Jsem ráda, že blog budí k tolika reakcím...Ano, je to o pozitivním myšlení...Ale to je nějaký kult, že ho musím následovat? Někdy chci i nechci...Když píšu, snažím si odpovědět na otázky, které mi tu sami kladete...Zkrátka si tak hledám, za pomoci pozorovatelů. Nezlobte se tolik za to, že tady můžu - když chci, být kým chci. Když se chci litovat, tak budu...když mi to zakazuje kdekdo, proč si to budu odpírat v soukromí? :) Ale běžte...spousta slov a stejně jenom řečená se zlobou...
Že nepřijmu pozvání na rande? A proč nemůžu odmítnout? Jednou jsem řekla a napsala, že tu nikoho nehledám,takže to platí i o schůzkách.
Myslím, že z blogu jasně vyplývá, že poslední na co věřím je princ na bílém koni, nebo snad s Ferrari :D
Tady mi skutečně stačí psát, fotit, občas se pozdravit...ale jinak...