Zavře za ní dveře. Ne nahlas. Jen tak, aby věděla, že už jsou zase jen oni. Stojí u stolu. Stejné místo. Zase. Cítí ho dřív, než se dotkne. Teplo. Váha pohledu. Ticho, co tlačí. „Neměla bych,“ řekne. Nezní to přesvědčivě. Ani trochu. Přijde blíž. Pomalu. Nechá ji…
Venku sněžilo. Ticho, jaké umí jen hory. Uvnitř praskalo dřevo v kamnech a ona si sundávala mokré rukavice. Pomalu. Zbytečně pomalu. „Je tu teplo,“ řekla. „Bude víc,“ odpověděl a zavřel dveře. Byli sami. Chata malá, vzduch hutný. Svetr jí sklouzl z ramene, ani si…
Mezi patry Výtah se zastavil s tichým kovovým povzdechem. Světlo zůstalo. Ticho taky. Jen mnohem hutnější. „To si děláš srandu,“ vydechla. „Já ne,“ řekl klidně a pomalu se k ní otočil. Stála u zrcadla. Viděla sebe. Viděla jeho. A viděla, jak si ji prohlíží — ne hrubě,…
