Kdysi jsem byla dívkou, která věřila, že láska je navždy. Stála jsem na břehu světa, otevřená a nahá v důvěře. A pak se vlna zlomila a stáhla mě pod hladinu. Utichlo všechno – i moje vlastní jméno. Pohřbila jsem lásku. Pohřbila jsem ji tiše, bez květin a beze svědků. A spolu s ní jsem nechala v zemi i kus sebe. A přece – i pod tímto kamenem něco tiše dýchalo. Noc za nocí jsem vstávala k malé…