To se tak někdy stane,že se člověk někde zdrží a pak už náhle není žádné spojení.S kamarády z učnáku jsme poseděli v hospodě a číšník,ač mu muselo být jasné,že do osmnácti ještě máme maratón,nám nosil pivo ostošest. Co nyní,autobus v tahu,vlak mi jel až v ranních hodinách,snad jedině vyrazit na stopa,ale moc naděje jsem si v duchu nedával,hendikepem byla nepřítomnost buchty mezi nohama.Věren…

Je logické že po pár pivech musí něco ven,už jen proto aby se uvolnilo místo pro další …stojím si tak nad žlábkem a sleduju proud moči,koutkem oka jsem zaznamenal že si někdo stoupl vedle mne,zvedl jsem hlavu a podíval se,ne tohohle týpka neznám,nikdy jsem ho tady neviděl…ale zaznamenal jsem kam se dívá…trocha paniky a v rychlosti splnit proč jsem přišel… Než jsem ho stačil schovat chytl…

Motto:“Není třeba házet žito do flinty,někdy stačí složit uhlí“… Konec léta a já vegetil doma,do začátku akademického roku spousta času,prostě pohoda jen courat a koukat se kolem,takže mým očím neunikl vůz Uhelných skladů vyjíždějící od domku pana Nováka i ohromná hromada „hnědého zlata“ která tam po něm zbyla… Pan Novák byla taková zvláštní persona,bydlel sám a že by mezi sousedy…

Už je to tak dávno že by bylo skoro na místě začínat tím typickým: Za devatero řekami a devatero hor“ – ale bylo to plně jinak,za spoustou ostnatého drátu na hranici byla taková zem s trochu svérázným pravidlem v určitém věku omezit život mladým mužům pobytem v zeleném polokriminále kde mnozí na počátku své dospělosti přišli přinejmenším o vlasy,jiní o první lásku,někteří o zbytky sebevědomí…

Když dosáhnete na tu osmnáctku věku zdá se že svět je váš a vše bude jak budete chtít,že vás nic nepřekvapí…. ….pak vás jednou potřeba zažene na záchodky na libereckém nádraží,stojíte nad mušlí a říkáte si že ten co stojí opodál nějak dlouho oklepává svůj penis,než vám dojde že neoklepává – kurva,on si ho honí,otočil se na mne,vidím jak mu stojí,pomalu přetahuje,stále se na mne dívá,co s tím…

Je to nějak dáno že spoustu věcí si prostě vybrat nemůžeme,třeba rodiče,spolužáky a nakonec i spolupracovníky,pokud tedy nejsme ministři nebo prezidenti – v tom posledním jsem mohl být ale víc než spokojen,ač v kolektivu nejmladší přesto v pohodě. Absolutním opakem byl Karel,pár měsíců už přetahoval důchod,ale zvládal v pohodě a popravdě všichni bychom jeho přítomnost želeli,typ člověk který…

Opět něco autobiografie …. Není žádným tajemstvím že se ve vězení nedostává žen,člověka to donutilo zvláště po prodělání pořadu s baletem České televize k nějaké té ruční práci,ale v nabídce také byla možnost využít nabídky některého z odsouzených pro „kuřáckou siestu“,ty uvozovky proto,že většiny z nich to dělala jen proto aby si tímto způsobem vydělali na skutečné kouření…. …

Opět něco autobiografie – rok 1975(bože jak je to dávno) jsem trávil v zařízení honosně nazvaném Nápravně výchovný ústav (NVÚ),jako odměnu za to že jsem zcela nežil spořádaně a dle představ soudu a navíc udavači a spolupracovníci VB se tehdy nesměli bít,ale na mém rozsudku byla ještě jedna zvláštnost,ta mne vlastně dostala do situace popsané níže. V mém vyšetřování byl svědek se kterým jsme si…

Pocit kdy vám v pět ráno zazvoní telefon je k nasrání,navíc když vás osloví neznámý hlas s dotazem co děláte,není nejpříjemnější…. „Co bych dělal,ještě spím“,odpověděl jsem a zkontroloval jsem číslo,stejně jako hlas mi ale nic nenapovědělo… „Už jsi dneska honil?“:pokračoval a mně blesklo hlavou že je to někdo kdo mne zná a ví že jsem sám,proto u mne předpokládá možnost tohoto…