Danielovi bylo čtyřicet. Žil sám v malém bytě nad starou lékárnou, pil silnou kávu bez cukru a už dávno přestal věřit, že ho ještě něco překvapí. Ženy přicházely a odcházely, ale nikdy nezůstaly. Tvrdil, že mu to vyhovuje. Ve skutečnosti jen zapomněl, jaké to je na…

Déšť stékal po oknech chaty a uvnitř bylo dusno od tepla, vína a pohledů, které trvaly až moc dlouho. Klára seděla na gauči a sledovala Simonu. Její přítelkyně se smála, ale oči jí neustále utíkaly k Nele sedící naproti. Každý úsměv mezi nimi vypadal jako malé…

Vzduch byl těžký, prosycený vůní jehličí a vlhké hlíny. Každý krok po měkké zemi zněl tlumeně, skoro jako by les pohlcoval všechny zvuky… i myšlenky. Zastavila se. Měla pocit, že není sama. Pak ho ucítila. Neviděla ho hned – jen ten zvláštní pocit, že je blízko. Příliš…

Motor už dávno ztichl, ale mezi nimi to rozhodně tiché nebylo. Klára seděla těsně vedle Marka, jejich ramena se dotýkala. Venku šuměl les, ale tentokrát jí ten zvuk nepřišel děsivý… spíš vzrušující. „Možná jsme se jen lekli,“ zašeptala, i když sama cítila, že ten…

Kancelář už dávno potemněla. Většina lidí odešla domů, jen pár světel zůstávalo rozsvícených – a mezi nimi i to její. Klára seděla u stolu, prsty lehce klouzaly po klávesnici, ale myšlenkami byla úplně jinde. Věděla, že by měla odejít. Věděla, že by neměla čekat. Jenže…

Les té noci nebyl tichý. Pulzoval. Každý list, každá větev, každý závan větru jako by reagoval na něco… starého. Primitivního. Nezkrotného. Nina to cítila v kostech. Neměla tu být. A přesto šla dál, hlouběji, až se stezka úplně ztratila. Vzduch byl těžký, vlhký, nabitý…