Zastavili jsme u lesa. Ne proto, že bychom to měli v plánu. Ne proto, že by někdo z nás řekl: tady. Spíš proto, že už cesta nemá pokračovat dál. Bylo to u zámku. Takové to místo, kde se lidé procházejí s mapou v ruce, s dětmi, se psy, s košíky na houby, s víkendovou…

Měli domluvenou schůzku na osmého února. V patnáct hodin. Ten čas si pamatoval až příliš přesně. Ne proto, že by šlo jen o pracovní termín. Ne proto, že by si ho napsal mezi ostatní povinnosti. Pamatoval si ho proto, že už několik dní předem cítil v těle zvláštní…

O mýtech, mužské energii a tichém fiasku Řekl to nahlas. Před svědkem. „Ona by mohla ošoustat každého chlapa k smrti. Vytáhne z něj energii.“ Bylo to hrubé. A přesto to v té chvíli znělo skoro jako uznání. Jako by pojmenoval něco, co se kolem ní už dlouho neslo beze…

Jsou chvíle, které se nestanou jen mě, ale …. Zůstanou i v očích těch druhých — jako obraz, který nejde zapomenout. Ten dům měl zvláštní ticho. Takové, které neslyšíš ušima, ale cítíš v kostech. Staré stěny, vysoké stropy, těžké dveře, prkna, která občas zapraskala, i…

Šla odspodu. Pomalu, ale ne proto, že by nemohla rychleji. Přemýšlela o práci. Ale cesta byla dost dlouhá na to, aby se tělo stihlo připravit dřív než hlava. Věděla. Nebyla to náhoda. Nebylo to nečekané setkání někde mezi poli a rozestavěnou cestou, kde by se dva lidé…