Nikdy by mě nenapadlo, že se to stane zrovna tam. Byl to obyčejný pracovní večer. Poslední v kanceláři. Ticho přerušovalo jen tlumené hučení klimatizace a světla nad open space už byla dávno zhasnutá. On zůstal taky. „Jen dodělat pár věcí,“ řekl. Sešli jsme se u…

Chata byla prohřátá jen krbem a tichem. Dřevo v ohni praskalo pomalu, líně, jako by nikam nespěchalo. Venku padal sníh — těžký a hustý — a svět za okny se rozmazal do bílé mlhy. Nebyl signál. Nebyl čas. Jen ten večer. Stála jsem u stolu a snažila se zahřát si ruce o…

Les byl ponořený do podvečerního šera, které barví svět do měkkých odstínů modré a zlaté. Vzduch voněl po pryskyřici a vlhké hlíně, tiché praskání větví pod nohama znělo hlasitěji, než by mělo. Šli jsme vedle sebe, aniž bychom se dotýkali, ale mezi našimi pažemi byla…

Hory byly tiché takovým tím způsobem, který tě nutí mluvit šeptem, i když jsi úplně sám. Vzduch byl ostrý, čistý a studil při nádechu. Sníh pod botami křupal, ale mezi námi bylo zvláštní ticho — měkké, napnuté, plné věcí, které ještě nebyly vysloveny. Zastavili jsme…