Chodím po tenkém ledě, až praská pod tíhou masa, kterou nosím. Na ten led dopadají paprsky světla, které je rozzařuje jako tisíce diamantů. Chtěl jsem sbírat ty diamanty, ale nechám je na místě, přesně, jak byly stvořeny. Nosím často černé brýle, aby mi nikdo neviděl…

Není to smutný? Bejt zavřenej ve svý hlavě, kde se odehrává peklo, válka a nenávist. Tam, kam nikoho nepustíme úplně, protože ho nechceme zranit. Mám lásku, ale přijdu si nekompetentní, nedokonalý na to, abych ji tahal dolů svojí myslí, která je temná a bojím se jí sám…

Přijdu si jako kapka v oceánu, ale ne jako normální kapka, která tvoří celý oceán, ale jako kapka černého oleje, která se ne, a ne vmísit do té nekonečné vody, jako ostatní biliony kapek. Něco mi na mně nesedí, přijdu si cizí od ostatního světa, i když většina velkých…