V obýváku to vonělo skořicí, jehličím a něčím, co Tomáš nedokázal přesně pojmenovat – možná nostalgií. Za oknem padal sníh, u televize běžela nějaká stará pohádka bez zvuku a na nízkém stolku mezi dvěma křesly stála lahev červeného, kterou už dávno měli dopitou. „Nechápu, že jsi fakt přijel,“ ušklíbl se Tomáš a pohrával si s prázdnou skleničkou. „Kdo dobrovolně tráví Štědrý večer u rozvedenýho…
Noční na chirurgii měly zvláštní atmosféru. Chodby ztichly, světla byla tlumená a nemocnice působila spíš jako kulisa než skutečné místo. Pacienti spali, monitory jen občas pípaly. Seděli jsme spolu u sesterny, dvě unavené postavy v scrubs, ale mezi námi to jiskřilo tak silně, že jsem měl dojem, že to musí být vidět i na kamerách. „Víš, že vypadáš úplně zničeně?“ utrousil s úšklebkem a opřel se…
