřebíček, celý byt se tváří jako sladká vánoční pohádka jenže já vím, co se stane, jakmile se zavřou dveře. Vím, co chce udělat s mým tělem.Jdu pomalu chodbou a srdce mi buší tak hlasitě, že skoro přehluší koledy. Mám na sobě ty krátké vánoční šaty, které mi nařídil. Tak směšně krátké, že sotva zakrývají zadek. A pod něma nemám nic. „Zastav,“ ozve se jeho hlas. Klidný,…

Přemýšlím, že jsem nikdy nepatřila k těm, které by snily o normálních vztazích.Vždy jsem toužila po hlubším vztahu,po odevzdání a pravidlech, která seberou možnost rozhodování. „Něco pro tebe mám, Lio“ řekne s přísným pohledem a předává mi malou červenou krabičku s dvaceti šesti papírky. „Pojedeme postupně od písmena A. Když budu spokojený, budeš i ty. V opačném případě. příjde trest.“ Vytáhnu…

Byl horký večer ve Španělsku, vzduch voněl solí. Seděla jsem na kolenou u otevřeného balkónu našeho apartmánu a slyšela šum moře i vzdálený smích z tapas baru. Na krku jsem cítila kožený obojek, tenkou linku chladu na rozpálené kůži. V tu chvíli jsem věděla, že i tady, v cizí zemi, na dovolené jsem jen Jeho. Když vešel do pokoje, nesl v ruce sklenici červeného vína. Opřel se o rám dveří a díval…

Dveře bouchnou o rám a dřív než stihnu cokoliv říct, Alex mě chytí za vlasy. Prudce, bez varování. Přitáhne si mě k sobě tak blízko, že cítím jeho dech na rtech. „Zase sis myslela, že budeš mít poslední slovo?“ zavrčí. Neptá se. Konstatuje. A já v tu chvíli přesně vím, že dneska mě nenechá uniknout. Chytí mě za čelist, palcem mi zvedne bradu nahoru. „Dneska tě naučím držet hubu a nohy od sebe. Až…

Nikdy bych nečekala, že to z něj vypadne. Seděl na gauči, nohu přes nohu, hrál si na krále světa. A pak jen tak mezi řečí prohodí: „Víš, že bych si jednou chtěl zkusit… jen na chvilku… být na druhý straně?“ Já zvedla oči od telefonu. „Jak jako?“ On se zatváří, že o nic nejde, ale v očích mu škubne. „Jako… že by sis mě vedla ty. Že bych byl… poslušný.“ Ticho. Takové to hutné, co nechá člověka…