S manželkou se o prcání s jinými nebavíme a vlastně o tom kdy a s kým mi moje drahá zahnula nic nevím a vědět nechci. Ona taky nikdy o mé zálety neprojevila sebemenší zájem a oba jsme spokojení. Co oko nevidí, srdce nebolí.

Spíš pošilhávám po mladších. Typy Brigitte Macronové mě nelákají. Ale v mekáči to určitě byla prdel.

Pochvala je prima a když je jí málo, pochválím se sám. Říci "ne", jsem míval problém, než mi došlo, že na tom nic není a je to mnohdy nutnost. Hlavní je nic nevysvětlovat. Pokud v tom mám jasno, druhému důvody odmítnutí sdělovat netřeba. A sny? Některé jsem si splnil a o jiných zase vím, že to nepůjde, ale netrápím se tím. Na druhé straně se mi zase splnily věci, o kterých jsem se snít vůbec neodvážil.

Vůbec mi nevadí odpovědět ani začít. Nicméně k tomu potřebuji předchozí pozivní nonverbální kontakt, takové to lehounké potvrzení o naladění přijímačů na stejnou vlnu. Vše je pak přirozenější a lehčí.

Kdysi dávno sousedka věšívala prádlo na balkóně zásadně v tričku. Tedy pouze v tričku. Černý bobřík byl nádherný. Pak se vdala a prádlo věšel chlap. Oblečený.

Já bych to shrnul. Trh snese všechno. Kůži, duši i frndu.

Celá já. Také jsem nerad víckrát vystupoval do téže řeky, ale jako nepřekonatelné jsem to neměl. Jednak nerad odmítám a hlavně mi to lichotí a tak se obětuju.

Jsem se svou královnou šťastný a věřím, že i ona je na tom stejně se svým králem. Drtivou většinu věcí jsme tvořili společně a některé si nechali ve vlastní režii. O některých věcech si rádi povídáme, o jiných zase rádi nevíme. Naše společná plavba se pomalu chýlí ke konci, ale nepřipouštíme si to a pádlujeme na té naší bárce dál. Děti dávno vyletěly z hnízda a to teprve začala ta pravá plavba jen nás dvou.

Ano. Jsem úchyl a k tomu i podivín, vlastně spíš blázen. Že si to dokážu občas přiznat, je v ten okamžik značně osvobozující. Na druhé straně od někoho jiného totéž dokáže nasrat. Ještě mi, zdá se, k dokonalosti přeci jen něco chybí. Ale snažím se.

Světelný rok je jednotka délky a nikoliv času. Ale i tak píšu jedničku.