Divoženky prý nelze hledat. Objeví se samy, když uznají za vhodné, a jen těm, které si samy vyberou. Na krátký čas jsem mohl být součástí jejich říše – plné tichých lesních zákoutí, vůně mechu a slunečních paprsků proplétajících se mezi korunami stromů. A možná právě proto jsou tak podmanivé – nikdy nevíte, kdy se znovu objeví, ani jestli jste je skutečně spatřili.

Jak často se vám stane, že potkáte v lese krásnou divoženku?

Aby to nevypadalo, že fotím jenom krásné mladé holky, vyfotil jsem i jednoho chlapa středního věku. Sebe. Fotit na samospoušť je pěkně těžké, obdivuju všechny, kdo to umí. Omluvte sníženou kvalitu, snad alespoň nějakou dámu potěším :-)

Černobílé fotky mám moc rád. Nic proti barvě, ale někdy odvádí pozornost.
Kdo by chtěl podobné fotky, nechť se hlásí. Rád vás vyfotím ;-)

Pokračování fotek z Petřína.
Začíná se dělat hezky, kdo se mnou půjde fotit?

Jedno starší focení. Je celkem zábavné fotit takhle na veřejném místě.