Jsem tu už tolik let. Za tu dobu jsem tu viděl snad skoro všechno. Hned na začátku fotky pér a zadků bez pozdravu. "Pošleš taky?" Ne, nepošlu. Nabídky masáží a "masáží", kde masáž znamená cokoli od zad po happy end za pár stovek i za cenu celé noci s profíkem v…

V úterý jsem v práci skončil dřív. Školení skončilo už ve dvě a tak jsem byl kolem třetí skoro doma. Vylezl jsem z výtahu a šel ke svému 4.17. Větší garsonka na Proseku, v těch nových domech. Nové domy, pěkné fasády, ale uvnitř jen králíkárna 2.0. Anonymní dlouhá…

Přišel jsem domů a byl jsem ještě pořád mimo. Rozechvělej. Jako po zkoušce, co dopadla dobře, ale vlastně nevíš proč. Táta čuměl na zprávy. „Kde se flákáš?“ „Venku,“ vypadlo ze mě. Dementní odpověď. Ale víc ze mě nedostal. Prošel jsem kolem něj do pokoje a zavřel se…

Marka jsem znal dlouho. Fakt dlouho. Od mala jsme byli spolu. Stejná ulice, stejná škola, stejná lavička před školou, kde jsme seděli každý den po vyučování a řešili úplně všechno, co kluci v tom věku řeší. Hry, fotbal, učitele, holky. Hlavně holky. Navzájem jsme si…

Pořád jsem přemýšlel o tom, co se u Petra stalo. Pořád dokola. Jestli bych chtěl pokračování, nebo jestli mám radši zůstat u toho, že jsem to zkusil a hotovo. Měl jsem z toho strach – takový ten divnej, kterej mi pokaždé sevřel břicho. Ale zároveň jsem si nemohl pomoct…

„Promiň,“ napsal mi v pátek večer. „Byla to možná chyba. Celý to s námi. Musím to zpracovat. Potřebuju víc času. Prosím.“ Četl jsem to asi pětkrát. Možná chyba. Celý to s námi. Potřebuju čas. Schoval jsem mobil do kapsy a lehl si na postel. Díval se do stropu. V puse…

O asi týden později ve škole na chodbě se mě Honza znenadání zeptal: „Máš dneska odpoledne čas?“ „Jo.“ „Tak jo. Můžeme k tobě?“ „Jasně, odpoledne jsem doma sám.“ Hned po obědě jsme vyrazili. Cestou jsme se bavili skoro normálně, o všem možném. Ale oba jsme věděli, že…