V ledovém snu

Z omrzlých vousů olizuji zmrazky, klečím na jednom koleni na skalnatém výběžku a sleduji krajinu, pohledem orla na svém loveckém postu, kde sleduje prostor svého teritoria.
Čerstvě zasněžené vrcholky, z nichž vykukují špice zakrslých stromků volně roztroušených, jako řídnoucí vlas postaršího muže. Vítr sviští do uší a nutí mne stáhnout čepici více přes ně. Nade mnou stojí vysoký kříž mohutný strážce vrcholu. Celý obalený v čistě bílé námraze, z jehož hrany vystupují špice ledových hrotů, jako dlouhé prsty ukazujíc mi směr, abych pokračoval dál na sever. To zvláštní ticho v zimní krajině mne pokaždé naplňuje klidem vyzrálého vlka, který klidně stojí, v přísném pohledu ukazuje svůj nadhled, zkušenost, odvahu a hrdost. Jediným rušivým elementem je vítr, prohánějící se skalními výstupky, větvemi stromů, které vydávají různé zvuky. Pohazuje mou kapucí, jako by vyklepával koberec. Raději jí natahuji na hlavu a zatáhnu brzdy na šňůrkách. Krupičky sněhu do ní chrastí jako sypající se rýže po zemi.
Je na čase slézt níž. Pomalu se toulám tou tichou krajinou, sestupuji k malému jezeru, jehož hladina zatím nestihla zamrznout. Ze svahu pohled do toho místa vypadá, jako černá skvrna na bílé peřině.
Kousek od jezera pod skalou je menší převis ve tvaru L, kde zapaluji oheň připraveného ohniště. Sedám si na balvan a opřu se o skálu, pozoruji hladinu, kde mírné vlny se s jemností vylévají na břeh. Sleduji vločky mizející v černotě hladiny a současně se mi do mysli vkrádá myšlenka.
Rozepínám bundu, stahuji návleky a povoluji tkaničky bot, svlékám postupně všechno oblečení.
První krok bosou nohou ve sněhu je nejistý, ale tělo si na chlad postupně zvyká. Na břehu rukou okusím teplotu, zhluboka se párkrát nadechnu a postupně klesám hladinou po sestupujícím dně, až mám jen hlavu nad vodou. Kontroluji pravidelné dýchání, cítím, jak teplá krev se postupně stahuje k srdci. Je to signálem raději vylézt z vody. Na břehu na sebe házím sníh, aby do sebe vpil poslední kapky, a pospíchám k ohni, kde se balím do survival blanketu a vděčně přijímám teplo plamenů.
Teď už oblečený v kalhotách a triku na kámen na okraji ohniště stavím konvici s vodou na čaj a na hrot proutku smrkové větvičky napichuji kus naloženého hovězího masa. Dooblékám poslední dvě vrstvy oblečení, opět usedám na balvan. Natahuji ruce k plamenům, abych prohřál konečky prstů, než je schovám do rukavic. Za záda dávám batoh, aby skála nechladila.
Hledím do ohně, jeho výrazné světlo mne nutí přivírat oči, teplo plamenů se rozlévá po celém těle. Oční víčka se stávají těžšími a…….

….přibližují se kroky, pod kterými hlasitě chroupe sníh, než je obvyklé slyšet.
Kroky se blíží.
S prvotní ostražitostí otvírám oči, snažím se rozkoukat na úkor ozařujícím plamenům. Stále není nic vidět, kroky se zastavili. Je zas ticho, do kterého sviští vítr a praská dřevo v ohni. Oči stále těkají v neprostupné tmě, až náhle zpozorním.
Ze tmy na mne svítí pár zelených očí, které se pomalu přibližují. Siluetu její postavy postupně ohraničuje temnota za ní.
Poznávám jí, je to ta, kterou teď nechci jmenovat.
Mlčí a blíží se ke mně, ve tváři má výraz úspěšného dravce, co dohnal svou kořist a ví, že už nemá kam utéct. Její dlouhý kabát s vysokým límcem zakrývá zbytek obličeje, svým spodkem odhrnuje vrstvu sněhu při každém kroku, až dojde a zastaví se nad mým polo ležícím tělem. Rozkročí se a rozhalí kabát jako křídla valkýry.
Je nahá.
Pomalu se sklání a dosedá na můj klín. Svůj obličej nakloní k mému, jako by se přesvědčovala, jestli jsem stále ve světě živých nebo se vydal na cestu k branám Valhaly.
Vše stále mlčky pozoruji, cítím svůj stoupající tlukot srdce, který je snad vidět i na oblečení které mi na hrudníku poskakuje.
Na rty mi dopadá první polibek, její ruce opřené o můj hrudník se přesouvají ke krku a pozvolna rozepínají zipy na oblečení a odhaluje mou kůži. Její studené prsy se postupně tisknou na horkou hruď, rozkošné a tvrdé bradavky se doslova do mne zapichují. Náhle ucítím dopad kovového přívěšku na jejím řetízku, který jako by přimrzal a přitom se do mne vypaluje jako cejch.
Naše rty máme v trvalém spojení, jazyky svádí svůj tanec vášně, oběma se nám zrychluje dech, cítím své vzdouvající mužství, které se tlačí přes kalhoty. Ona svým klínem se tře o bouli na oblečení, vlhké pysky zanechávají svou stopu na vrcholku, která se vpíjí do látky. Její pohyby pánve jsou intenzivnější a já svým protipohybem jí vycházím vstříc, boulí se snažím o průnik bez výsledku. Její ruka se po hrudi posouvá přes břicho k opasku. Spona povoluje, cvakne patent a už cítím povolující zip poklopce. Náhle studená dlaň se souká pod lem trenek a obratně chytá tvrdý penis. Pomáhám se stažením oblečení přes boky. To už odhaleným žaludem si třením dráždí poštěváček.
Pozoruji jí. Oči zavřené, kouše svůj spodní ret a soustředěna na ten jediný bod její kundičky, na kterém se uspokojuje třením o mou špici.
Pozvedám ruce na její prsa, která hnětu jak těsto, mezi prsty svírám bradavky, jemně je tahám.
Náhle se veškerý její pohyb zastaví, ptáka si nasměřuje k svému vchodu a pomaličku se na něj napichuje, až dosedne.
Otevře oči na mne, soustředěně se dívá.
„Teď jsi jenom můj, nikoho jiného, jen můj“
Jsem paralyzovaný tou větou a můj úsměv je důkazem souhlasu.
Znovu se nahne k mým rtům pro polibek a zároveň její poševní svaly pracují na těsnosti v její komůrce. Zlehka pohybuje pánví a já vnímám neskutečné dráždění na citlivých místech žaludu. Její šťávy stékají na koule, kde na vzduchu příjemně chladí.
Mění pohyb a pozvolna jezdí po celé délce penisu, na jejím dýchání vnímám, jak si užívá každičký centimetr vsunující se do jejího nitra. Zrychluje tempo dosedání, přidává ruku do klína a prsty krouží na poštěváčku. Prožitky má intenzivnější. Tiché výdechy se mění ve vzdychání se stoupající hlasitostí.
Zbožňuji to na ní, to pokaždé zvyšuje mé vzrušení. Natahuji ruce k jejímu krku, kde jednou rukou držím její zátylek, za který jí stahuji blíže k sobě a druhou rukou svírám její hrdlo jako predátor rdousící svou kořist. Prudkým pohybem své pánve přirážím proti pohybu její prdelky. Sleduji její výraz divokosti, bělmo zalité krví, tekoucí slzy, svírající čelisti a supící vzdychání. Její tempo dosahuje dravosti, ztrácí kontrolu nad sebou a já v rychlosti plením její poklad.
Je hlasitá svým sténáním, tělo se jí dostává do vibrací, propadá se do extáze. Naposledy vydechne, kouše si rty a v napětí se nechává dál šukat, občas vydýchává to napětí, než naposledy s mým hlubokým výdechem přirazím a plním jí semenem.
Lehá si na můj hrudník a necháváme se pomalu unášet prožitky, při kterých se pomalu klidní naše těla.
Náhle zvedne hlavu s nádechem k hovoru......

….. v blízkosti převisu praská strom pod vahou sněhu.
S úlekem otvírám oči, oheň skoro dohořívá a já si uvědomuji, že mé podvědomí si zas pohrálo s mojí touhou.
Je hezké snít, zvláště, když víš, že se ten sen splní.....

Přeji hezký den přátelé.


He wrote the story .Thor.