Déšť nepřestal ani po půlnoci. Změnil se jen v jemnější, vytrvalý šum, který se rozléval po bytě jako další vrstva ticha. Okno bylo pootevřené, vzduch chladný a svěží, mísil se s teplem lampy a slabou vůní čaje, který už dávno vystydl. Byt dýchal klidem, ale pod tím…

Déšť bubnoval do oken v nepravidelném rytmu, jako by se snažil narušit klid bytu. Nepodařilo se mu to. Uvnitř bylo teplo a přítmí, světlo lampy kreslilo měkké stíny po stěnách. Všechno působilo zpomaleně, jako by čas dostal jiná pravidla. Stála jsem u kuchyňské linky…

Světýlka tiše poblikávala, jako by nás sama povzbuzovala k neplechám. Seděla jsem vedle něj, kolena se nám sotva dotýkala — a přesto to bylo, jako by mezi námi probíhalo malé tajné spiknutí 😏 Naklonil se ke mně a usmál se tím svým nebezpečným úsměvem. „Víš, že když se…

V pokoji bylo šero, jen světýlka tiše mrkala, jako by si mezi sebou šeptala tajemství. Seděl až příliš blízko — tak blízko, že jsem cítila jeho teplo dřív, než se mě vůbec dotkl. Usmíval se tím pomalým, sebejistým úsměvem, který mi vždycky naznačoval, že ví přesně, co…