V představách jsem Tě držel za vlasy, strkal jsem Ti jazyk do zadku a nenechal jsem na Tobě žádný místo, kde bys zůstala hladová a bez polibku. Bylo to vždy s Tebou vzácný a měli jsme orgasmy, který jsme si chtěli oba dycky přidat. Stála si naposledy vedle mě, v noční tmě, ve slabém svitu lampy z náměstí. Bylas otočná zády. Opřená do mých snů, natočená na radniční věž, která měla plápolavý…

Napíšu teď něco krátkýho. Bude to rychlý čtení. V nedávné minulosti, pár let zpátky jsme tu na sebe drobili blogy, který byly uplácaný z jarní hlíny. Oslavovali jsme, jak hlásné trouby počátek jara, které přichází a je jak tuzexový, otevřený jarmark se zbožím, na který jsme dlouho nedosáhli. Brzy přiletí a vrátí se i přespolní ptactvo a i ti, kteří dlouho spali. Jak napsala jedna Lady, zde…

Pohádka pro ty, co vylížou do čista talíře. Příběh pro ty, co chtějí pomalu vyprávět. Pro Ty, co mají rádi slibnej příběh o lásce. Posaďte se. Být svůj, je důležitý. Být oblíbenej a být milej, zavděčit se nejde všem a je to nemožný. Bertík Mrkvička, byl takovej milej, obyčejnej a nedokonale dokonalej a oblíbenej. Přímočarej, pracovitej jedinec, který si rád četl Malýho prince. Oči, úsměv, anděl…

Posledních pár hodin, letí na modré vlaštovce slovo "amatéři." Těžko říct, kolik z uživatelů díky tomu přistane nově na amatérech nebo jaké profese se budou nabízet. Četl jsem o architektech, inženýrech, údajně pizzař s párkem nebo zubař. Podle některých to může být i svěží bazar profesí. Leckdo z těchto uživatelů a čtenářů podle mého úplně poprvé navštíví AM. Třese se mi hlas a chci zatlačit…

Jsem opravdu hnutej. Vysvětlím v kontextu. Krom hnutýho sem i zoufalec, ním nemyslim svůj interpunkční a didaktickej freestyle, ale spíš to, že mám rád ty ženy s nehtama, co je maj dlouhý, až kamsi a pro kerý sem jako zaujatej. Ty barevný, dlouhý geláče, znáte? Hodně mi trhaj srdce, no a protože už sem si zvykl, třeba na to a na to, že sem jako i upřímnější, tak musím vystoupit dneska z tý…

Je léto. Teplem vyschly řeky. Slunečnice. Asfalt u Hustopeč, je černej, jak vypálený zápalky. Tady pro vzpomínky nemám fakt daleko, jedu a sem rychlej, stačí přidat plný plyn. Majáky nejsou. Znovu si dávám tu naší abecedu lásky pozpátku. Požár. Morava. Mžourám do modravého plamínku ze zapalovače, žhne, to sou tvoje oči a já doufám, že se mají hezky. Mohli jsme ty naše polibky natáčet a posílat…

Původně jsem už nechtěl psát další blog. Přesto, tento musím zveřejnit. Je to osobní story z tohoto týdne a pořád mi z ní hraje úsměv na tváři. Je to náhodnej a nečekanej příběh. Překvapila mě, zde jedna amatérka, co chtěla pro sebe netradiční kérku. Zmíněná žena mě oslovila, že má dlouholetý záměr tetování a nepřálo jí štěstí na protějšek, na tatéra, který by jí vyšel vstříc. Měla hodně smělý…

Byl to rozenej rozmnožovač. Říkali mu Rozmnozovač, ale nebyl plodnej vůbec na nic, protože si nevěřil. Měl jen velký péro, velký srdce a tím to haslo. Chtěl se rozmnožovat, ale žádná ho nechtěla. Živil si nedůvěru v sebe sama, a tím pádem byl uzavřenej. Ale to ~velký péro a srdce, tam bylo. Tohle by byl strašně smutnej příběh a vůbec bych ho sem nepsal, kdyby se jednou i na Rozmnožovače…