Zacházíme hlouběji do lesa, na moje tajné místo, kterým je krásná paseka kam na 100% nikdy nikdo nepřijde. Honza okamžitě dostává kopanec do zadku a kopnutí provází táhlým zavitím, jelikož předpokládám, že jsem se trefil přímo do kolíku, který má zaražený v prdeli. Padá na zem a skučí jako čokl. „Koukej si lehnout na záda s nohama od sebe a jinak se ani nehni.“ Houknu na Gábinu a jdu se věnovat…
„Víš co mi vůbec nejde do hlavy? Vy dva jako pár....“ Ptám se na věc, která mi už několik dní vrtá hlavou. „Pane, my se známe už od základky a tak nějak od Gábi patnácti spolu chodíme“. Odpovídá subík. „Aha, a to celou tu dobu jste nikdo neměl žádného jiného partnera? A odpověz po pravdě“ Ptám se dál. Subík mlčí a asi přemýšlí, co mi má odpovědět. Trvá to však na můj vkus dlouho. „Umíš mluvit,…
Do dvou zbývá ještě trochu času, ale z dálky už je slyšet přijíždějící auto. Spokojeně se ušklíbnu a musím uznat, že se mi líbí, jak jsou dochvilní. První kladný bod pro ně. Za chvíli se ukáže, jak splnili další moje pokyny. Auto vyjíždí na mýtinu a zastavuje. Po pár sekundách se otevírají dveře u řidiče a on vystupuje. Chvilku se rozhlíží po okolí a konečně začne dělat to co má, svléká si triko…
