(A přilehlým domovem. Tedy tím, co pro mne až do dnešního dne býval domov. Nebo jsem šílený, když se nemýlím?) Dívám se velkou výlohou dovnitř místnosti Býval tu bar s hernou Dávno zavřený je Však vidět je Že uvnitř se moc nezměnilo Čtvercový nálevní pult, barové…

Kdysi zvali tě géniem Protože jsi tak šel lépe na odbyt... ____________________ Jsem nikým Jsem ničím Jsem nic než nula jedna

A já tě tak miluji Lidé se mně ptají jak Jak jsem vlastně dosud žil Odpovídám jim Nevím Myslím, že rozumějí Jak osamělý život může být Ale život znovu začíná Dnem, kdy uchopila jsi mou ruku... (Don McLean: And I Love You So) ___________ Kolik cest je třeba projít…

Se vší láskou, se vší péčí, protože jsem chtěl a protože jsem nemohl před sebou ani jinak, odvezl jsem tě dnes kam bylo třeba a pak na chvíli tě ztratil z očí... Hned mi tě tam opíchali... Proti tetanu :-)))

Čili "Všechno své nosím sebou". Někdy se to tak semele, že vše, s čím člověk kráčí životem dál, se vejde do jednoho kufru. A ten kufr se strčí do kufru služebního auta, protože kdo by se s tím nosil, když se to může vozit? A i po čase je ten kufr pořád v kufru, i když…

Musel jsem se podívat Jakou barvu vlastně mají Oči Tvé, co čarují Všechny zármutky a smutky mizí... Objeví se dvakrát větší Když se tvé oči ukryjí

Potřebuješ-li vlaky aby tě vozily za dobrodružstvím A bílé lodi, které by tě mohly unášet Hledat slunce jež bys vložil do očí Hledat písně, které bys mohl zpívat Pak Potřebuješ-li jitřenku abys věřil v zítřek A zítřky abys byl schopen doufat Abys znovu nacházel…

Ze všech zážitků Ze všech cílů Toužím jen Po Tvém dotyku Po pohlazeních něžných Jako léky na smutky

Ticho A ještě větší ticho Když cvrčci náhle Zaváhali

Miláčku, můžu si ti tě večer namazat? "To víš, že můžeš :-)" Já jen ať se mám tady v tom ... pracovním šílenství ... na co konkrétního kromě Tebe samotné taky těšit. Myslím, že teď tu následující nesmyslnou porodu (neopravil mobil, ne ne) dám :-)